Smrkovec - zaniklý kostel a hřbitov 

V zaniklé obci Smrkovec stával významný kostel svatého Václava se středně velkým hřbitovem. Byly zničeny stejně jako celá ves.

Hlavní dominantou obce a určitě nejdůležitější místní památkou byl farní kostel zasvěcený svatému Václavu (St. Wenzeslaus). Přesné datum založení není známé, ale když byla roku 1352 obec Smrkovec povýšena na farnost, získal zdejší kostel označení farní. Po několika desetiletí v roce 1384 byl farní kostel přestavován a opět vysvěcen již zmíněným jménem svatého Václava. Z uvedeného důvodu se dá předpokládat, že se muselo jednat již o starší stavbu, takže doba založení by mohla spadat nejméně do období 13. století. Předpokládá se, že původní stavba byla dřevěná. 
V průběhu 15. století došlo k prudkému vzrůstu těžby stříbra v okolí obce. Obec bohatla, což se projevilo jak na domech obyvatel, tak i na kostelu. V druhé polovině tohoto století se proto místní rozhodli, že starší stavba kostela ustoupí další novostavbě. Tu nám zachycuje dochovaný půdorys, který byl roku 1839 překreslen do farní kroniky. Původní stavba již nevyhovovala novým požadavkům. U nové stavby musel presbytář starého kostela ustoupit potřebám radikálního rozšíření kostela. Nový půdorys kostela respektoval jednolodní prostor kostela s pozdně gotickým uzavřením kúru. Vstupní předsíň kostela byla umístěna na čelní severozápadní stěnu. Nad tímto vstupem byla posazena věž se zvonicí. 

Vzhled kostela od severu v roce 1925.

Nejstarším známým patronem kostela byl v roce 1569 Kryštof z Hartenberka, tehdejší majitel nedalekého Milíkova. V následujících letech se stali patrony různí páni na Milíkově a Kynšperku, později byly také patrony jezuité v Chebu. Významný rod pánů z Hertenberka nebo také Hartenberka, se ve zdejší krajině objevil již kolem roku 1230. Měli své sídlo poblíž Oloví, kde stál rodový hrad stejného jména – Hartenberg. 
V záznamech se následně objevuje několik pánů, kteří zanechali svou stopu v místní historii. Roku 1265 se objevuje pán Bohuslav z Hartenberka, z roku 1275 pak známe Tuta z Hartenberka, v roce 1306 jsou zaznamenání bratři Habardové tj. "Nerozumní" či "Blázniví" (německy Unsinnig), Heinrich a Fridrich. Zajímavé je, že ono nelichotivé přízvisko "Unsinnig" neslyšíme ve spojení s tímto rodem naposledy. Následně se opakuje i u dalších členů rodu. 
V dalších kronikách se objevuje opět pán se jménem Tuto, tentokrát von Schönbrunn (ze Studánky). Ten je zapsán jako držitel rodového hradu Hartenberg. Z roku 1369 je známa zpráva o Albrechtovi z Hartenberka, patronu kostela v Chodově. Následně se roku 1365 objevuje také jeho bratr Bohuslav, který je v té době zemským rychtářem v Chebu a současně majitel leuchtenberského léna Žitné (1386 – 1395). V té době se objevuje ještě jakýsi Albrecht Part (z Hartenberka), který držel lénem Milíkov, Mokřiny a Smrkovec. 

Pohled na hlavní oltář.

Z roku 1583 se zachovala zpráva, kdy Engelhardt von Globen (od roku 1949 Hlavno poblíž Citice na Sokolovsku), pán na Rockendorfu (Žitná), daroval na opravy zdejšího kostela první výtěžky ze svých stříbrných dolů ve výši 10 florentinských. 
Při přestavbě kostela v roce 1839 došlo k zajímavému nálezu. Pod kostelní lodí byly při pracích objeveny kostry a náhrobní desky. Patřily zde pohřbeným členům několika rodů, které měly zdejší zboží v držení. Byly zde pochování páni z rodu z Hlavna (von Globen), jedna patřila rodu pánů von Grünles. Mezi nimi se nacházely také pozůstatky pána Kryštofa z Hertenberka, který zde ve Smrkovci zemřel 3. února 1586. Mezi dalšími nálezy byly také hrobky pánů z Rauschengrünu. Dá se předpokládat, že tyto hroby kdysi významných zdejších pánů upadly v období třicetileté války v zapomnění a kostelní sklepy se přestaly k pohřebním účelům více využívat.
Již zmiňovaná přestavba kostela roku 1839, iniciovaná kancléřem Metternichem, byla vynucena rychlým chátráním celé stavby. Těžké známky stárnutí stavby, ale také nutnost rozšíření plochy kostela, byly hlavním důvodem přestavby v těchto letech. Na stavbě se nejvíce podílel rod Bigatů z nedaleké Horní Žitné. 
Během této přestavby byl kostel výrazně rozšířen a přibyla další příčná loď, která se nacházela v místech bývalého presbytáře. Ta těsně přiléhala na dosud jednolodní prostor. Přitom musel být nahrazen vítězný oblouk, na němž se uzamykal plochý oblouk. Kostelní loď (Langhaus) nyní ústila s celou šíří do nové kolmé osy. Omítnutý rákosový strop uzavíral oba prostory. Protože kostelní věž zůstala zachována, pro sakristii byl vyhrazen prostor za hlavním oltářem, kde stála malá přístavba kostela. 
V příčné lodi byl vybudován prostor pro hlavní oltář tvořený mělkou nikou. V ní byl umístěn olejový obraz z 18. století, který byl do kostela dovezený z kláštera z Plas,který byl zrušený císařem Josefem II. v roce 1785. Dvě figury andělů stály vedle něj na konzolách oltářní stěny. Obraz samotný byl vsazený do velkého pozlaceného rámu. Na mense stál jednoduchý baldachýnový přístřešek a po stranách kamenné pilíře s andělíčky jako nosiči svíček. Na kamenných pilířích visely vyřezávané erbovní štíty pánů Kryštofa Arnošta z Bigato a Josefa z Bigato s později vloženým datem přestavby kostela v roce 1839.
Po obou stranách kostela stály menší postranní oltáře. Na evangelní straně byl Svatojánský oltář s jednoduchou edikulou v prospektu. V ní se nacházela dřevěná plastika, socha svatého Jana Nepomuckého. Po stranách jej pak doprovázely malé sošky svatých. 

Pohled z kůru na hlavní oltář. 

Druhý oltář na epištolní straně byl oltář Anděla strážného. Pocházel z roku 1710, nechalo jej tehdy zřídit místní bratrstvo. Místo obvyklého titulního obrazu v něm stála socha Anděla strážného s děťátkem, dřevěné umělecké dílo z období baroka. Byla vysoká 1,13 m. Nalevo od ní pak stála socha svatého Kryštofa, napravo pak svaté Kateřiny, doplněných mečem a kolem. Levá noha Kryštofa se opírala o hlavu zkroceného Zlého ducha. Na konzolách stěn v lodi kostela byly připevněny barokní sochy svatého Václava jako patrona kostela. Naproti němu pak stála socha Panny Marie. Obě skulptury byly v životní velikosti.
Historik M. Urban nám velice podrobně popisuje náhrobní desky, objevené roku 1839, kdy se překládal místní hřbitov mimo prostory kostela. Dělalo se tak na základě výnosu Josefa II., který přikazoval, že hřbitovy musí být mimo prostory samotné vesnice. V kostele objevené epitafy byly následně umístěny k jižní stěně kostela.
V základech zdi kostela, rovněž na jeho jižní straně, stával náhrobek, připisovaný faráři Gregoru Stammovi. 
Podle soupisu M. Urbana zde byly objeveny tyto epitafy: 
  1. náhrobní deska z 3. 2. 1586 zemřelého Kryštofa von Hertenberg (přemístěná do kynžvartského zámku)
  2. náhrobní deska George Rausengrünera von Grünlas milovaného synáčka Ernsta, zemřelého v roce 1590
  3. náhrobní deska synáčka Hanse Kryštofa von Globen a jeho první manželky Anny Marie, rozené von Weischlitz, který zemřel 1592
  4. náhrobní deska, 107 cm šířky, 155 cm výšky, se 42 řádkovým metrickým náhrobním nápisem v roce 1593 zemřelé Kateřiny von Globen, rozenou Tüssel von Daltitz. 
  5. náhrobní deska synáčka Hanse Kryštofa von Globen a jeho druhé manželky Georgine Tenelin, který zemřel 1596; 
  6. náhrobní deska synáčka Hanse Kryštofa von Globen, který zemřel 19. prosince 1605.

Věž kostela byla čtyřhranná hranolová, zakončená barokní cibulovitou bání. V té byl zavěšen jeden zvon. Nejstarší zmínky o kostelním zvonu jsou z roku 1650, kdy byl tento velký zvon kostelu darován neznámým dárcem. Byl umístěn ve věži a byl dílem chebského zvonaře jménem Jiří Hirschfeld v roce 1650. Průměr zvonu byl 59 cm, výška v koruně je také 59 cm. Na rameni zvonu byl vyryt latinský nápis "Wenzeslaus erit patronus noster in aevum (Svatý Václav je patronem našeho života) a dále pak - Georg Hirschfeld in Eger 1650." a na obrubě zvonu ještě velký nápis "SCHÖNFICHT". V roce 1733 byl kostelu darován ještě další, malý zvon, který věnoval Anton Fridrich Convay von Watterforth, tehdejším pánem na Kynšperku. Od roku 1710 se pravidelně konaly v obci slavnosti Anděla Strážného v Smrkovci.

Vzhled hřbitova ve Smrkovci v roce 2009.