Zaniklý hrad Plikenštejn

Pohlédneme-li z Krudumu jihozápadním směrem, spatříme na jednom z ostrohů mohutnou, vysoko nad údolí Lobezského potoka vypínající se skálu. Ční do výše těsně nad silnici a je pro kolemjdoucího nepřehlédnutelná. Dnes nepřipomíná nic zajímavého a tak naprostá většina lidí, projíždějících hluboko pod ní, ji míjí zcela bez povšimnutí. Neuvědomují si, že projíždí kolem jedné z nejzajímavějších a na objevy dosud čekající části Slavkovského lesa. Ale podobných skalních masívů je kolem několik, takže bez znalosti minulosti tohoto místa, nám nic neprozrazuje, o jak významnou oblast jde. Tato skála je na rozdíl od těch okolních výjimečná. Je totiž pozůstatkem hradu. A ne ledajakého! Jedná se o hrad nesoucí jméno po svých zakladatelích, mocném místním rodu – Plikenštejnů /Plickenstein, Plykenstein/. Název v místním jazyce zněl Blöimstoan.

Jediný známý obrázek možného vzhledu bývalého hradu

Z povrchu zemského zmizel již velice dávno, takže dnes po něm zůstaly jen nepatrné zbytky. O polohu tohoto hradu, stejně jako v případě kostela sv. Mikuláše, vedli historici dlouho spory, kde vlastně stál a jaký byl jeho historický význam. Ze starých záznamů o něm víme relativně hodně, známe jména zakladatelů, poměrně dobře jsou popsány osudy některých členů rodu a jejich činy. Někteří za sebou zanechali v regionu významné stopy. Všechny dostupné údaje nám dávají tušit, že vznik hradu samotného je možno posunout hluboko do minulosti. I když přesné datum založení neznáme i prastaré zprávy o něm hovoří jako o stojícím.

Je známo, že Konrád Plik založil Nejdek kolem roku 1300 a tak můžeme usuzovat, že v té době již rodové sídlo existovalo. Také informace, kdy vlna německých osídlovatelů kraje mířila kolem roku 1250 od hradu Kynžvart směrem k hradu Plikenštejn, přímo oznamuje, že v té době již pravděpodobně stál. Za jeho vznik tedy můžeme označit období první poloviny 13. století  Také jeho zánik je nejasný. Již v roce 1389 označuje Humprecht z Kynžvartu ve spisech pevnost na Plikenštejně jako pustou, i když současně tvrdí, že majitel Albert Plik dosud sedí na rodinném „hawsu“ – hrádku nedaleko Vranova. Ještě roku 1390 je zapsán v Dvorní knize Leuchtenberků jako lenní majetek hrádek Plichenstein u Vranova /Dr. Wittmann, - Historie rodu Leuchtenbergů, str. 259/. Po rodu Leuchtenbergů přechází roku 1538 veškerý jejich majetek na Heinricha, hradního pána z Plavna. Zápis ze dne 10. května 1542 uvádí důležitý údaj. Tehdy mnohé Leuchtenberské majetky přešly jako léna na hraběte Jeronýma /Hieronyma/ Šlika. V seznamu jsou vyjmenována všechna místa, o která se jedná. Objevuje se zde Lauterbach, Ebmet, Frohnaw, ale také Blickenstein u Fronaw.  

Vysekané uchycení objektu do kamene na nejvyšším místě skály.

Co způsobilo, že byl hrad majiteli opouštěn, není známo. Avšak podle mnoha nálezů z lokality místa, učiněných při posledních výzkumech, jednoznačně vyplývá, že byl dobýván a vypálen. Pro toto tvrzení je již nalezeno dostatek důkazů. Je proto dobré objasnit všechny dosud známé skutečnosti kolem významného rodu a jejich záhadného sídla. Největším a nejzaslouženějším činem členů rodu je založení města Nejdek. Město samotné vzniklo v místech, kde přibližně kolem roku 1200 založil tepelský Hroznata doly na cínovou rudu. Hrad v těchto místech vybudoval Konrád Plik z Plikenštejna přibližně kolem r. 1300. Narození K. Plika neznáme, víme, že zemřel roku 1335 a měl dva syny – Petra a Alberta. Hrad měl v držení v letech 1300 – 1335. Syn Petr Plik /Petrus dictus Plics de Neydeck/ obdržel hrad se dvěma okolními vesnicemi od českého krále Jana Lucemburského v roce 1340 jako léno a rod si jej podržel do konce 14. stol. Ve svém Velkém lenním listě z roku 1341 Petr Plik uvádí, že obdržel veškerý majetek svého otce, včetně všech dolů na cínovou rudu a práv na její těžbu. Z této doby je známý další dokument z roku 1340 /Urbář číslo 48 Tepelského kláštera/, ve kterém majitel hradu Nejdek, Petr Plik, kupuje obec Jindřichovice /Heinrichsgrün/ od lenního pána, opata kláštera Teplé Benedy a celého konventu tepelského kláštera za 32 kop grošů pražských. Stávající majitelé dosud byli Konrád a Jan, bratři řečení Štumpfové z Hroznětína. Původní majitelé si natolik cenili místních významných dolů, že si ve smlouvě vymínili podmínku o možnosti je kdykoliv odkoupit zpět, k čemuž ale nikdy nedošlo /v listině je jako svědek uvedený další člen rodu - Albert Plick, řečený Tosso de Nouaraluna – z Nové Role/. Plikové vládli Nejdku až do počátku 15. století. Poslední z rodu, který se zde vyskytoval, byl Jindřich Plik s titulem pána z Turče u Maštova. Roku 1406 přechází hrad do královské správy – fiskusu.

Král Václav IV. následně udělil roku 1410 hrad jako léno Hanuši Forstrovi a po něm roku 1413 loketskému purkrabímu Janku Maleříkovi. Po husitských válkách přechází Nejdek do majetku rodu Šliků /Matouši a Václavu Šlikovi/.  Už koncem 16. století však přestal plnit svou funkci a nebyl obýván. Šlechta se přestěhovala do výhodnějšího panského sídla. Hrad se pozvolna měnil ve zříceninu, až z něj nakonec zůstala stát pobořená věž, sloužící jako zvonice. 

Zpět k rodovému hradu Plikenštejn. Ještě nedávno se o něm vědělo velice málo. Kdo nahlédne do základní knihy o českých hradech, August Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království českého Praha 1905, najde v oddíle XIII. str. 157 strohou informaci: „V okolí kostelní vsi Vranova stávala tvrz Plikenštejn, po níž nic nezbylo než pojmenování místa. Statek ten byl lénem Leuchtenberským. Okolo roku 1360 měli jej lénem páni z Kynžvartu, ale jako manství od nich rodina Pliků. V 16. stol. byla v Čechách rodina Šnoblů z Plikenštejna.“ Jak je zřejmé, velký znalec hradů Sedláček toho o hradu příliš neví a již vůbec si netroufl označit místo, kde měl stávat.  Podobný text, jenž zřejmě ze Sedláčkova díla vycházel, se objevil v díle Miloslava Bělohlávka /Hrady, zámky tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Západní Čechy, Svoboda 1985, str. 228 a 261: „Plikenštejn, tvrz 10 km jv. od Sokolova, stávala uprostřed Slavkovského lesa v okolí Vranova, východně od Rovné. Její jméno souvisí s rodem Pliků, kteří ji postavili a drželi jako léno kolem r. 1360 a 1390. Z tohoto rodu pocházel pravděpodobně i Ondřej Plik, který r. 1425 prodal k Falknovu dvůr na hoře Hard nad městem. Z rodu Pliků jsou snad i Plikové, zakladatelé města Nejdku. V 16. stol. se podle Sedláčka připomíná rodina Šnoblů z Plikenštejna. Jiné zprávy o této tvrzi se nezachovaly, stejně jako žádné její pozůstatky, a tak z ní dnes zbývá už jen název cesty v lese.“

I tentokrát před sebou máme strohou informaci bez udání přesného místa, kde hrad hledat. Není se co divit. V té době ještě nikdo netušil, kde přesně rodový hrad významného rodu stál. Opakované zmínky o Plikenštejně a rodu Pliků přinesl ještě Antonín Profous - Místní jména v Čechách, díl III, č. 1, Praha 1951 str. 378. Žádné světlo však do záhady nevnesl. Co vše se z historických záznamů o rodu Pliků dovídáme?

Jako každá významná šlechta, měli také oni svůj rodový znak, o kterém se zmiňuje již F. Bernau ve svém díle Studien und Materien (Specialgeschichte und Heimatskunde des deutschen Sprachgebiet in Böhmen und Mähren) vyšlo Praha 1903, str. 70, 454, 468, 595, 98 – kde připomíná, že stejně jako páni z Doubí /Aich/ a Hieserlové z Chodova, měli rodový erb rozdělen na stříbrné a červené pole a v něm ležel stočený pstruh (ryba). S rodovým jménem Plik se doložitelně setkáváme v zápisech chebského Městského zákoníku z roku 1350, který sepsal Junker von Schaben. Uvedl hned několik jmen členů rodu Pliků – Elbel Plyck, N... ? Plyck, jeho otec Ulrich Dürinch, Frenczel Plyck – všichni z Plykensteina. Jsou v zápisu uváděni v souvislosti s výtržnostmi, jež činili společně s několika dalšími hříšníky během vojenského tažení. Opilí výtržníci běsnili celých osm dní, než jim bylo v dalším řádění zabráněno a oni odsouzeni.

Důležitý zápis o rodu Pliků byl objeven v 1. lenní knize pánů Leuchtenberků z let 1389, uložený v Královském bavorském archívu. Podrobně se o něm zmiňují bývalí rodáci z Vranova v knize Heimatsbuch Frohnau a uvedl ji také ve své publikaci A. Sedláček: „Kynžvarští páni – Engehart, Vítek, Humprecht a Jaroslav, drželi kdysi jako léno kostelní ves Vranov, hrad Plikenštejn, polovinu vsi Vranova a Rovné - …item Engehart, Wiczlin, Gumprecht, Jerisla, alle von Küngswart genannt, haben zu lehen den kirchensatz von Fronaw und di vesten zu Plichenstein und das dorf halbs zu Fronaw, das dorf halbs zu Ebnöde halbs Item den wald dem gepirge haben si selber zu lehen.

Polovinu Vranova měl Humprecht jako léno od pánů Leuchtenberků, druhou část pak Albert Plik, který měl tři dvory, dvě stavení a dvůr zvaný Plikenštejn, kde měl svůj „dům“. …Item franov halb hat der Gumprecht von Küngswart von uns zu lehen, das hat Albrecht Plickch fürbas von im,Werde drei hof und zwo herberg und einen hof, der ist gemein, Plickchenstein, das haws hat er auch und der Plickch hat es fürbas.Ebenöd halbs, das hat fürbas von im di von Scheben, Schonlint halbes, Rokkendorf halbes... “.

Co se týče pánů z Kynžvartu – nejstarší stopy nalézáme ve 13. století jako linii rodu z Hartenberka. Jedna z její části se v neurčeném období začala nazývat ´z Kynžvartu´. Nejstarším známým členem je Tuto z Kynžvartu (1287-1290), který měl pět synů; Tuta, Ekharta, Engelharta, Alberta a Heinricha. Z nich Albert měl syna Humprechta; Engelhart syny Jaroslava a Engelharta (1317-1335); Jaroslav měl syny Jaroslava II. což byl onen ´Jerisla´ v leuchtenberské knize a Witzlina , což je česky Vítek. Páni z Kynžvartu – Jaroslav, Engelhart, Vítek a Humprecht vlastnili v oblasti mnohá leuchtenberská léna; např. Kostelní Břízu, Krásnou Lípu, Vranov či Smrkovec. 

Páni z Plikenštejna patřili k nejstarším a nejváženějším rodům našeho kraje, jak se můžeme přesvědčit z několika dalších doložených zápisů: Jindřich /Heinrich/ Plick, tehdejší farář v Radošově /Rodisfortu/, daroval roku 1317 klášteru v podkrušnohorském Oseku polovinu místního dvoru; v listině ze dne 17. března 1423 je zaznamenán prodej statku Milíře /Kolung/ Hansem /Janem/ Plikem, svou ženou Barbarou z Brandu a dcerou Dorotkou, loketskému měšťanu Hansi Raussengrünerovi; roku 1425 prodává po svatém Prokopovi Andreas Plick se souhlasem své ženy a svých dědiců starostovi, radě a celému městu Sokolovu dvůr na kopci Hardu se všemi loukami, ovocnými stromy, křovinami a pastvinami včetně všech práv a povinností; roku 1537 je zapsána vdova po Kašparu Šnoblovi z Plikenštejna v Rožmitálské kronice; v zápisu z let kolem r. 1540 je uváděn Jiřík Plik, hejtman na Andělské hoře; z období let 1580 se zachoval zápis dvou feudálů ve sporu o majetek u Andělské hory. Oba během jednání vypovídají o zemřelém šlechtici Jiříku Plikovi, který koupil před více jak šedesáti léty vsi Bražice /Perglas/ a Javornou /Ohorn/ od kancléře Heinricha z Plavna.

Šlikovský urbář z roku 1525 zaznamenává pána Wenzella Blicka, který vlastní jako majetek polovinu dvoru ve vsi Lobzy a také Hanse Pliecka ve Vranově, kde vlastní velký dvůr. Z období kolem roku 1550 jsou záznamy o Wenzelu von Plick /Plickengrund/, který je lenním pánem na obci Hasenbühl /Zaječí vršek - později přejmenovaný na Lánský dvůr (Hub)/. Dme 11. ledna 1626 během třicetileté války došlo k boji o město Loket, kde je uváděno šedesát padlých. Mezi jmény zemřelých pánů je uvedeno i jméno Hartlieb Blick /Plick/. V historických záznamech zapisovatelé často zaměňovali písmena P a B. Např ze slova Birkenmühl-Hammer se vyvinulo Pirkenhamer/ 

Kde přesně hrad stával, dlouho nikdo netušil. I topograf Sommer v 19. století uvádí: „Mezi Vranovem a Lobzy stával velmi starý hrad, jehož stopy je možné zahlédnout. Dosud o něm nemáme žádné další zprávy.“ Přesnější lokalizace zaniklé tvrze se poprvé objevila u dr. P. Šebesty Zaniklé středověké vesnice v západní části Slavkovského lesa /Archaeologia historica 7, 1982. str. 204 a Arnika 5/1983/, který udal jeho polohu na mapce křížkem. Jednalo se o velice hrubý odhad místa, bez jakéhokoliv upřesnění, jak k uvedené lokalizaci došel /jeho zpráva pojednává o pátrání po středověké zaniklé vsi poblíž Vranova - Leben/. Krátký článek napsal J.Miler /Arnika 1992/, ve kterém stručně popisoval polohu hradu a nálezy keramiky ze 13.století.  Situace se zásadně změnila po událostech r. 1989. Počátkem devadesátých let se v těchto místech objevily skupiny rodáků z Německa, kteří s sebou přinesli staré vzpomínky a některé dosud neznámé informace. Důležité poznatky poskytla vlastivědná publikace Unvergessene Kaiserwald Heimat /Nezapomenutelný domov v Císařském lese/, ve které odsunutí rodáci podrobně popisují detaily svého rodiště. Objevilo se v ní plno nových informací, fotek, map a pověstí ohledně zaniklé tvrze, které umožnily její přesnější lokalizaci.

Byl to především ing. Richard Švandrlík z Mariánských Lázní, který se tématu věnoval a osobními rozhovory s bývalými obyvateli okolních obcí zjistil poměrně přesné údaje. Zvláště informace Hanse Ertla z Vranova a Franze Fenkla z Lobzů byly velice cenné. R. Švandrlík dal dohromady všechny dosud známé informace o hradu a jednotlivých členech rodu Pliků. Své poznatky shrnul v uceleném díle Hrad Plikenštejn - Arnika č.39, 1995, str.8 – 11. Autor ve spolupráci s pamětníky našel místo, kde měl hrad stát a tím zaplnit bílé místo historie. Jak se však krátce nato ukázalo, ani on neoznačil správnou lokalitu. Sám byl nucen ve svém díle přiznat, že na jím označeném místě nezbylo po hradu ani památky. Své pátrání totiž zaměřil na kamenné výčnělky nedaleko skutečné polohy hradu. Za bývalou tvrz označil jeden skaní masív nad Lobezským potokem, necelých dvě stě metrů severněji, nežli se správné místo nacházelo. Nutno podotknout, že obě místa si jsou velice podobná a na první pohled lehce zaměnitelná. V průběhu dalšího pátrání vyšlo najevo, že na zdejším ostrohu stávala kdysi strážní vížka hradu, která kontrolovala cestu podél potoka až téměř k Sokolovu /bylo to v době, kdy okolní plochy nebyly zalesněné a nacházely se zcela holé/

Nové informace a především ucelený souhrn R.Švandrlíka iniciovaly amatérského historika a zkušeného hledače starých míst Zdeňka Buchtele z Velké Hleďsebi. Ten na základě nejnovějších informací provedl rozbor terénu a po delším pátrání skutečně dosud marně hledané místo objevil. Tentokrát již správně. Už prvním průzkumem objevil do skály vysekané úchytné otvory staveb, kterými byly objekty ke skále uchyceny. Několik dosud přírodních vln se ukázalo být valy a příkopy, tedy uměle vytvořenou obranou. Z. Buchtele podrobně popsal všechny nálezy a zjištění ve své zprávě v Arnice / č.39, 1995 str. 11- 13/. Ve stejné době došlo k nálezům jedenácti železných šipek na louce těsně nad uvedeným umístěním hradu. Dalo se předpokládat, že zde došlo ve středověku k bojovému střetu a blízkost údajného hradu napovídala, že by se mohlo bojovat právě o něj. Šipky jsou dnes uloženy v sokolovském muzeu. 

Na základě těchto nálezů vykonala dvojice archeologů z karlovarského muzea Petr Hereit a Jiří Klsák v měsících květen a říjen 1993 podrobný průzkum. Ve zprávě Tvrz Plikenštejn u Vranova /Hláska, roč. X, č. 2, str. 17-20/ oznamovala nález mnoha keramických střepů (cca 650 ks), prejzů a dalších zajímavých exponátů. Jejich výsledný verdikt byl netrpělivě očekáván. Nakonec k radosti všech zaznělo – zde je opravdu ono tak dlouho hledané tajemné místo, kde středověký hrad stával. Nalezená keramika spadala časově do období 14. – 15. stol., což se shodovalo se znalostí o existenci hradu. Mezi nálezy se objevily velice zajímavé kousky - železný řetěz cca 2m dlouhý, různé misky, nádobové kachle či praková koule o průměru 14,2 cm a váze 3,26 kg! Mezi bohatě zastoupené nálezy patří militaria, která se zde objevila v nečekaném množství a rozmanité formě. Šipky mnoha tvarů, lamela z brigantiny, dvojramené háky, špičky jako nástrahy pro koně a množství železných kování zbraní. Důležitým zjištěním byla skutečnost, že část stavby byla zhotovena z kamene a mezi nimi nalezeny zbytky vřídlovce. Průzkumem byla doložena existence tvrze v rozpětí od počátku 14. stol do I. pol. 15. stol. 

Průzkumem, který jsem osobně mnohokrát na místě tvrze prováděl, se mi podařilo nalézt v určité podzemní části silnou vrstvu spálené hlíny, ožehlých střepů či ohněm rozsáhle zčernalých kamenů. Tyto se nalézají po celé ploše a celém obvodu tvrze. Jestliže přihlédneme k relativně velkému množství zbytků středověkých zbraní na velkém poli před samotným tělesem hradu /střelecké šipky/, četné nálezy militarií v samotném těle tvrze, předkládá se nám zcela jasný důvod zániku tvrze – byla dobyta a vypálena. 

Jako hlavní nález jsem zjistil skutečnost, že cesta, směřující od Lobezského potoka /je zřetelně vidět na kresbě hradu na straně 47/, směřuje k místu, které se dá předpokládat jako vstupní brána s padacím mostem /Q/. Cesta /černě - S/ stoupá dále do hradu a prochází místy, které hodnotím jako hradní nádvoří – nachází se v místě písmene /S/. Zde jsou zbytky domu, který se prostírá přibližně v prostoru /P/, za ním je ve skále /B/ kolmý, naprosto souběžný zářez do skály a je možné si představit, že zde ke skále mohla být přilepena hradní věž /O/. Za hradním nádvořím se nacházejí zbytky jakési budovy /N/, jež  mohla klidně být baštou.Pakliže se podíváme na namalovaný obraz hradu, zjistíme podivuhodnou shodu s matnými náznaky pozemními nerovnostmi. Zbytky budov P,O, N téměř přesně odpovídají namalované předloze. Nalezené skutečnosti také odpovídají předpokladu, že některé hradní zdi byly kamenné. Na ploše jsem našel další zbytky staveb, /T/  

Pozice hradu dle historiků

Velkou zajímavostí je vodní zdroj. Vysekán ve skále a zcela jistě uměle zbudovaný. Na rozdíl od původního objevu archeologů jsem zjistil, že je téměř přesně obdélníkový. Je poměrně veliký, takže se dá předpokládat, že byl určen pro zásobování vodou většího počtu lidí. Dle posouzení archeologů se měl nacházet daleko mimo prostory hradu. Je to však logické? Pitná voda byl důležitý faktor obranné odolnosti hradu. Na ploše se jasně rýsují dvě stupňovité hradní nádvoří – plochy S a kolem budovy M.

Pozice hradu dle mých objevů

Také se dá těžko přijmout nabízený předpoklad, že celý vlastní hrad se nacházel na skalním vrcholku na celkové ploše cca 16 x 9 /plocha B/. Jako šlechtické sídlo významného rodu si takový prostor nedokážu představit. Kolik lidí by zde mohlo žít? Dle mého posouzení, které ještě čeká na odborný posudek, je velikost hradu mnohem větší, nežli se dosud soudí. Jeho začátek leží u brány /Q/, pokračuje po obvodu lesní plošiny směrem k západu, až za umělý rybníček /L/. Zde se stáčí jižním směrem a míří zpět k hradní strážní věži /J/. Velké terénní vlny naznačují, že by se mohlo jednat o další hradní obranné valy Nezdá se mi pravděpodobná teorie, podávaná dnešními historiky, že hradní páni obývali prostor, který naznačují. Jako silně přitažená za vlasy mi připadá představa, že významný rod v kraji žil na rodovém hradě, což měla být jakási dřevěná kůlna o velkosti 10 x 6 metrů na vrcholku špičaté, těžko přístupné skály, kde měl hradní pán pobývat se svou rodinou a družinou. A to v době, kdy si ostatní panské rody stavěly honosná opevněná sídla, často velmi rozměrná – např. Vildštejn, Hartenberk, atd. Přitom Plicky založený vedlejší hrad – onen  Nejdecký, postavili jako velkou kamennou stavbu. Že by své rodové sídlo nechávali tak bídného vzhledu? Také množství střepů a ostatních nálezů bylo objeveno veliké množství, které svědčí o poměrně početné skupině lidí, která zde mohla žít a jež by se do tak malého objektu nevešla. 

Prostranství hradu skrývá množství nečekaných nových objevů. Jedním z nich byla i svastika, vysekaná na vrcholku 20m hladkého skalního bloku, pro běžného člověka zcela nepřístupném. Dílo musel zhotovit šikovný horolezec zřejmě ve válečných létech. Na snímku napravo od silného kmene stromu. Nad svastikou jsem později objevil hůře čitelný monogram MH /zřetelněji je vidět na detailním snímku/. Zda jsou tyto znaky vysekány do skály zcela náhodou rukou horlivého nadšence, či mají svůj skrytý význam a znamenají jakýsi vzkaz, nejsem v tuto chvíli ještě schopen vysvětlit. Časem se snad podaří pozadí tohoto výtvoru objasnit. Dalším překvapením byl objev kamene s vysekanými znaky uprostřed mnou předpokládaného horního hradního nádvoří. Je označen křížkem a číslem 65. Dle dosavadního předpokladu se jedná o mezník panství.

Dne 4.6.2016 proběhla v místech hradu zajímavá událost. Nadšenci z místního okolí  se rozhodli zvelebit místo bývalého hradu a mistr kameník z města Nejdku vyrobil velký kamenný erb rodu Pliků, který byl poté slavnostně umístěn na skálu na které hrad stával. Více o této akci se dočtete ZDE.

Model pravděpodobného vzhledu hradu podle přeběžných amatérských výzkumů, který je však v zásadním rozporu s výsledky profesionálních historiků, ale který mnohem přesněji odpovídá nálezům a objevům získaných prvotní prohlídkou místa původního hradu. Pohled od severu. Model se poměrně značně podobá naivní kresbě hradu, uvedený jako první obrázek zcela nahoře. V popředí vpravo kousek silnice ve směru - Rovná - Sokolov  Foto Muzeum Zdenka Buchteleho v Manském dvoře.

Pohled na model od jihu. 

Pohled na model od severozápadu.