Švédský kámen u Kamenice 

V době třicetileté války mnohokrát procházela naší krajinou vojska obou válčících stran. Ta pro svou krutost a loupeživost vzbuzovala mezi vesničany oprávněnou hrůzu. A tak si o ní vyprávěli ještě dlouhá století i po jejím konci. Poblíž vsi mělo údajně dojít k menší řeži mezi katolickými císařskými žoldnéři a Švédy. Údajně na místě bitvy, nacházející se v lese nedaleko Kamenice, se do dnešních dnů dochoval pomník, který měl být náhrobkem padlých Švédů. Ti tu měli být údajně pohřbeni v posledním období třicetileté války. Po dlouhou dobu historie, a to až do dnešních dnů, se kameni říká Švédský kámen.
V německé literatuře se dodnes objevuje výše uvedená zpráva, doplněná kresleným pomníkem s popisem a křížkem. Popis udává, že se měl pomník skládat z velkého kamene velice hrubě otesaného s malým křížkem. Na něm měl být vysekaný nápis „Hier liegen 23 Schweden“ (Zde leží třiadvacet Švédů). Pokud se však ke kameni vypravíte a najdete uvedený kámen, budete velice překvapení. Kupodivu popis neodpovídá popisované skutečnosti. Na kameni je pouze malý křížek a číslo 23. Žádný text či náznak další zprávy. Velký rozdíl v německé literatuře (v drtivé většině psané po roce 1945) oproti skutečnosti se dá vyložit jedině tak, že paměť rodáků zřejmě nebyla tak dobrá, když se o kameni zmiňovali. 

 Obrázek z německé literatury, jak je v ní údajný Švédský kámen zachycen. 

 
O této údajné bitce vznikla dokonce následně také místní lidová píseň, která se udržela v povědomí až do roku 1945. Byla natolik oblíbená, že si ji zpívali lidé z celého Krušnohoří.Skutečný vzhled tohoto kamene (bez nápisu) však vypovídá o něčem jiném. Styl vysekaných znaků spíše ukazuje na označení katastrálního území tehdejšího panství, používaných již od 15. a 16. století. Ty se nejčastěji vysekávaly na malé kameny z boků, jak je známe z našich lesů. Někdy však byly použity přírodní kameny či skály, pokud stály na okrajích pozemků. Pak se vždy značily křížkem a s číslem kamene a stejné číslo bylo následně zaneseno do katastrálních map. A to je zřejmě také tento případ. (viz podobný příklad stejné situace uvedený v knize „L. Jaša: Krudum - historie bájné hory a jejího okolí - v kapitole o hradě Plickenštejn). V tomto případě si zřejmě lidová tvořivost z neznalosti vytvořila ze zdejšího zajímavého kamene s číslem svůj vlastní příběh. Ale jedná se s největší pravděpodobností o další pověst, nikoliv skutečnost. I proto, že jiný obdobný kámen v okolí Kamenice, který byl uvedeným podmínkám odpovídal, není znám.

Skutečný vzhled Švédského kamene v roce 2009. Nahoře číslo 23 a pod ním malý křížek. Po nápisu zde není ani památky.