Solná stezka 

Těsně kolem paty Krudumu vede stezka. Dnes se jedná o obyčejnou lesní cestu, před pěti stoletími to však byla veledůležitá evropská spojnice. Jedná se o Solnou stezku, významnou dopravní komunikaci středověku. Po ní se dopravovala nenahraditelná sůl a další suroviny a výrobky z Bavorska do Prahy. Sůl pocházela z dolů v bavorském Bad Reichenhallu, odkud se převážela do Řezna /Regensburg/ . Zde se soustřeďovala v centrální solivárně, mimochodem stojí dodnes, a doporučuji její prohlídku společně s historickým mostem vedle ní. Stezka v těchto místech začínala, pokračovala směrem k českým hranicím, které překračovala u Chebu. Odtud trasa mířila podél Ohře k Sokolovu a zde se obracela k jihu. Procházela Hruškovou, minula rozcestí u kostela sv. Mikuláše a stáčela se přes Třídomí, Nadlesí, Dvory do Lokte. Odsud pokračovala dál podél Ohře skrze Karlovy Vary a mířila k Radošovu. Zde po historickém mostě překročila řeku a směřovala po levé straně toku dál ke Kadani. V ní opět přešla tok řeky a přes Žatec pokračovala ku Praze.
Historicky je cesta doložena ve zprávě papeže Klementa VI. z Avignonu ze dne 23.3.1352, ve kterém papež dává biskupu Basilejskému pokyny, jak má býti pečováno o posly po ní projíždějící. Jiná zmínka o cestě je uvedena v knize Ein nutzliches Reisebuchlin /Augsburk 1563/. Její využívání pokračovalo ještě za třicetileté války, poté její význam začal upadat. Právě na území pod Krudumem se stezka zachovala v nečekané kvalitě a původní podobě. Ještě dnes se po ní můžeme projít a vcítit se do pocitů středověkých cestovatelů. Stačí dojít na konec Hruškové, kde narazíme na typicky středověkou, oblými kameny dlážděnou cestu, která nás dál již povede sama. Projdeme kolem kostela svatého. Mikuláše a podél Třídomí do Nadlesí, kde historická část končí. Dál je již pokryta asfaltem. Pokud po ní přesto pokračujeme, dostaneme se až do Lokte.
Velmi zajímavá část stezky se nachází těsně nad Loktem, u vyústění na hlavní silnici těsně za restaurací Za vodou. Zde je úsek vysoko nad řekou pracně vysekán do skály a svědčí o námaze, kterou naši předci vyvinuli, aby umožnili kupcům dojet do cíle.

Vysekaná část solné stezky nad Loktem. Vzhled v roce 2008. 

Na křižovatce u sv. Mikuláše se ze Solné stezky odděluje další odbočka. Kopíruje patu Krudumu a odpradávna se jí říkalo Zlodějská stezka /Diebsweg/. Své jméno dostala na základě pověsti, kdy povedená čeládka z hradu na Krudumu zabila svého pána a po propadnutí se hradu do nitra hory, utíkala po zdejší cestě do bezpečí. Během historie se také pro tuto část cesty používal název „Kočičí pěšinka“. Opět v souvislosti se zloději, kteří ji často používali. Těsně pod kostelem, pod krátkým příkrým svahem, se nalézá rovný úsek, který po deštích, pokud není okolí zarostlé vysokou trávou, svítí červenou barvou. Dříve se této části říkávalo Rote Strassel /Červená cestička/. Barvu jí dodává velké množství červeně zbarvených kousků polodrahokamů ametystu, který zde dávní horníci dolovali a jenž v drobných úlomcích horniny zůstal rozsetý na povrchu v okolí. Dále tato větev Solné stezky pokračovala vzhůru do kopců, procházela vsí Krásnem /Schönfeld/ a ústila u druhého strážného hradu oblasti – v Bečově. dále směřovala přes Žlutice, Žatec až do Prahy.
Na stezce v okolí Krudumu se vyskytovala nejméně dvě známá místa, o kterých je doloženo, že bývala celními body /Nadlesí, Hrušková/. Pojednává o tom poměrně hodně zpráv. Například v obci Hrušková stával do konce šedesátých let dům, kterému se odpradávna říkalo U Celníka /Bei Zöllner/. Šlikovský urbář z roku 1525 zaznamenává poplatky, jaké byly v tomto roce vyměřeny jako daň místnímu celníkovi z této vsi. V souvislosti s tím se vyskytly domněnky, že těmito místy, v oblasti kostela sv. Mikuláše, měla procházet jakási hranice. Protože však hranice v našem regionu je poměrně stálá již od 12. stol, je možno tuto verzi spolehlivě vyvrátit. 
Dům U Celníka v Hruškové stával na jejím dolním konci za vesnicí, směrem k Sokolovu, po levé straně těsně mezi prvními stromy. Stejně jako ostatní objekty ve vesnici, dostal se i on po odsunu původních obyvatel obce po II. svěrové válce do užívání československé armády. Sloužil jako skladiště, jednoduchá ubytovna a hlavně jako strážní stanoviště. Celou obec využívaly jako ubikace dělostřelecké jednotky, které odsud vyjížděly ke cvičným střelbám do vojenského újezdu v okolní krajině /zpočátku vyzbrojeny děly německé výroby, válečnou kořistí – např protitankové kanóny 75 mm Pak – Panzer abwehr kanon, později těžšími 105 a 120 mm houfnicemi/. Tyto jednotky měly hlavní podíl na skutečnosti, že ze zemského povrchu zmizely vesnice jako Čistá, Milíře, Vranov, Chalupy apod. Jako příklad - Čistá byla likvidována nepřímou střelbou z prostoru luk u kostela sv. Mikuláše přes kopec Krudum. 

Vzhled solné stezky nad obcí Hrušková v roce 2006.

Jako všechny objekty ve vesnici, tak i dům U Celníka zůstal zcela bez údržby. Postupně chátral a docházelo k jeho rychlé devastaci. Nakonec byl v průběhu šedesátých let zbourán. Dnes po něm zbyly jen málo zřetelné základy. Také v Nadlesí skutečně stávala celnice. Dle vyjádření starších místních rodáků obce se nacházela na levé straně cesty mířící do vsi od obce Třídomí a Hruškové /stará Solná stezka/, přibližně sto metrů před dnešními prvními domy. Byla však zbourána již v předválečných letech a dnes již po ní nezbylo téměř žádných stop. V současnosti se přibližně naproti místu, kde kdysi stávala, nachází přes silnici trafostanice.
Zajímavé je samotné vysvětlení, proč zde celnice vlastně stávaly. Jako několikrát, i zde se jedná o převzatý, nepřesně přeložený výraz ze staroněmčiny. Ta ve své podobě nerozlišovala dva pojmy, které my dnes chápeme naprosto odděleně. Celnici a mýto. Převzetím pojmu stanoviště „celnice“, uváděné ve starých německých záznamech, tak došlo ke zkreslení. Celnice se nacházely a nacházejí výhradně na hranicích, které však těmito místy nikdy nevedly. Po celé délce Solné stezky však doložitelně stávala mýtná stanoviště. V historických pramenech jsou často uváděny zmínky o „celních“ výměrech, uložených v loketských archívech, pro jednotlivé zboží, převážené po Solné stezce /např. F. Bernau - Burg und Stadt Elbogen /. Z faktu lze usoudit, že neozbrojená stanoviště vybírala průjezdní poplatky, mýta, v této části stezky. Ve spisech se nachází zmínka o dalším mýtném stanovišti této části Solné stezky, a sice v obci Rodau.