Poutní kaple v Podlesí - Kneipelbachkapelle 

Několik stovek metrů nad obcí Podlesí, směrem po cestě k zaniklé obci Smrkovec či Horní Lazy, stojí dodnes v lesích vyhlášená kaple, významné poutní místo oblasti. nachází se jen několik stovek metrů nad známým Podleským mlýnem.. Naproti tomuto mlýnu dříve stával velký hotel, který místní po roce 1945 začali říkat "Kňafák". Když byl hotel v pozdějších letech zbouraný, nazev Kňafák již místu zůstal a je pod ním známé dodnes. Pokud bychom pokračovali dále, najdeme o několik kilometrů výše zbytky Dolského mlýna (Grundmühle). 

Když dříve procházeli místní obyvatelé po silnici z Dolního Žandova do Smrkovce, procházeli za obcí Podlesí hlubokým údolím místa nazývaného Údolí Podleského potoka (Kneipelbachtalu). Zdejší mohutné koruny smrků pokrývají srázné skalní boky obou strání. Ve velmi úzkém údolí hučí vody rychle tekoucí vody Podleského potoka (Kneipelbachu). Přibližně po ¼ hodiny chůze od obce Podlesí se dříve nalézal historický Podleský mlýn (Kneipelbachmühle), v jehož okolí se tehdy všude kolem stavěly mohutné milíře na výrobu dřevěného uhlí, po kterých zde dodnes zůstaly charakteristické kruhové stopy. 

V tomto odlehlém údolí stojí po dlouhá léta kaple, která zde byla vystavěna po dramatických událostech. Co všechno se dělo kolem jejího vzniku, zde, hluboko v lesích zdejších kopců, nám popsal žandovský farář Johann Dietl v následujícím latinsky psaném popisu události na tomto místě. Duchovní Jan Dietl byl farářem v Dolním Žandově během let 1790 – 1811. byl zdejším rodákem a narodil se 16. září 1732. Podrobně popsal situaci kolem zdejší kaple v roce 1804. Celou dramatickou událost vzniku zdejšího svatostánku popisuje od prvního jednoduchého obrazu, až po stavbu zasvěcené kaple. 

„K celé události došlo ještě dříve, nežli jsem přišel na tento svět. Nyní, v roce 1804, mi je 72 let. Dříve se zde nacházel obraz připevněný ke kmeni stromu, který zde byl pověšený na základě následujícího příběhu. Kdysi dávno jeden občan Dolního Žandova, Filip Lorenc, povoláním řezník, hnal jedno ze svých nově nakoupených dobytčat, dnes se však již neví, zda se jednalo o vola či krávu, z horního města Smrkovce údolím dolů do rodného Dolního Žandova. Procházel lesními cestičkami hlubokým Podleským údolím. Ač zdejší cestu znal, přesto pojednou začal bloudit a zmateně chodil se zvířetem lesem sem a tam. Nakonec byl celý natolik popletený, že vůbec nedokázal určit, kde se nachází. Když bylo kolem poledního času, došel i s dobytčetem na místo, kde dneska stojí statný buk. Neměl nejmenšího ponětí, kde se v tu chvíli nachází. Ze všech stran se byl zavalen hustými, těžko prostupnými lesy a on neměl ponětí, kterým směrem se vydat. Ve velkém strachu se v nouzi jako k poslední záchraně nakonec obrátil k Panně Marii a slíbil jí, že za pomoc za své vysvobození jí věnuje jako odměnu obraz, který sám kdysi pracně vlastnoručně namaloval na kus plechu, a který měl tehdy pověšený ve své ložnici. Obraz představuje Marii Podleskou a byl zhotovený podle originálního obrazu namalovaného roku 1690, jehož autorem byl malíř Lukáš Granach. Tento původní obraz se dnes nachází v kostele Svatého Jakuba v Insbrucku. Z uvedeného vyplývá, že kopie tohoto obrazu musela být přivezena do Dolního Žandova kolem roku 1700.Když Filip Lotenz vyslovil své přání, Panna Marie se mu skutečně následně zjevila a ukázala cestu k domovu. On se po ní ihned vydal a poté se skutečně dostal již bez problémů i se svým dobytčetem bezpečně zpět domů. V dalších dnech sejmul obraz ze stěny ve své ložnice a odebral se s ním splnit svůj slib na místo svého bloudění. Ve zdejším velkém dubu vydlabal otvor a do něj vložil vlastní obraz. V dalších letech pak začali mnozí věřící k tomuto obrazu svaté Panny Marii nosit dary. Jak věcné, tak mnozí i vysoké peněžní. K uctívání obrazu za pomoc oběti probíhalo mnoho let. Po čase však vyšel krátce po nástupu císaře Josefa II. na trůn v roce 1790 císařský výnos, ve kterém bylo povinné všechny obrazy tohoto typu z různých míst říše odebrat a odstranit. Toto nařízení se týkalo také uvedeného obrazu. Na základě příkazu královského krajského gubernátora k odstranění obrazu se odebral tehdejší farář z Dolního Žandova, Dominik Göger, který v doprovodu tehdejšího městské kantora Jana Antonína Lorence tento obraz tajně sundal a společně jej přinesli do fary zdejší v Dolním Žandově. Zde zůstal dlouhá léta uložený, dokud po smrti tohoto faráře jej jeho následovník, farář Johann Dietl, s povolením krajského vikáře ze Sokolova, Bedřicha Ohla, nechal veřejně vystavit ve zdejším kostele vedle svatého křížového oltáře, aby bylo umožněno veřejnosti jeho uctívání. Na uvedeném místě visel tento obraz i v uváděném roku 1804. Od dob umístění obrazu na uvedeném místě se pak již nikdo nikdy neztratil a všichni vždy našli cestu k domovu.Krátce poté, co byl obraz ze stromu odebrán, další místní věřící, tesař Jan Tomáš Kummer z obce Podlesí, nechal v následujících létech opět pověsit na uváděný dub jiný, další vlastní votivní obraz. Jednoho dne však byl nový obraz během větrného a deštivého počasí zcela zničený. Zdejší lidé však toto místo dále uctívali a tak se rozhodl o něco později otec jedné rodiny z nedaleké obce Smrkovce, jménem Josef Paulus, kterého místní nazývali Kolář Anet, toto poutní místo výrazně vylepšit. Nechal v Sokolově namalovat nový obraz, v pořadí již třetí, a poté jej dal opět zpět na místo v dubu, kde se již dříve nacházely předešlé dva obrazy. Obraz na tomto místě zůstal až do průběhu roku 1804, kdy byl proveden zmiňovaný zápis faráře Dietla. Během let se stal tento obraz natolik populární, že k němu během nedělí často přicházelo 500 - 600 lidí.“ 

Z historických dat se podařilo zjistit následující. Uváděný řezník v popisu události se jménem Filip Lorenc zemřel 12. prosince 1731 ve stáří 42 let. Dále se dá podle uvedených zpráv předpokládat, že datum vzniku třetího obrazu Marie Podleské je období kolem roku 1730. Kdy později na místě tehdejšího mohutného buku vznikla první dřevěná kaple, není již dnes přesně známo. Ta ale byla vystavěna na místě, kde strom dlouhá léta stával a k jehož kmeni byly obrazy přichyceny. V létě roku 1929 běsnila v Podleském údolí velká bouře. Ta vyvrátila a polámala mnoho zdejších stromů kolem. Jeden z těchto stromů se zřítil na střechu tehdejší kaple, kdy vážně poničil celou střechu a těžko poškodil obvodové zdi. Tyto byly poté jen nouzově narychlo opravené. 

K dalšímu neštěstí došlo jen krátce poté, kdy v noci ze 17. na 18. května 1930 kaple z dosud neznámých důvodů zcela vyhořela. Podle plánů architekta Antonína Schneidera a pod patronátem knížete Metternicha-Winneburga byla v letech 1931 – 1932 poutní kaple opět vystavěna. Byla zhotovena ve stylu roubenky (fachwerku). Celkové náklady na novou stavbu se vyšplhaly na 50.000,- Kč. Dne 11. září 1932 byl během velikého slavnostní procesí přenesen do kaple nově zbudované poutní kaple obraz Marie Podleské, který byl po předchozí dobu 150 let uložen v kostele v Dolním Žandově. Tehdy bylo celé okolí kaple slavnostně vyzdobené, kdy se na těchto pracích zúčastnili lidé z širokého okolí. Přenesením starého obrazu do poutní kaple byla tato uvedeným aktem slavnostně otevřena. Od té doby moc a síla Boží matky pomáhá všem a její moc působí na celé široké zdejší okolí. V období kolem roku 2000 byla kaple zcela rekonstruována a dnes září novotou. 

Vyhlášená poutní kaple v Podleském údolí v roce 2010.