Popraviště v Horním Slavkově

Naproti městu Horní Slavkov se nachází kopec zvaný Šibeniční vrch ( 643 m n. m ). Na jeho vrcholu dnes stojí jedna vzácná památka z období středověku. Vrch se rozkládá mezi  mezi Horním Slavkovem a obcí Bošířany. Jedná se o objekt, složící kdysi jako popraviště. Velice zajímavá stavba s kruhovou, přes dva metry vysokou podestou. Ta měla kdysi vrchní plochu stavby pokrytou dřevěnými prkny. Nad podestou se vypínají tři pilíře. Na nich bývaly upevněné dřevěné trámy, na které se provinilci věšeli. Mohli tak být popraveni až tři zločinci najednou. Dnešní výška piliřů není stejná jako v minulosti, tehda byla mnohem vyšší. Dosahovala téměř šesti metrů. Hlavní důvodem, proč byly tak vysoké spočíval v tom, že oběšenec musel být dobře vidět až ze vzdáleného města Horní Slavkov, aby varoval všechny jeho obyvatele a rovněž také všechny návštěvníky zdejšího kraje, jak město soudí zločince, kteří se dopustí nekalých činů. Město tak dávalo najevo, že disponuje vlastním hrdelním právem, kterým potrestá zločiny, jichž se viníci dopustili.
Dle dnešních odhadů byla stavba postavena v období kolem roku 1500 na pozemku, které tehdy Horní Slavkov vykoupil od nedaleké obce Bošířany. Stavba musela být pochopitelně udržována, takže prošla ve své historii několika opravami a úpravami, aby se zajistila její funkčnost. Poslední oprava byla provedena ještě ve 20. století, v roce 1936. Tehdy ovšem nebyla stavba opravována pro potřeby popravy, ale z důvodů velkého zájmu turistů o tyto objekty. Tehdy také došlo k důležité změně ve vzhledu stavby. Nad vchod do útrob stavby byla přenesena deska, která obsahuje znak města a letopočet 1598. U něj je vysekán latinský nápise "Hodie mihi, cras tibi", což znamená  "Dnes mně, zítra tobě". Znak sem převezl a instaloval okrašlovací spolek z Horního Slavkova z nedalekého vchodu do místního hřbitova.
Podobné popravitě, jako bylo to slavkovské, stávalo také u nedalekého města Bečova. Rovněž to stávalo na kopci zvaného Šibeniční vrch. V 17. století zajišťoval provádění útrpného práva pro obě města kat z Jáchymova. Zajímavá kruhová stavba popraviště měla pro svůj vzhled několik důvodů. Prvním bylo zajištění dostatečného divadelního prostředí v místech, kde bylo vykonávané popravy prováděno, tj. jakési jeviště, kde mohli lidé sledovat, jak končí zločinci. Další důvod byla ochrana bezpečnosti kata při práci. A to jak během samotné popravy vězně, kdy zajišťovala spolehlivý průběh popravy, tak rovněž zabraňovala, aby se příbuzní, či eventuální osvoboditelé, dostali k popravovanému. Kat tak měl jistotu, že sám ukryt za zdí nebude napaden během exekuce. Po celou dobu byl i s odsouzeným pevně zamčený v kruhové stavbě a mohl se v klidu věnovat své práci. Vchod do popraviště zůstal zamčen i po výkonu trestu, čímž se mělo zabránit, aby byly rozkrádány pozůstatky po oběšenci. Ty v minulosti často sloužily k vytváření kouzelnických či magických předmětů (hlavně se jednalo o provaz oběšence, či obdobné relikvie). Někdy se také rozebíraly pro podobné účely různé části oběšencova těla, kterým se přidávali magické účinky. Nebylo neobvyklé, že se často ztrácely clá těla, visící na šibenici, čemuž bylo v tomto případě zabráněno. To většinou prováděli příbuzní nešťastníků, kteří se tím snažili zamezit hanbě, uvrženou na celý zbytek rodiny. Také chtěly pohřbením nebožtíka navrátit klid jeho duši. Součástí popravy bývalo pravidlo, že oběšenec zůstával na šibenici až do svého úplného rozkladu. Teprve po dlouhé době, kdy bylo tělo již značně rozpadlé, byly nakonec ostatky zahrabány přímo v prostoru popraviště, či v jeho bezprostřední blízkosti.
Zajímavostí též bylo, že docházelo k "popravě" pachatele, který nebyl dopaden. V tom případě byl na šibenici pověšen jeho obraz. Během let se také postupně měnil vztah lidí k těmto místům, kde se kdysi exekuce prováděly. Zatímco v minulosti se jednalo o místa, kterým se lidé obloukem vyhýbali, a kam se snažili nikdy se nedostat, v počátku turistické boomu společnosti v počátcích 20. století se vše změnilo. V té době začaly být tato místa turisticky zajímavá a lidé je začali houfně navštěvovat. Dával se jim romantický či tajemný nádech, doplněný často úchvatným vyprávěním neuvěřitelných zkazek. Velký vliv na tento převrat měla skutečnost, že se již od roku 1765 přestaly tato popraviště ke svému účelu používat. V tom roce došlo totiž k uzákonění nových reforem Mariíí Terezií, která mnohým městům odebrala dosavadní hrdelní právo.  

Popraviště v Horním Slavkově v roce 2010.

Velkou zajímavostí zdejšího popraviště je, že se zachoval podrobný zápis poslední popravy, která byla na zdejším hornoslavkovském popravišti  vykonána a která proběhla 10. září 1751.Text zápisu zveřejnil historik S. Burachovič v časopise Arnica v čísle 11/1979,  a který se jmenoval "Poslední poprava v Horním Slavkově". V dnešní době se určitě jedná o zajímavost a kuriozitu, takže celý popis je zde doslovně opsán .

Odsouzenou delikventkou byla Marie Alžběta Früchtlová z Radošova u Verušiček.
Byla obžalována z otrávení manžela, vraždy služebné a z útěku z vězení. Po všech uvedených činech byla dopadena v Aši a přivezena k potrestání do Slavkova. Dne 7. září se na městské radnici projednávalo odvolání vězněné, které bylo po zvážení všech okolností zamítnuto. Hned poté byly Früchtlové ve vězení sděleny den a hodina její popravy. Téhož dne odpoledne poslali městští radní pro kata do Jáchymova. 8. září se dostavil kat a ubytoval se v hostinci "U červeného vola". Odsouzená byla nepřetržitě hlídána dvěma strážci. 9. září si kat s pomocníky prohlédl popraviště, připravil všechny náležitosti a bylo mu ukázáno místo, kde měl být vykopán hrob pro popravenou. Místní kováři zhotovili příslušná železa a lanaři dodali potřebné provazy na pouta. Po návratu do města byl kat ve věznici představen odsouzené a ona jej dle dávného zvyku musela odprosit za své zlé skutky. Ráno dne 10. září přesně v 8.00 hodin vězeňský zřízenec vyzváněl zvonem hříšníků a vyvolal poprvé v městě popravu. Pak odešel pro kata. Městský soudce poté na radnici kata seznámil s přesným zněním rozsudku a připomněl mu, aby se po popravě zdržel všech kouzel a magických praktik. Též mu kladl na srdce, aby popravčí úkon provedl co nejsvědomitěji, tak, aby hříšnice netrpěla. V půl deváté byly městským posluhou z oken radnice podruhé vyvolány informace o popravě a rozsudek. To se opakovalo za čtvrt hodiny potřetí. Poté městský soudce v doprovodu dvou úředníků, kata a posluhy se odebrali do vězení pro obžalovanou. V průvodu čtyřiceti ozbrojených mužů ji přivedli na radnici. Tam jí byl přečten rozsudek. Následovalo jeho hlasité vyvolání z radničního okna. Rovněž bylo vyvoláno zamítnutí odvolání. Pak městský soudce vstal a řekl hříšnici: "Slyšela jsi nyní, jaký rozsudek a jaké právo jsou proti tobě vzneseny? Podle nich zemřeš!" Hned nato uchopil do obou rukou bílou soudcovskou hůl a vrhl ji k nohám odsouzené. Tři přísedící soudci vzápětí převrhli svá křesla. Před radnicí již čekal seřazený popravčí průvod, v jehož čele se soudci s katem koňmo vydali k místu vykonání rozsudku.

Kolem popraviště utvořil dav velký kruh, do kterého přivedli odsouzenou. Ještě naposledy byla otázána, zda lituje svých činů. Po krátké zpovědi kat ženu spoutal, obnažil její krk a pak jí sťal hlavu a pravou ruku. Tělo popravené spolu s uťatou hlavou a rukou bylo svrženo do vykopaného hrobu, který zasypali katovi pomocníci. Po skončení svého díla kat vstoupil doprostřed kruhu a zvolal: "Pane městský soudče, konal jsem spravedlivě?" Soudce odvětil slavnostně: "Popravil jsi spravedlivě, jak si rozsudek a právo žádaly."  11. září kat v doprovodu dvou mužů odjel zpět do Jáchymova. S popravou byly spojeny následující výlohy, které hradilo město Horní Slavkov:

Katovi na stravu - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za tři koně - 10 zlatých, 48 krejcarů
Dvěma katovým pacholkům - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za popravu mečem - 6 zlatých
Městským střelcům za doprovod - 4 zlaté
Kováři - 2 zlaté
Čtyřem mužům doprovodu - 12 zlatých
Městskému soudci - 2 zlaté, 20 krejcarů
Aktuárovi za řízení procesu - 5 zlatých, 50 krejcarů
Jáchymovskému městskému zřízenci - 20 krejcarů
Městskému soudu - 4 zlaté, 40 krejcarů
Za osvětlení ve vězení - 24 krejcarů
Stravné delikventky za 406 dnů - 27 zlatých, 4 krejcary

Konec těchto staveb nastal s obdobím ukončení jejich činnosti v průběhu 18. století. Jakmile byly popravy zakázány, byla tato popraviště hromadně bořena a na jejich místech vznikaly další stavby. Většina jich v té době byla zničen a nenávratně zmizela. Zachovalé popraviště jak V Horním Slavkově, tak také v Bečově jsou proto výjimečnými stavbami a ukázkami ze života lidí v době středověku. Pro jejich výjimečnost byly obě stavby zapsány do ústředníhio seznamu nemovitých památek ČR.