Bývalá hrobka rodu Beaufort - Spontin v Bečově 

 

Nedaleko silnice z Bečova směrem na Novou Ves, v místech, kterým se dříve říkalo Farní louka, stávala hrobka rodu Beaufort – Spontin. Vybudovat ji nechal roku 1926 Jindřich Beaufort – Spontin jako kopii rodinné kaple svatého Petra, která stávala v původním rodném městě Beaufortů, Florennes. Jméno svatého Petra nebylo vybráno náhodou. Tento světec byl a je patronem rodu Beaufort – Spontin po celou jeho historii.

Rodová hrobka Beaufort-Spontin svatého Petra ve Florennes v roce 2010. Byla vzorem pro vybudování hrobky nad Bečovem. 

Jednalo se o obdélníkovou stavbu, jejíž východní část byla zakončena obloukem. Na západní straně nad vstupem byla umístěna čtyřhranná zvonička. V ní se nacházel asi metr vysoký zvon, zdobený mnoha ornamentálními reliéfy. Zvon odlila roku 1926 známá zvonařská firma di Valle v Chebu. Ke vchodu do hrobky se vystupovalo po dvou kamenných schodech s reliéfní výzdobou, nad nimi byla ve vysoké zdi umístěna nika. Ve vchodu se nacházel obloukový kamenný portál, opět bohatě zdobený reliéfy, který obepínal masivní dubové vstupní dveře. Na obou delších stranách stavby se nacházela dvě vysoká oblouková okna. Původní objekt rodinné hrobky byla církevní stavba nazývaná kaple svatého Petra za hradbami. Vznikla v belgickém městě Florennes. Kdy přesně byla postavena, není dosud známo. První zmínky o ní pocházejí z roku 1221, kdy Hughes I. z Rumigny ustanovil placené místo kaplana při tomto objektu. Další záznamy pocházejí z roku 1611, kdy byla kaple opuštěna. Pro rod Beaufort – Spontin ji opět získal v roce 1821 Ladislav Louis Beaufort – Spontin, který ji nechal zrestaurovat. Přitom ji nechal přizpůsobit jako rodinnou hrobku.  

Celkový pohled na hrobku jak vypadala v roce 1980.

Za vstupními dveřmi do hrobky se nalézaly dvě řady dřevěných lavic. V půlkruhovém výklenku stával mramorový podstavec, podpíraný dvěma řadami masivních kamenných sloupů, po třech v každé řadě. Na pravé straně od oltáře se nacházela kamenná socha Panny Marie. Pod podlahou byl prostor určený pro ostatky zemřelých, mezi zde uloženými rakvemi vynikala zinková rakev vévodkyně Marie Ligne, vyzdobená uměleckými reliéfy. Její víko v horní části krylo pouze průhledné sklo, takže pozůstalí mohli nahlédnout do rakve na mrtvou. Podlahu v hrobce dláždilo leštěné teraso. Vzor tvořily kruhy různé velikosti, které se protínaly v určitých bodech. Kresby na podlaze vyvolávaly v přítomných zvláštní pocity, aniž by kdo tušil, čím je to způsobeno. Časem dokonce vzniklo několik verzí příběhů o tom, co vlastně tyto podivné body znamenají.

Čelní pohled na hdobku v roce 1976. 

Vnější prostor kolem hrobky byl upraven v parkovém stylu a pečlivě udržován. Vévoda Jindřich Beaufort-Spontin si nepřál, aby byla hrobka v terénu výrazně dominantní, takže nechával i blízké okolí zarůstat lesem, kterým se vinuly udržované cestičky s lavičkami. Postupně se tak bílé stěny hrobky začaly zvolna ztrácet v okolní zeleni. Nakonec byla poměrně velkorysá stavba hrobky využita jen čtyřikrát. Po jejím dokončení v ní spočinul vévoda Friedrich Georg Maria Anton Michael vévoda Beaufort –Spontin (*8. červen 1843 Brusel - †26. prosinec 1916 Bečov). Původně byly jeho ostatky pohřbeny na místním hřbitově, ale po vybudování hrobky došlo k vyzvednutí rakve a jejímu přenesení do rodinné hrobky.

Pohled na hrobku z nedalekého kopce v roce 1978.

Také další ostatky byly nejdříve uloženy do rodinného hrobu na hřbitově a do hrobky umístěny po jejím dokončení. V roce 1913 postihla rod Beaufort-Spontin velká rodinná tragédie. Dne 18. května se Marii Beaufort-Spontin narodila dvojčátka, holčičky. Již v okamžiku porodu se ale ukázalo, že se narodily ve stavu, kdy nemohly přežít. Jako první se narodila ráno ve 4,40 hodin komtesa Marie, která zemřela po 10 minutách života. Po ní se narodila ve 4,50 hodin komtesa Anna. Ta žila pouhých 5 minut a poté také zemřela. U porodu byla přítomná zkušená porodní asistentka Alžběta Kieswetter z Vídně. Ta obě děvčátka stihla ještě po porodu urychleně pokřtít.

Pohled na hrobku zezadu v roce 1979.

Jejich rakve byly společně s rakví jejich dědečka uloženy v hrobce v roce 1926. Zajímavostí a trochu i záhadou je, že obě předčasně zemřelé dcery vévody Jindřicha Beaufort – Spontin nejsou uváděny ani v jediném evropském rodovém rodokmenu, i když jich existuje hned několik. Tyto dokumenty přitom většinou bývají velice přesné a podrobné (například je v nich uvedený také Karel, který zemřel během porodu v roce 1875). Důvod, proč tomu tak je, není zatím zcela jasný. Vedle nich byla později uložena Bedřichova manželka Maria Mélania Ernestine Hedwig Ligne (*25. listopadu 1855 v Paříži - †2. dubna 1931 v Římě). Ta bývala za svého života velice pobožná, proto několikrát do roka cestovala do Vatikánu. Zde při jedné ze svých cest zemřela. Byla převezena v již zmíněné zinkové rakvi zpět na Bečov a pohřbena v hrobce vedle svého manžela. Osud tomu chtěl, že byla posledním členem rodu, který v zamýšlené rodové hrobce spočinul. Vývojem politických událostí v poválečné Evropě došlo k tomu, že již žádný další příslušník rodu nemohl být pohřben na půdě Bečova.

Detailní pohled na vstupní část v roce 1978.

Dne 12. července 1945 zemřela manželka vévody Jindřicha Beaufort – Spontin, Maria Silva Tarouca. Původně měla být také pohřbena v tehdy ještě plně zachované rodinné hrobce. V té době již však byly ve městě sovětské vojenské jednotky a ty z neznámých důvodů pohřbení do hrobky, která se již ovšem nacházela v americké zóně, nepovolily. Maria byla proto pohřbena do samostatného hrobu na místním hřbitově, v tzv. staré části hřbitova, zatímco její rodina v té době stále ještě ležela v hrobce. Hrob se nacházel napravo od schodů z nové části hřbitova těsně u zdi.

Pohled na katafalk v hrobce s rakví vévody Beaufort - Spontin v roce 1978.

Po odsunu rodu Beaufort – Spontin z Čech a nástupu nového státního zřízení neudržovaná hrobka rychle chátrala. Byla zcela ponechána svému osudu a to se podepsalo na jejím stavu. Jelikož tehdejší režim neměl úctu ani k bývalým šlechtickým rodům, natož k jejich zemřelým, nikomu nevadilo, že byly postupně všechny zajímavé a okrasné předměty odstraněny a hrobka rabována. Situace se rapidně zhoršila v průběhu šedesátých let. Nově příchozí obyvatelé, vojáci z dočasného vojenského výcvikového tábora v Pramenech, ale hlavně horníci, kteří se do zdejších míst po válce dostali, neměli k historii kraje žádný vztah a bez skrupulí devastovali vše, co se jim dostalo do cesty, kulturní památky či historické objekty nevyjímaje. Tak z objektu zakrátko zbylo jen těžce poškozené torzo. Nakonec došla situace tak daleko, že zmizel i bronzový zvon nad vchodem, byly vyřezávány ozdobné ornamenty ze zinkové rakve a dokonce mizely i části mrtvých těl. Plundrování neunikla ani hrobka samotná, materiál z objektu si lidé rozebírali na další stavby. Postupující devastace dovedla tehdejšího faráře Jaroslava Lobkowicze (*18. června 1910 - †7. května 1985) k tomu, aby v roce 1971 donutil tehdejší úřady k vyzvednutí mrtvých z rozpadající se stavby a k jejich důstojnému pohřbení na bečovském hřbitově. 

Zanedlouho se propadla střední část střechy a do prostoru hrobky začalo zatékat. Stav objektu začal být kritický. Jelikož stát dále neměl zájem hrobku udržovat, rozhodli se úředníci vyřešit problém tehdy obvyklým způsobem – nechali tuto zajímavou stavbu strhnout. Zdůvodnili to, jak bývalo v podobných případech za období socialismu pravidlem, havarijním stavem objektu a nutností zajištění bezpečnosti obyvatel. Hrobka tedy byla na jaře roku 1981 stržena a její jednotlivé části postupně rozebírány místními obyvateli na stavební materiál. Největší část objektu byla nakonec použita při výstavbě obchodního domu „Úsvit“ v centru města.

Pohled na těžce poškozenou budovu hrobky zevnitř v roce 1978.

Zdevastovaná hrobka při pohledu zevnitř. Takto vypadala těsně před stržením v roce 1980.

Těla z hrobky byla uvedeného roku 1971 převezena na starý bečovský hřbitov a uložena do společného hrobu s hraběnkou Marií. V roce 1981 začalo velké pátrání po jakémsi tajemném pokladu (jím byl později na hradě nalezený relikviář svatého Maura). Za jedno z míst, kde se snad mohl tehdy záhadný poklad nacházet, byl označen hrob rodiny Beaufort-Spontin. Těla byla proto vyjmuta a hrob důkladně prohledán. Poté už ale nebyla uložena na původní místo, hrob se přestěhoval na tzv. nový hřbitov, těsně k hřbitovní zdi, kde leží dodnes. Do něj byly vloženy všechny ostatky, které se nacházely v původním hrobě, celkem tedy pozůstatky pěti těl. Zajímavostí je, že šlo o hrob již jednou použitý, před Beauforty v něm ležely ostatky panského hajného Fritze Schallnera. Pro nový hrob byla zhotovena nová deska s vyznačenými jmény nebožtíků. Je dodnes velkou záhadou, proč na desce není vyryto společně s ostatními také jméno Marie. Také to je jedním z důvodů, proč se zapomnělo, že hraběnka Marie odpočívá v tomto hrobě také.

Pohled na společný hrob rodiny Beaufort-Spontin na bečovském hřbitově /2010/.