Důl Jeroným

V oblasti bývalé zaniklé obce Čistá - Lauterbach - Stadt, se těžily vzácné rudy již od dávných dob, některé informace uvádějí již 12. a 13. století. Nejdříve jednoduchými rýžovišti na povrchu, později začali lidé pronikat hlubinnými šachtami do nitra země. Hlavní naleziště se nacházely v povodí potoků, protékající okolím města. Hlavně se jednalo o Chalupský potok (dříve Mühlbach) tekoucí mezi městem Čistou a horou Sklenný vrch. Dále pak v okolí Cínového potoku (dříve Zinnbach), tekoucí západně od obce pod vrchem Rozhledy, který se v obci Podstrání vlévá do Lobezského potoka. Jednoduchá rýžoviště se používala do období kolem roku 1500, kdy byla většina nalezišť již vytěžena. Od té doby se těžilo výhradně hlubinně.  

Jednotlivé šachty se nacházely na několika místech v okolí města Čisté, jak na loukách, tak i v lesích. Mezi nimi byla také šachta, která se nacházela těsně pod silnicí mezi Čistou a Podstráním, naproti vrchu zvaném Česká hora (Böhmenberg). Zde byl v nedávných dobách objeven vstup do středověké štoly, která byla uzavřena těsně po svém vytěžení, takže bez úhony přetrvala dlouhá staletí od středověku do dnešních dnů. Štola dostala jméno Důl Jeroným.

Toto jedno z  nejstarších ložisek cínu, je vázáno na menší peň dvojslídné žuly, jehož zrudnění lze lokalizovat i v malé hloubce. Zde býval také největší rozsah historických zásob. Důl samotný nedosahoval takových výnosů a věhlasu jako šachty v nedalekém Horním Slavkově a Krásně, ale podařilo se jej zachovat v téměř nedotčené podobě do dnešních dnů.  To rozhodlo, že byl zařazen mezi nejvýznamnější památky zdejšího regionu. Svou velikostí předčí nejedny české či saské šachty, a některé jeho podzemní komory dosahují délky až třiceti metrů a šířky deseti, a výšky osmi metrů. Na stěnách komor jsou jasně patrné stopy po tehdejším způsobu středověkého dolování, tedy sekání želízkem a dlátkem. Ve stěnách jsou dodnes zachovalé malé výklenky pro kahany s ohněm na osvětlení dobývacího prostoru. Stěny nesou stopy po tehdy velice rozšířeném způsobu dolování, tzv. sázení ohně. 

Důl samotný byl velice aktivní v době 15.a 16.s toletí, kdy zde bylo vytěženo maximum rudy. Následně došlo k poklesům výtěžnosti. Jak uvádí historik Sommer, v roce 1847 jsou všechny šachty v okolí Čisté uváděny již jako zašlé. Ale i v následných dobách docházelo k mnoha pokusům o obnovení těžby ve starých, již opuštěných šachtách a najít další žíly drahých kovů. V dolu Jeroným se tak opakovaně stalo nejčastěji v období  let 1887 a v roce 1905. Výsledky však ani tehdy nebyly nikterak valné. Poslední pokus se uskutečnil v období války v roce 1941, kdy zde bylo ještě jednou těženo, ale i tentokrát neúspěšně.

V letech 1964 - 66 zde prováděl Ústřední ústav geologický v Praze další průzkumné vrty za účelem zjištění přesného obsahu cínu, wolframu a uranu ve zdejší lokalitě. Po vyhodnocení bylo zdejší ložisko Jeroným definitivně vyjmuto z evidence zásob těchto surovin. Při těchto kontrolních vrtech však místo surovin byly objeveny již zmíněné zachovalé prostory šachet, které byly původně zasypané či zazděné, tedy nepřístupné. Podle těchto výsledků byl Důl Jeroným vyhlášen dne 16. 2.1990 Ministerstvem kultury za státní kulturní památku a byl zapsán do seznamu těchto památek. Současně s tím se začaly provádět práce pro stabilizaci podzemí a zpřístupnění tohoto unikátu veřejnosti. Velký vliv na dění v šachtě má Nadace Georgia Agricoly, která se stará o co největší přísun peněz, které jsou potřebné pro další práce. V roce 2006 byla dokončena odvodňovací štola, která odvádí spodní vodu do Chalupského potoka, tekoucího v údolí pod bývalou Čistou.   

V současnosti dál probíhají sanační práce v prostorách dolu, které se mění podle množství peněz, které se podaří pro projekt sehnat. Bohužel stále jich je velmi málo, takže práce postupují oproti původním přestavám velmi pomalu. Kdy bude tedy celková oprava dokončena, a kdy dojde k otevření vzácně zachovalých těžebných středověkých prostor pro veřejnost, nelze v této chvíli stanovit.