Dlouhá stoka

V oblasti Slavkovského lesa se nachází jedna z největších historických památek na našem území. Jedná se o umělý kanál začínající nedaleko zámečku Kladská, protékající kolem obce Prameny a mířící dále kolem Nové Vsi, bývalého města Čistá, až k Hornímu Slavkovu. Dnes nese celkem nelogické a zavádějící pojmenování Dlouhá stoka, ač po celou dobu své historie byl pojmenován jako Flößgraben, čili Plavební kanál. Toto pojmenování obdržel, když se začal využívat nejen jako zdroj vody pro horní díla, ale také ve velké míře pro dopravu dřeva používaného pro těžbu v šachtách. Ve své době neměla Dlouhá stoka svým provedením a délkou zřejmě ve střední Evropě obdoby. V českých zemích se mu později mohl vyrovnat Blatenský příkop z roku 1540 o délce 20 km v oblasti Božího Daru a Nový příkop v Altenbergu z období 1550 až 1553, který byl součástí sítě vodních cest v celkové délce asi 30 km. 

Dlouhá stoka za obcí Prameny.

Již od počátku hornických prací, jež probíhaly v tehdejším Císařském lese, bylo zapotřebí pro tyto hornické práce velké množství vody. Ta se používala při mnoha činnostech nutných pro dobývání rudy. V oblasti se jednalo většinou o těžbu stříbra. Voda se využívala pro pohon vodních kol pro důlní čerpadla, jako pohon drtících stoup, rudných mlýnů, ale také hutních měchů. Dále sloužila k promývání a čištění rudy v různých stádiích těžby, k pražení a tavbě. Proto byla spotřeba vody v dolech veliká. Hlavní středověké doly (na cín) byly v okolí Horního Slavkova a ač zpočátku voda z místního potoka postačovala, netrvalo dlouho a začal se její nedostatek projevovat. Zvláště v letních či suchých měsících bylo vody velice málo a vzhledem k tomu, že ji nešlo využívat ani v zimních měsících kvůli jejímu zamrzání, byla voda dosti významný faktor pro množství vytěžené rudy. Navíc spotřeba voda mnohonásobně vzrostla pro zavedení nového, tzv. mokrého procesu zpracování rud, který byl mnohem účinnější, ale na vodu náročnější. Zpočátku se horníci snažili přivést vodu z okolí Horního Slavkova. Vybudovali několik umělých rybníků, například tzv. Komáří rybníky, ale hlavně několik kanálů z okolních lesů a rybníků, například z rybníka Ebmeth nacházející se nad městem. Zde se jednalo hlavně o Puškařovskou stoku neboli Ebmethský příkop. Přesto bylo vody stále velice málo. Bylo zapotřebí přivést odněkud další vodu a jako nejpříhodnější se jevil právě prostor Císařského lesa. Zvláště mokřiny kolem Kladské se nabízely jako velice výhodné s velkým a poměrně stálým množstvím vody.

Vzhled Dlouhé stoky pod památkou Tři křížky. Úchvatná krajina, nádherná cesta přírodou.

Proto roku 1530 přistoupil tehdejší majitel bečovska Hanuš Pluh k velkorysé stavbě nového přivaděče pro své slavkovské doly. Roku 1523 uzavírá veledůležitou smlouvu s opatem kláštera Teplá o využívání přepadových vod z bažin, mokřin a rybníků jež jsou v majetku kláštera k napájení potoků vedoucí do jeho dolů. Nepochybně tím byly myšleny plochy v okolí Kladské. Krátce poté pověřuje slavkovského zeměměřiče Hanse Roßmeisla, aby našel možnost, jak vodu z oblasti Kladské do Slavkova dostat. K jeho radosti mu zeměměřič oznámil, že možnost existuje, ale jedná se o náročnou a zdlouhavou práci, pro kterou bude zapotřebí velké množství peněz. Hanuš Pluh se zaradoval a pronesl památnou větu: „Nehleďte na peníze a výdaje. Hleďte dílo co nejdříve dokončit, o náklady se nestarejte.“ 

Vzhled Dlouhé stoky se stavidlem pod rozhlednou u Krásna. snímek z roku 1913. 

Počátkem roku 1531 se zeměměřič Roßmeisl pustil do svého velkolepého díla. Těžaři s nadšením přivítali tuto stavbu a poskytovali často horníky na provádění kutacích prací. Také se zavázali, že přispějí ze svých hrubých výdělků 5 procenty na výstavbu kanálu tak dlouho, dokud nebudou všechny náklady pokryty. Mezi přispívajícími v té době najdeme také mnoho norimberských staroměšťanů a velkým přispěvovatelem rovněž byla rodina Welterová z Augspurku, vydatně povzbuzující místní hornictví. Trvalo pět let, do roku 1536, než Roßmeisl svou práci dokončil a proud vody přitekl až ke slavkovským horním dílům. Zanechal za sebou obdivuhodné a jedinečné dílo jako doklad šikovnosti rukou místních obyvatel. 
Délka díla měřila 11.704 sáhů (22.195 m), ve svém horním toku dosahovala šíře vodního příkopu až 2 metry a po obou stranách měla oba břehy vydlážděné kameny. Kvůli průsakům byly některé úseky i vyzděny. Na stoce bylo vybudováno celkem 35 jedinečných mostů a 13 stavidel pro rozvod k dalším náhonům během trasy. Kamenné mosty byly vybudovány ze žulových kvádrů jako opěrných sloupů a na ně byly položeny žulové desky. Ty měly rozměry přibližně 3,5 x 0,6 x ,03 metru a jejich počet na jediném mostě byl někdy až 5 kusů. Šířka mostovky byla tři metry. Sklon proudu byl nezvykle velký, takže tok vody byl poměrně rychlý. Nákladné a složité zařízení si pochopitelně vyžadovalo neustálou kontrolu a dozor. Proto již dne 24. dubna 1535 byl pro provoz Dlouhé stoky vydán pracovní řád a byli určeni pracovníci k jeho údržbě. Ti se museli zavázat přísahou, že se o majetek budou pečlivě starat. Nicméně i tehdy byla údržba zanedbávána, takže již roku 1601 byl vydán nový, přísnější řád k údržbě. Jmenoval se „Ordnung des Flößgraben“ /Provozní řád Dlouhé stoky/. Povinnost kontrolovat koryto připadlo slavkovskému hormistrovi. Následně byla Dlouhá stoka v letech 1601 až 1608 opravována, ale nezachovaly se dokumenty, jak velkého rozsahu se práce týkaly. Další následná oprava většího rozsahu byla provedena až roku 1908.

Jeden z mnoha historických původních mostů, vedoucí přes Dlouhou stoku nedaleko Nové Vsi.

Dlouhá stoka protékala místní krajinou a jak již bylo řečeno, byla využívána k plavení dřeva. Na této činnosti se podíleli i lidé z okolních vsí, kteří se živili splavováním dřev k horním dílům. Nedlouho po spuštění stoky do ní přesídlily také ryby a raci, takže byla po nějaký čas využívána také k lovu.
Původně se předpokládalo, že byla Dlouhá stoka prvním dílem zhotoveným k přivádění vody pro horní díla. Z nálezů poslední doby je však patrné, že mistr Roßmeisl použil pro účel stavby část historické stavby postavené již dávno předtím. Byla objevena kupní smlouva z roku 1408 na louky vedle Pramenského potoku, jež kopírovaly zdejší vrstevnici. Z toho se usuzuje, že již tehdy zde byl postaven první kanál pro přívod vody k důlním dílům. To by znamenalo, že příkop zde sloužil horníkům l zásobování vodou již v polovině 14. století! Není však další doklad, že by měl vést jen do obce Prameny, kde bylo tehdy velké množství kutacích jam, či pokračoval kamsi dále. Další smlouva z 10. května 1499 uzavřená mezi slavkovskými těžaři a novou pozemkovou vrchností panem Hanušem Pluhem z Rabštejna o využívání příkopu však naznačuje, že už v té době zde kanál stál a byl plně těžaři využíván. Tato verze tedy poměrně zásadně předpokládá, že kanál měl již tehdy vést od Pramenského potoku až ke Krásnu. Smlouva totiž oznamuje připojení dalšího příkopu, kterým se z něj odváděla voda do dalších děl ve směru ke staré části Horního Slavkova, Seifertsgrünu. Z uvedených podkladů je tedy možno předpokládat, že mistr Roßmeisl nestavěl nové dílo, ale jen využil několik století starý příkop, který výrazně zmodernizoval a upravil pro tehdejší všestranné moderní využití. 

Vzhled Dlouhé stoky na náhorních plochách nedaleko Nové Vsi. Zde se přes stoku klene hned několik původních mostů.

Dlouhá stoka začala ztrácet na významu s poklesem těžby, hlavně cínu, v hornoslavkovském ložisku. Dílo přestávalo být udržováno a postupně docházelo k jejímu ničení. Nejvíce bylo zničené po II. světové válce, kdy zkáza dosáhla maxima. Tehdy se Dlouhá stoka dostala do užívání Státních statků, což byl pro její osud zničující okamžik. Statky jeho toku využívaly nesystematicky a koryto bylo ničeno jednak neustálými přechody velkého množství dobytka, ale hlavně rozoráváním břehů a zavážením koryta v některých částech jeho trasy. Například odbočka k Teilhäuser byla zcela zničena a dnes již není v terénu patrná. Obnova či opravy nebyly prakticky žádné a tak dochází k přirozenému zarůstání keři, stromy a travinami. Kořeny velkých stromů pak narušily břehy a na mnoha místech došlo k jejich protržení a celkovému zničení vlivem přírody. Po roce 1989 dochází konečně k výraznému zlepšení situace. Bylo vybudováno několik malých vodních elektráren a majitelé části bývalého toku opravili. Některé provizorně, jinde důkladněji. Jedná se však sále jen o dílčí části, celkově je stav Dlouhé stoky není dobrý.
Jako historická kuriozita může posloužit skutečnost, že když v roce 1954 přebíraly Vojenské lesy Kynžvart /ing. Polák/ od zástupců vojska z VVT tento skvost lidských ruku, byla v účetních knihách tehdejšího režimu uvedena jeho zbytková finanční hodnota: 0,90 Kčs. Na tolik si tehdy režim cenil hodnotu této historické rarity.
Situace se však stále zlepšuje. Pomalu se daří původní koryto opravovat, velká část toku již byla vyčištěna od stromů či keřů, a někde bylo opětně vydlážděno. Byly opraveny přítoky či naopak odvody přebytečné vody. Vedle toku je většinou opravená cestička, která nám umožní pohodlnou procházku podél toku. Kdysi byla zarostlá nepřekonaelnými mohutnými keři, které byly vysekány. Cesta kolem toku nám umožní shlédnout nejen samotnou dávnou stavbu, na které se dodnes nachází plno původních mostků, přepadů či jezů, ale ukáže nám krásnou neporušenou přírodu, opravdový balzám na každou duši.