Bývalé alpinum v Bečově

 

Úvodní strana

V ohybu říčky Teplé na západní straně města vznikl v letech 1918 – 1935 výjimečný unikát a významná zajímavost města. V těchto místech se nacházela velmi příkrá skalnatá stráň, pod kterou vznikl jeden z nejhezčích bečovských rybníků. Těmito místy původně protékal náhon, který zásoboval vodou několik mlýnů v obvodu města. Kolem náhonu vedla ulice, která se vždy jmenovala Tovární a jedné její části se říkalo U příkopu (Am Graben). V těchto místech založili majitelé hradu zámecké zahradnictví a v návaznosti na něj také sbírkovou zahradu. Jednalo se unikátní dílo zahradní a krajinářské architektury, které bylo doplněno promenádami, altány, několika můstky, ostrůvkem v rybníce a přístavištěm loděk. Na svažité části pak byla vybudována značným úsilím hustá síť cestiček a kamenných stupňů a plochy kolem byly osázeny vzácnými rostlinami. 

Celkový pohled na Beaufortské alpinum z protější silnice na Novou Ves koncem třicátých let 20. století. Nalevo se nachází produkční zahradnictví, napravo dole Korunní rybník s přístavním molem. Uprostřed snímku se rozkládá alpinum. 

 

Podrobný detailní plán budoucího alpina, jak jej vypracoval Jan Koditek v roce 1925. Je zde popsáno všech 47 sekcí s květinami a jejich jednotlivé polohy. Vše v měřítku 1 : 200 

Sbírková zahrada byla založena posledním majitelem panství JUDr. Jindřichem Beaufort – Spontin a jeho ženou Marií. Nacházela se mimo vlastní areál zámku, v prostoru přes řeku naproti nádraží. Zahrada tak měla dostatečnou plochu pro svůj rozvoj. Okolností, která nejspíš přispěla k založení zahrady, byl fakt, že otcem Marie byl hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, zakladatel vyhlášeného Průhonického parku a velký propagátor introdukce cizokrajných rostlin. Zřejmě pod jeho vlivem se rozhodl Jindřich Beaufort vybudovat podobný park také v Bečově. Díky všem zúčastněným se zde podařilo vytvořit rozsáhlý areál, který se ve své době nazýval Druhé Průhonice. Základem zahrady bylo zahradnictví se skleníky a pařeništi nedaleko řeky Teplé o velikosti 2,5 hektaru (dnes prostor výrobního družstva Elektro). Zadání vybudovat sbírkovou zahradu se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Jan Koditek (sám se psal jako Johann). V letech 1925–1927 byl k základní části přikoupen nevyužívaný svah nad řekou o velikosti 19 hektarů. Během parkových úprav bylo přemístěno přes 7000 kubických metrů zeminy a vybudována síť parkových cest různé šířky. Expozice dle jeho návrhu tvořily kolekce rostlin z různých světadílů. Aby si návštěvníci mohli areál pohodlně a v klidu prohlédnout, obohatil ho odpočívadly, altány a vyhlídkami. Došlo k citlivé úpravě vodních pramenišť a vodní soustavy. Ve snaze dosáhnout co nejlepšího estetického vzhledu a splynutí zahrady s terénem obnažil okolní skalní útvary a do prostoru kompozičně včlenil velké kameny. Expozici doplnil dokonalým informačním systémem.

Výstavba části alpina se sbírkovými skupinami 17, 18, a 19. Na fotografii je patrný plánovaný vzhled alpina a přirozené skalní výchozy. V pozadí vykukuje bečovský hrad. Výhled, který je dnes zcela zarostlý stromy.

Samotné výsadby se začaly provádět od roku 1927 a jednotlivé celky byly rozděleny do 47 oddělení. V první fázi bylo vysazeno 300 druhů rostlin, přičemž se jednalo o dvě sazenice od každého druhu. Výsadba mokřadních rostlin se prováděla do speciálního substrátu z rašeliny a lesní hrabanky. Pro vápnomilné rostliny bylo do zeminy přidáváno vápno. Základní složkou substrátu byla místní zvětralá žula.

Přípravné práce nad tzv. Mariinou studánkou. Zde byly vysázeny skupiny číslo 5, 6, a 7. Prostor byl oddělen kameny a označen informačními tabulkami. 

Každý rok přibývaly další vzácné druhy, takže k roku 1931 již bylo evidováno 321 rostlinných rodů v 1005 druzích, z nichž některé byly v těchto místech vysazeny poprvé. V uvedeném roce byla založena také tzv. „alpská louka“, na které bylo vysazeno dalších 300 druhů sazenic. Ač zdejší prostředí nebylo ideální, poradili si zahradníci bravurně s umístěním rostlin a nepříznivými půdními podmínkami lokality. Každoročně byl aktualizován soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Zahrada vedla i seznam uhynulých rostlin s popisem příčiny uhynutí. V prostoru za bývalým Ertlovým mlýnem (pozdější továrnou na matrace a nakonec závodem Elektro) byly vybudovány skleníky, kde se pěstovaly jednotlivé druhy rostlin, které byly nabízeny k prodeji, či byly vysazovány na alpina.

Reklamní leták zámeckého zahradnictví v Bečově z třicátých let. Je v něm nabízeno přes 3. 000 druhů rozličných alpských rostlin.

Díky šikovnosti a pečlivé práci se rostlinám dařilo a rychle se množily. Již po roce 1929 mohlo dojít k odprodávání namnožených rostlin. Záznamy uvádějí, že v roce 1932 bylo připraveno na 10.000 kusů rostlin k volnému prodeji.

Pohled na skupinu 2, 30 a 31 v roce 1930. Napravo se nachází vyhlídková chatka na nejvyšším místě alpina. Na tomto místě je dnes možné spatřit mohutnou liánu aktinidii význačnou.    

V roce 1934 byly dokončeny poslední kamenné stavby a provedeno rozdělení skupin rostlin. Dílo bylo natolik ohromující, že se mu obdivoval nejen vévoda Jindřich Beaufort – Spontin, ale i hrabě Silva – Tarouca, významný zahradní umělec a znalec rostlin. V době největší slávy byl vstup do botanické zahrady většině lidí přísně zakázaný. Vejít smělo jen několik vyvolených, kteří patřili mezi osobní přátele vévody, a i ti museli mít speciální povolení ke vstupu. Pro většinu místních obyvatel bylo proto velkou neznámou, jaké přírodní zajímavosti se v zahradě pěstovaly.

Hráz Korunního rybníku v roce 1935.  Kolem rybníku vedla promenáda s vyhlídkami, molem s přístavištěm pro lodičky a altánem.

 

Po skončení druhé světové války převzal stát veškerý majetek Beaufortů a rod samotný byl vyhoštěn z republiky. Celé zdejší zahradnictví bylo převedeno pod státní správu, což se projevilo na celkovém stavu botanické zahrady a především alpina, které je na údržbu nejnáročnější. Příkaz, že budou zdejší okrasné plochy spravovány státem, se rovnal rozhodnutí o likvidaci. Údržba dosud přepečlivě upraveného alpina začala prudce upadat. Odchodem vlastníků skončil zájem o jeho zachování. Pouze několik znalců a odborníků sem stále ještě dojíždělo studovat vzácné rostliny, ale pravidelná péče se neprováděla. Vzácné rostliny, ponechané svému osudu a volně přístupné, si začali rozebírat lidé z okolí a bez ostychu si je stěhovali do svých zahrádek. Rabování vzácné památky trvalo až do konce osmdesátých let 20. století. Po celou dobu výstavby alpina se Jan Koditek netajil obavami, zda budou jeho následovníci umět pokračovat v jeho díle: „Doufám, že když má svědomitost bude pokračovati i u následovníků, i když nebudou míti speciální zkušenost nebo obzvláštní lásku pro vysokohorské rostliny, bude toto dílo možno ke spokojenosti majitele dále zachovati. Proto si myslím, že otázka další existence tohoto díla, které bylo založeno s velkými pořizovacími náklady, je vyřešena.“ Prohlásil při dokončování projektu Jan Koditek, aniž by tenkrát tušil, jaký tragický osud jeho velkolepé dílo očekává.

Na počest dokončení stavby alpina nechal majitel panství Jindřich Beaufort-Spontin připevnit pamětní desku na velký přírodní kámen v místech bývalého parku. Byl na ní tento nápis: „Obergartner Johann Koditek hat diese Anlagen in der Jahren 1918 – 1935 nach seinen eigenen Planen geschaffen“ – „Tento areál vytvořil v letech 1918 – 1935 podle svých vlastních plánů vrchní zahradník Jan Koditek“. Bohužel deska byla v minulých letech vandaly dosti poničená, takže dnes je již téměř nečitelná. 

 

V současnosti jsou prováděny kroky k záchraně vzácných rostlin. Jako první byl proveden dendrologický a floristický průzkum a uskutečněny probírky náletových dřevin. V areálu zahrady se dodnes zachovala po bývalé výsadbě řada cenných jehličnanů – jedlí, jedlovců, douglasek i smrků. Ze zdejších vzácných listnatých dřevin stojí za zmínku zmarličník či korkovník amurský, tzv. Korkovník pana Koditka, který je „Stromem hrdinou“ České republiky pro rok 2006. Bohužel z původního bohatství drobnějších rostlin se dodnes zachovalo minimum. Samotná rekonstrukce botanické zahrady představuje náročnou a obtížnou práci. Tato práce byla započata v roce 2005 a především vyžaduje vybudování přístupové komunikace - lávky přes řeku Teplou, celkovou obnovu Korunního rybníka a s tím spojené další vodohospodářské zásahy, obnovu zaniklých cest, vybudování informačního systému a zázemí pro návštěvníky. Až budoucnost ukáže, zda dnes dokážeme navázat na věhlas původní práce Jana Koditka a napodobit jeho famózní výsledek.

 

    

Dochované originální porcelánové cedulky s pojmenováním rostlin a skupin. Kromě porcelánových byly také využívány cedulky dřevěné, plechové a z rohoviny. Označení prováděl vrchní zahradník, který vedl také dokonalý soupis všech rostlin ve sbírkách.

 Jan Koditek, zachycený v roce 1938 při návštěvě Beuafortského alpina.          

Pracovníci zahradnictví před hlavní budovou v roce 1938.