Trigonometrické kameny v regionu 

 

V našem regionu se nachází několik opravdových starých technických unikátů, o kterých většina lidí nemá ani tušení. Jedná se nejstarší dochovalé památky na dobu prvních pokusů s přesným trigonometrickým vyměřováním tehdejšího Rakouska - Uherska. Jak se tak stalo, proč zde tyto památky stojí a jaký je vlastně jejich váznam, je zapotřebí většího vysvětlení Přitom ten nejzajímavější a nejvýznamější trigonometrický patník se nalézá na vrcholku tajemné hory Krudum a odpradávna se mu říkalo Francouzský kámen. 

Na počátku byl spor vědců o to, zda je Země koule či ovál. A jestli je oválná, tak je zploštělá podle rovníku (jako vejce) či podle pólů (jako dýně)? Aby se dokázalo, kdo má pravdu, byl vymyšlen princip měření podle zeměpisných stupňů a použit jako důkaz předložené teorie. Jako první tento způsob použila Francie v letech 1735 – 1736. Měření následně potvrdila, že je Země zploštělá směrem k rovníku. Později se ukázalo, jak důležité je přesné zaměření tvaru krajiny pro hospodářsko-technický rozvoj dané lokality. K tomu se vzápětí se přidaly vojenské zájmy. Po vzoru Francie tak s vlastním stupňovým měřením začaly další evropské státy.

Také tehdejší Rakousko-Uhersko se snažilo využít moderní techniky ke zjištění tvaru a rozměru krajiny. V té době již existovalo první vojenské zaměření krajiny, tzv. josefské mapování, které probíhalo v letech 1764 – 1783. Měření se při něm provádělo tak, že krajinou projížděl geodet na koni a na speciální papír zakresloval mapu. Při stanovení vzdáleností a rozměrů okolní krajiny vycházel ze svých zkušeností. Tato metoda byla nazývána „a la vue“ – přeloženo „podle oka“ či „odhadem“. Samozřejmě nezajišťovala dostatečně přesné zaměření krajiny, které už tehdy bylo požadováno ať pro armádu či pro potřeby monarchie.

Pokrok přinesla rakousko-uherská císařovna Marie Terezie, která nechtěla zůstat pozadu za jinými evropskými monarchiemi a na návrh astronoma, matematika a filozofa K. J. Boskoviče a kancléře V. A. Kounice pověřila tehdejšího ředitele vídeňské jezuitské hvězdárny P. Josefa Liesganiga (1719–1799) určením délky jednoho poledníkového stupně na poledníku, který prochází Vídní. Liesganig se okamžitě pustil do práce. Vybral si prostor mezi Vídní, Brnem, Štýrský Hradcem a Varaždínem. V tomto prostoru vytyčil řetězec 22 trojúhelníků, jehož základ tvořil poledník procházející Vídní. Za vrcholové body trojúhelníků zvolil většinou kostely, kaple nebo další objekty postavené na vyvýšených místech.  Úhly v trojúhelnících měřil tzv. kvadrantem o poloměru 0,79 m se dvěma dalekohledy. Vycházel přitom z umístění jezuitské hvězdárny ve Vídni, kterou zaměřil již dříve, v roce 1758. Pro samotnou orientaci řetězce měřil astronomické azimuty vzhledem ke Slunci, zeměpisné šířky určoval zvláštním přístrojem, umístěným v hlavních bodech řetězce. Ze zjištěných geodetických souřadnic vrcholů a k nim příslušných zeměpisných šířek - po promítnutí na vídeňský poledník - bylo možno vypočítat délku jednoho stupně v různých zeměpisných šířkách na daném poledníku. První zprávu o svých stupňových měřeních v Rakousko-Uhersku zveřejnil Liesganig v roce 1768 v londýnských Philosophical Transactions. Konečné výsledky měření publikoval pak roku 1770 v latinském spise Dimensio graduum Viennensis et Hungarici peracta.

Princip měření spočíval v tom, že geometři stáli na stanovených základních bodech a za použití speciálních měřidel a měřícího stolu určovali ze své polohy úhly ke všem daným místům v okolí. Vzájemným porovnáním úhlů ze všech tří bodů se pak složitě vypočítávaly výšky okolních kopců či hloubky údolí, jejich šířky a délky. Geometři se na jednotlivých bodech museli vzájemně vidět v přímém pohledu a sledovali se (a také domlouvali) pomocí dalekohledu.
Ze všeho nejdříve o novou metodu projevila zájem armáda, která počítala s vytvořením přesných map pro vojenské účely. Bylo proto rozhodnuto vytvořit síť těchto trigonometrických bodů, pokrývající celou monarchii, a podle ní krajinu změřit. Byla naplánována celoplošná trigonometrická síť jako základna pro vojenské topografické mapování. Měla zahrnovat celou monarchii. A aby se zjistilo, jak bude měření probíhat a jak přesné toto měření je, bylo provedeno několik zkušebních měření na vybraných lokalitách. Tyto první body později vytvořily základní síť pro podrobnější mapování. Tím se podstatně lišily od ostatních bodů, které byly většinou jen lokální. A mezi těmito nejstaršími základními body se ocitla také místa ve zdejší lokalitě.

První zkušební měření proběhlo v celém Rakousko-Uhersku v letech 1806 – 1810, při něm se vytvořila základní síť a z ní se později vycházelo při mapování nejen monarchie, ale i dalších okolních států (v našem případě Saska). Tato první síť byla velice řídká, další zahušťování se provádělo až později. Říkalo se jí „Velká síť“ (Gross Netze) a měla rozsah tzv. I. řádu. A protože neměla jen místní význam, ale jednalo se o body v celé monarchii, byla nesmírně důležitá.

Mapka rozložení zcela první zkušební sítě trigonometrických kamenů na ploše bývalého Československa.

 

Siť I. řádu po zahuštění. Ukazuje také typy a tvary zeměměřickcýh míst.

Výchozí body sítě byly označeny stabilizovaným opracovaným kamenem o rozměrech - výška 5 stop, strany 1 stopa. Na jeho stranách byl vytesán nápis: Oper Astro Trigo Reg Imp Fr I 1810. Jednalo se o předepsaný zkrácený zápis, který v plném znění vypadal takto: „Operatio astronomica trigonometrica regnante imperatore Francisco I. 1810. V této podobě byl stanoven směrnicí Binnenthal 1810: §33.  Plné znění přeložené do češtiny zní doslova: Astronomicko - trigonometrické měření prováděné za vlády císaře Františka I. roku 1810. Nápis byl rozmístěn na kameni tak, že první tři slova se nacházela na jedné boční stěně, zbytek textu na protilehlé stěně. A proč jsou zdejší kameny označeny letopočtem 1808 a nikoliv 1810? Je to proto, že se jedná, jak už bylo uvedeno, o body zkušebního měření, které bylo prováděno o dva roky dříve, než potom v celé monarchii. A o to jsou vzácnější.

Stéla na vrcholu Krudumu je poměrně známá, ale další dva body? Dlouho se o nich velice spekulovalo, padala jména mnoha dalších vrcholů, kde by se mohla nalézat, kolovaly o nich různé informace. Některé z nich jsem uvedl i v knize „Krudum – historie bájné hory a jejího okolí“ z roku 2007, mnohé údaje však nebyly zcela přesné, a proto uvádím na jejich upřesnění následující fakta.

Mezi jmenovanými body několikrát zazněla také místa Háj u Aše a Vysoký kámen u Lubů. Ale zde umístěné kamenné body dle vyprávění pamětníků a některých starých zápisů údajně dávno zmizely. Byly proto považovány za ztracené a nikoho v novodobé historii nenapadlo po nich pátrat. Až následnou kontrolou trigonometrických kamenů, které jsou v těch místech umístěné, se mi podařilo zjistit, že se nejedná o novější kameny, ale skutečně jsou originálními původními kameny, doplňující trigonometrické uspořádání ke kameni Krudumskému. Právě tyto body s ním tvoří léta hledaný trigonometrický trojúhelník. Že se opravdu jedná o základní kameny uvedené zkušební sítě, dokládají fotografie z kontrol jednotlivých kamenů a na nich zřetelné historické nápisy.

Historický trigonometrický bod před Bismarckovou rozhlednou na Háji u Aše. Je téměř celý ponořený pod zemi. Nad povrch vyčnívá jen vrcholová kopulka. Že se jedná o historický trigonometrický bod tušil jen málokdo.. 

 GPS: 50°14'0.811"N, 12°12'6.809"E

 

Trigonometrický bod na Vysokém kameni u Kraslic. Nalézá se na vrcholové pláni a stejně jako ten na Háji je také téměř celý ukrytý pod zemí. I zde byl většinou považován za novější kámen a tak také barevně označen. 

GPS: 50°18'3.258"N, 12°24'28.169"E

Francouzský kámen na Krudumu. Jako jediný je celý nad zemí tak, jak byl geodety zasazený.

 GPS: 50°8'24.524"N, 12°43'28.945"E

Další z historických trigonometrických bodů se nachází na kopci nedaleko Hranic. Ten vyčnívá nad zem svojí polovinou, takže nápis je na něm dobře čitelný. 

GPS: 50°18'23.900"N, 12°9'54.232"E

 

Všechny uvedené body byly následně využity v měření katastrální triangulace prováděné v letech 1821 – 1864, ale hlavně pro vojenskou triangulaci prováděnou v letech 1862 – 1898. Během katastrální triangulace byla síť zahuštěna dalšími body, kterým se říkalo síť II. a dále pak ještě hustší síť III. stupně. Rozlišení podle jednotlivých stupňů sítě znamená, že v každém stupni jsou mezníky vytyčeny vždy mnohem blíže k sobě. Tato síť byla nakonec využita k provedení vojenského mapování, které proběhlo v letech 1836 – 1852, tzv. Františkovo mapování, a dále v letech 1877 – 1880, k tzv. františko-josefskému mapování. Trigonometrický způsob měření byl natolik přesný, že se tímto způsobem měřilo i ve 20. století.  

Uvedené údaje vysvětlují, jaká byla historii těchto kamenů a jaký měly význam. Odpadá tak hledání dalších kamenů na jiných místech a dohadování se, co vysekaná písmena znamenají a proč zde byla zapsána. Také to vysvětluje, že zcela jistě nebyly dílem napoleonových vojáků, kteří ve zdejším regionu ani nikdy nebyli, ale že se jednalo o zeměměřiče monarchie.

V současnosti je vyvíjena snaha, aby byly tyto kameny vyhlášeny za národní technickou památku. Doufejme, že odpovědní pracovníci našeho kraje budou jednat správně a bez zbytečných prodlev, než dojde u těchto kamenů k něčemu, co si nepřejeme. Příkladem může být kámen z hory Krudum, který byl několik let na neznámém místě, než se podařilo díky občanské iniciativě ho vrátit na jeho historické místo. Je ale nutné upozornit všechny eventuální „zájemce“ o tyto vzácné kameny na jeden důležitý fakt. Všechny tři mají svůj historický význam jedině v místech, kde se od svého vytyčení nacházejí. Jakékoliv přemístění jejich hodnotu plně degraduje, ať by byly umístěny v muzeu (kam je snaha je přemístit pracovníky těchto institucí) či v soukromém objektu. Jejich význam a cena spočívá v tom, že stojí právě v místech, kde byly kdysi postaveny. Všude jinde mají stély jen mizivou hodnotu opracovaného kamene.  

Pokud hledáte zajímavé místo na výlet, určitě si nenechte ujít prohlídku těchto historických unikátů. Všechny stojí na nádherných místech s jedinečným výhledem na krásy našeho kraje. 

 

 

Odhalený text, potvrzující historickýou hodnotu kamene na Háji u Aše. Nalevo přední část stély s nápisem Oper Astro Trigo 1808, napravo zadní část s nápisem Regn Imp Fran Pmo.

   

Nápis na stéle na Vysokém kameni u Kraslic. Je shodný s kamenem u Aše.

   

Detail nápisu na Francouzském kameni na Krudumu. Text nápisu se opět shoduje s textem na předešlých kamenech. Jediný zásadní rozdíl je, že nápis je v kartuši (orámování). Důvod není dodnes jasný. Snad to značí, že tento krudumský byl hlavní, či základní. Ale v tuto chvíli se jedná o nepodložený odhad. Nápis je paradoxně nejméně čitelný ze všech dosud odhalených stél. Je tomu tak proto, že stojí celý nad zemským povrchem a nápis tak byl po dobu 2 století obrušován povětrnostními vlivy. Nápisy, které jsou na ostatních trigonometrických kamenech ukryty pod zemí, tak zůstaly počasím ušetřené a jsou dnes proto výrazně čitelnější. 

        

Detailní snímky historického trigonometrického patníku u Aše. I zde najdeme zcela shodné nápisy na obou stranách. Jen zadní strana, obrácená k západu, je vystavena většímu vlivu počasí a tím pádem mnohem méně čitelná.