Pověst o zahradě na Krudumu

Jednou se jeden sedlák z obce Třídomí vypravil se svým synkem do lesa na sběr dříví na zimu. Vystoupali jako obvykle na lesnatý hřbet Krudumu. Hoch otci usilovně pomáhal a snášel suché větve. Čas od času se sehnul k zemi, kde se blýskaly pestré kamínky, dával si je do kapsy u kalhot, aby si je vzal s sebou domů. Chlapci ze vsi si s nimi rádi hráli a on byl rád, že bude mít nějaké nové do hry. Při sběru dříví a hledání kamínků si vůbec nevšiml, jak daleko se vzdálil od svého otce. Ten dávno zmizel mezi stromy, aniž si toho jeden nebo druhý všimli.

Když to hoch zjistil, začal otce hledat. Teprve nyní si uvědomil, že zabloudil. Po nějaké chvíli, kdy bloudil bezcílně po lese, se najednou ocitl u jakési zahrady, kterou obklopovala vysoká zeď. V masivní kamenné zdi zahlédl chlapec malá dvířka. Zvědavě je otevřel a vstoupil do zahrady. Na chvíli zůstal užasle stát. Všude kolem sebe spatřil vysoké stromy bohatě obsypané ovocem, pod jehož tíhou skláněly své koruny k zemi. Mezi známými druhy zahlédl i takové, jaké ještě nikdy neviděl a o nichž nikdy neslyšel. Pod košatými větvemi se rozprostíral nádherný měkký trávník se záplavou cizokrajných květů. Pestrobarevní ptáci s nádherným duhovým peřím tu poskakovali z větve na větev a rozevřené kalichy nádherných květů se houpaly ve svěžím vánku.

Zahrada byla obrovská, nedokázal zahlédnout její konec. Rozhlédl se opatrně kolem sebe, a když nikoho neviděl, odvážil se několik kousků ovoce, jež tu bylo tak blízko nadosah, utrhnout. Jako vzácný dar je opatrně vkládal do kapes, aby je mohl doma ukázat rodičům. I když cizokrajné prostředí chlapce uvádělo v úžas, napadlo jej, že by se měl znovu podívat po svém otci. Všude kolem se však rozprostíralo tajuplné ticho a ani nejsilnější volání se nedočkalo odezvy. Najednou dostal strach a chtěl se co nejrychleji vrátit domů. Začal hledat dvířka, kterými do zahrady vstoupil. Běhal kolem zdi v místech, kde by se branka měla nalézat, ale všechny jeho pokusy najít východ z tajemné zahrady byly neúspěšné. Dlouho bloudil zahradou, už ani nedokázal vnímat krásu stromů, vůni květů a křik pestrých ptáků. Konečně, k smrti unaven, usedl pod nejbližší strom a usnul.

Spal dlouho a tvrdě. Když se probudil, rozhlédl se kolem sebe. Po překrásné zahradě nebylo nikde ani stopy. Zjistil, že je opět v lese, v místech, kde už dneska jednou bloudil. Přepadla jej beznaděj a pocit úplné opuštěnosti, když vtom zaslechl vzdálené vyzvánění zvonu. Vydal se za jeho zvukem. Po chvíli z velké dálky zaslechl volání svého otce, který se po něm úpěnlivě sháněl. Chlapec se rychle rozběhl za otcovým hlasem a konečně se s ním zase shledal. Otec byl šťastný, že je zase se svým synem, a spolu se pak vrátili domů.

Tam se ho všichni vyptávali, kde byl tak dlouho. Jeho líčení cizokrajné zahrady s vzácnými stromy a pestrým ptactvem na hoře Krudumu však nikdo nechtěl uvěřit. Tu si vzpomněl na ovoce, které si dával do kapes, a chtěl ho všem ukázat jako důkaz, že mluví pravdu. Jaký však byl jeho údiv, když místo ovoce vytáhl z kapes plné hrsti blyštivých tolarů!

Zpráva o kapsách plných tolarů se rozšířila bleskově celým krajem. Velké zástupy lidí se vypravily do krudumských lesů, aby tam hledaly zázračnou zahradu s drahocenným ovocem. Zvědavci horlivě pátrali, prochodili les křížem krážem. Vzácná zahrada však zmizela a nikomu se nikdy nepodařilo nalézt po ní byť jen jedinou stopu.