O ztracených věcech na hoře Krudum

Jednoho den zavítal do obce Třídomí pod horou Krudum výletník z nedalekých Karlových Var. Prošel vesnicí, prohodil pár slov s místními a ti mu doporučili procházku na horu. Po dlouhém výstupu prudkým svahem se dostal až na samý vrchol a s nadšením se rozhlížel po krajině. Byl odsud nádherný výhled a on se ho nemohl nabažit. 
Usedl proto do trávy a vychutnával si panorama, které se před ním rozkládalo. Krásně vyřezávanou vycházkovou hůl zapíchl vedle sebe do země a na ni posadil svůj zelený klobouk. Bylo krásné letní odpoledne, teplo, sluníčko svítilo. Jak se tak rozhlížel po krajině, padla na něj únava, proto si bez dlouhého váhání lehl do voňavé trávy a během chvilky usnul.
Zdál se mu sen. Země se pod ním otevřela a on pomalu klesal do jejích útrob. Když dopadl na dno, ocitl se v naprosté tmě. Šátral rukama kolem sebe, ale nic nenahmatal. Postavil se proto a bezvýsledně přecházel v temném prostoru sem a tam, ale z černé tmy nebylo úniku. Uvědomil si, že se z této pasti už nedostane, a zmocnila se ho panická hrůza.
Sen ho natolik vylekal, až se zbrocený potem probudil. Vyděšeně vyskočil, ale když zjistil, že je stále na vrcholku Krudumu a výhled kolem je stejně kouzelný jako před tím, trochu se uklidnil. Nicméně sen jej znejistil a tak urychleně vyrazil nazpátek. 
Když se blížil k vesničce Třídomí, uvědomil si, že na hoře zapomněl svou hůl i klobouk. Jelikož se mezi tím začalo stmívat, nechtělo se mu už se pro ni vracet, a tak se domluvil s jedním sedlákem a přenocoval u něj.
Druhý den hned zrána spěchal na ta místa, kde včera usnul. Když tam dorazil, začal své věci hledat. Ale ať hledal, jak chtěl, nic nenašel, i když vrcholek hory byl pustý a mimo trávy a několika keříků na něm nic nerostlo. Smutně se tedy otočil a vrátil se nazpátek do K. Varů, aby dokončil svou lázeňskou kůru.
Po měsíci léčení končil pobyt v lázních a blížil se den jeho odjezdu. Protože se mu výlet, který vykonal před měsícem, velmi líbil, chtěl si jej ještě jednou zopakovat. A tak vyrazil na již známou trasu, která ho přivedla zpět do vesničky Třídomí. Opět stoupal po svahu na vrcholek Krudumu, aby se při té příležitosti odsud rozhlédnul po krajině.. 
Když se ale blížil pozvolně k vrcholu, viděl už zdáli svoji hůl zapíchnutou v zemi a na ní visící klobouk. Pospíchal na to místo a viděl, že jsou to opravdu jeho věci. Nemohl tomu uvěřit, přece minule celý vrcholek hory důkladně prohlédl. Šťastný z nálezu svých věcí se pak ještě jednou pokochal nádherným pohledem po okolí a vracel se zpět. Cestou se zastavil v hostinci U bílé růže v Lokti, kde si dal oběd. 
Protože se nudil čekáním na oběd, dal se do řeči s dalšími hosty. Počal jim zvesela vyprávět svůj příběh, ale když skončil vyprávění a všichni se mu podivovali, přisedl si k nim jeden z místních.

„Tak jsem poslouchal vaše vyprávění a musím vám říct, co se stalo mě,“ začal svůj příběh. Také on se před rokem vypravil na cestu, která jej vedla kolem Krudumu, šel ale za prací, protože byl švec a doma bylo práce málo. Zašel také na vrcholek hory, aby se naposledy porozhlédl po rodném kraji, než vyrazí dál. Natáhl se do trávy, aby si odpočinul. 
Zdál se mu taky sen. Padal do nitra hory a bloudil v něm. Jakmile se ze sna probral, utíkal rychle pryč. Teprve až v obci Hrušková zjistil, že na kopci zapomněl svou brašnu s nářadím, kterou s sebou neustále nosil. 
Když se tam druhý den znovu vypravil, vše bylo beznadějně pryč. Byl zdrcený, neboť nevěděl, za co sežene nové nástroje, a styděl se, že se musí vrátit s nepořízenou domů.. Když se po čase vydal na horu znovu, ke svému překvapení tam brašnu našel. Všechny věci v ní byly, netknuté a nepoškozené, takže tomu ani nemohl uvěřit. Ze strachu, aby se mu sousedé nesmáli pro jeho zapomnětlivost, tento příběh nikomu nevyprávěl.
Od té doby došlo ještě k mnoha podobným případům, kdy se věci položené na hoře ztratily a za nějaký čas se zase objevily. Jednalo se o různé drobnosti, jako např. šátky, hole či dýmky. Jednomu obyvateli z vesnice Podstrání se tam takto ztratil a opět našel i jeho pes, který se jinak od svého pána nehnul na krok a kraj dobře znal.
Lidé si tento jev vysvětlovali jako zvědavost ducha hory, který si zapomenuté věci prohlídne a prozkoumá a poté je vrátí. Později proto místní, když se jim na hoře něco ztratilo, ani si nedělali starosti, věděli, že si pro věc mohou přijít později. Téměř vždy svou věc zase našli.