O zániku Tichtlova dvora

Když došlo ke zkáze krudumského zámku, který shořel a jehož zbytek se propadl do země, zůstala zámecká čeleď bez svého pána. Rozprchla se do všech stran, odvykla práci a pořádku. Protože po zmizení pána nebylo nikoho, kdo by v krajině dbal na dodržování pořádku, dala se na loupení. Jejich nejoblíbenějším místem byla stezka kolem Krudumu v  oblasti mezi Třídomím, Čistou a Hruškovou. Zde své oběti nejčastěji přepadávali, proto dostala cesta jméno Zlodějská stezka. Kdo tudy projížděl, nebyl si jist životem ani majetkem.

Pod kopcem Smrčiny stála už od dávných časů usedlost Tichtlův dvůr, kde žil rod původně pocházející z Horního Slavkova. Hospodář z Tichtlova dvora patřil mezi vznešené občany města a jeho dvůr patřil mezi nevětší v kraji. Protože on i jeho následníci byli dobrými hospodáři, byl vždy na statku všeho dostatek a dobře se jim vedlo. Jednoho dne se vypravil pán ze dvora na velkou slavnost konanou na hradě Kámen. Slavnosti na počest správce hradu se vždy zúčastňovali všichni svobodní pánové z okolí.

Jeho jediné dítě, dcera, zůstala sama doma, čeledíni a služky měli jako vždy v době oslav volno. Lupiči si vyčíhali dobu, kdy se dvůr vyprázdnil, přepadli ho a důkladně vyplenili. Při svém rabování narazili na dívku, a aby nezůstal žádný svědek jejich bezuzdného řádění, tak ji krutě zabili. Mrtvé tělo dívky pak svrhli do jedné z mnoha šachet v okolí v naději, že tak zahladí svůj zločin.

Na oslavu bohaté kořisti si cestou ze statku důkladně přihnuli. V půli cesty mezi Horním Slavkovem a Krásnem se pak chtěli o lup podělit. Lesk zlata a množství alkoholu v krvi ale vyhrotily jejich chamtivost. Když začali dělit poháry a jiné cennosti, míra hamižnosti přetekla a došlo mezi nimi k prudké hádce. Nejprve se začali jen obviňovat, že ten druhý má více než on, ale postupně se rozkol zvyšoval. Hádka vyvrcholila tím, že se lupiči nemilosrdně servali. Během bitky jeden z nich vytáhl nůž, ostatní se také nenechali zahanbit a i v jejich rukou se objevily zbraně. Při bitce se vzájemně pozabíjeli. Nakonec ze sedmi lupičů zůstal naživu jen jediný. Ani on se však dlouho ze svého lupu neradoval. Vážná zranění, která utržil během bitky, způsobila, že nedošel daleko, a protože pytel s lupem byl těžký, podlomila se mu kolena a on zcela vyčerpán upadl na zem. Netrvalo dlouho, než svému zranění podlehl. Velký pytel s kořistí zůstal ležet vedle něj a nebylo už nikoho, kdo by jej odnesl. Přesto pytel zmizel, aniž by kdo věděl kam.

Na místě, kde se podařená cháska z bývalého krudumského zámku vzájemně pobila, vztyčili místní lidé na paměť zlé události kamenný kříž. Ten vydržel na svém původním místě až do doby, než zde později došlo k výstavbě silnice.

Když se vrátil rytíř a jeho žena na vypleněný dvorec, propadli panice a zoufali nad svým neštěstím. Hořce litovali své nešťastné dcerky a byli přesmutní, že zatímco oni se na hradě výborně bavili, její mladý život skončil tak smutně. Nemohli už víc zůstávat na místě neštěstí. Vše jim zde dceru neustále připomínalo a tak místo záhy opustili.

Opuštěný dvůr postupně chátral, až zcela zanikl. Mrtvé tělo zavražděné dívky nebylo nikdy nalezeno, a to ani s pomocí slídicích psů. Někdo tvrdí, že to byla ona, kdo nakonec pytel s pokladem ukryl v kopci pod Krudumem.

Poněvadž dívka byla poslední svého rodu, navíc zemřela nepřirozenou smrtí a její duch nenalezl klidu v hrobě, musí tak dlouho obcházet těmito místy v podobě bílé paní, dokud nenastane hodina jejího vysvobození. Nikomu neuškodí, ale odvádí každého od míst, kde spočívá v podzemí poklad z jejího rodného dvora.