O založení Milířů

V dávných dobách stál na vrcholku hory Krudum velký a honosný zámek. Zámek vystavěl slavný rytíř Bodigor. Ten povolení postavit zámek dostal za věrné služby králi během válečného tažení.

Ačkoliv vlastnil Bodigor několik zámků a hradů, nejraději trávil čas na zámku na Krudumu. Zde se mu zalíbilo krásné okolí a zdejší klidný kraj s přívětivými lidmi. Jen chladnější počasí Bodigorovi nesvědčilo. Při válečných taženích pobýval mnohokrát na jihu, kde bylo podstatně tepleji, a to mu více vyhovovalo. Proto si velmi potrpěl na tom, aby měl zámek vždy příjemně vytopen. Správce zámku měl za úkol zajistit za všech okolností dostatečné množství dřevěného uhlí na topení.

Jednoho roku nastala dlouhá a krutá zima. Velmi dlouho mrzlo a napadlo velké množství sněhu. A tak, ač na zámku měli zásoby dřevěného uhlí jako obvykle, museli více a déle topit. Tím se stalo, že zásoby došly dříve, než přišlo jaro. Správce se snažil sehnat nějaké uhlí po okolních vesnicích, ale ani tam ho neměli nazbyt. Nějaký čas se na zámku topilo čerstvě nasekaným dřevem, ale protože to nebylo tak výhřevné jako uhlí, začalo být v zámeckých komnatách chladno.

Bodigor to těžce snášel. Když už to trvalo příliš dlouho, rozčílil se. Přikázal svému správci, aby sebral všechny své lidi a i s rodinu se odebral se k místu, které určil. Tam musel začít ihned pálit dřevěné uhlí v milířích. Správci nezbylo, než splnit příkaz, a tak se svojí početnou rodinou odešel na jižní úpatí hory Krudumu. Tam si postavili jednoduchá obydlí a s pomocí rad zkušených uhlířů z okolí se pustili do stavění milířů a pálení uhlí pro svého pána.

Bodigor mezitím určil dalšího správce, který nahradil toho původního. Když zima skončila, pálil dál původní správce dříví, protože neměl se svými lidmi kam jít. Zásoboval jím zámek svého bývalého pána. Provizorní obydlí si pomalu přestavěli na solidní domy, a protože jim pálení dřevěného uhlí šlo a byl o ně zájem, práce bylo dost. Po čase se k nim připojili i někteří lidé z okolí a vesnička se pomalu začala rozrůstat.

Protože místo nemělo jméno, říkali onomu osídlení zpočátku lidé tam „U milířů či „V milířích“. Jméno Milíře již obci zůstalo, stejně jako práce, za jejímž účelem vesnička vznikla. Ještě v počátcích 20. století se zde stavěly milíře a vyrábělo dřevěné uhlí.