O zakletém pastýři

Staří lidé vyprávěli, že dříve často večer slýchávali troubení zakletého pastýře na Krudumu. Pověst o pastýři vypráví:

Pastýř pásl jednoho dne své stádo. Do země vtrhl nepřítel, loupil a plenil. Jak postupoval nelítostně zemí, dostal se také do jeho vesnice. Nepřítel neznal slitování, vojáci pobrali všechny krávy, kozy i slepice, na které v obci narazili..

Chudý pastýř ale srdceryvně prosil, aby mu laskavě ponechali alespoň jednu krávu, tu jeho, kterou potřeboval k obživě své rodiny. Jeho prosby a nářky byly tak srdceryvné, že vojáci po dlouhém a úpěnlivém prošení jeho přání splnili.

Radostně se vrátil pastýř večer do vesnice. Jakmile ostatní lidé uviděli, že vede zpět jen svou kravku, začali se na něj dívat nevraživě a podezřívavě. Jelikož všichni ostatní lidé v obci museli své krávy odevzdat a nepřítel je odvedl jako kořist, bylo jim podezřelé, proč ji jemu nechali. Neznali jiné vysvětlení, než že pastýř zradil své sousedy a spolčil se s nepřítelem. Byl všemi obyvateli obce proklet na sto let.

Jistý muž často podnikal svou cestu za obchodem přes Krudum. Při procházení kolem hory každý rok potkával nešťastného pastýře, jenž troubil na pastýřský roh. Vždy ho obdaroval jedním krejcarem. Během mnoha let, kdy jej potkával, si muž všímal, že nebohý pastýř má rok od roku stále bělejší vlasy. Časem ale vyměřených sto let uplynulo a je to už dávno, kdy bylo jeho troubení slyšet naposledy. Doba jeho prokletí vypršela a zakletý pastýř konečně nalezl svůj klid.