O vzniku vesnice Třídomí 

Jan Svatoš byl dlouhá léta na zkušené ve světě. Po dlouhém čase se vrátil zpět domů a našel si práci jako čeledín na hradě Kámen (Loket). Tam žili tři synové bývalého správce, jenž zde správcoval po mnoho let. Zamlada byli Jan a synové správce dobrými přáteli. Nyní k nim dosud nepoznán přistoupil a dal se s nimi do řeči. Dozvěděl se, že na něj stále vzpomínají a mluví o něm s velkou úctou.

Rozhodl se, že je za jejich věrné přátelství bohatě odmění. Uprostřed noci je zavedl na vzdálená a opuštěná místa, kde všichni zastavili a seskočili s koní na zem. Poté se dal překvapeným druhům poznat.

"Jsem Jan, s kterým jste se dělili o svůj chléb a prožili mnoho společného,“ řekl přátelsky Jan Svatoš. „Během svých cest jsem nabyl mocné síly, kterou chci využít, abych vás odměnil. Vyčkejte na tomto místě, než vzejde nový den. Za sebou spatříte kámen, který má podobu trpaslíka, a v něm dutinu.Tento kámen se může stát vám i všem vašim potomkům nevyčerpatelnou pokladnicí. Kdykoliv vy nebo některý z vašich potomků strčíte do otvoru kamene ruku, vytáhnete ji plnou mincí z kovu nejvyšší kvality. Pokud setrváte na cestě ctnosti a budete v dobrém vzpomínat na své bratry, poklad nevyschne. Aby byl otvor k pokladu kamene otevřen, nesmí do vašich srdcí vstoupit bezpráví nebo lakota. Když zachováte své srdce čisté a půjdete stále cestou poctivosti, zachová vám kámen právo užívat jeho daru."

Po těch slovech se Jan Svatoš otočil a beze stopy zmizel. Bratři netrpělivě očekávali ráno a s ním východ slunce. S nadějí i s obavami vyhlíželi přicházející den. Každý si představoval, co v kameni asi najdou.

Když první paprsky zalily krajinu, uviděli nedaleko skutečně kámen ve tvaru trpaslíka. V něm zahlédli i jakýsi otvor. Nejstarší z nich nedočkavě strčil dovnitř třesoucí se ruku a za napjatého očekávání ostatních bratrů ji opět vytáhl. V jeho dlani se třpytilo několik zlatých mincí. Po něm strčili své ruce do kamene i jeho bratři. Každý ji vytáhl plnou stejných zlatých mincí. Spěchali domů na hrad. Zde požádali otce, aby za své věrné služby směli koupit pustou lesní krajinu, ve které se nacházel kámen s tajemnou mocí.

Otec jim svolení udělil a tak bratři získali do svého majetku pozemek kolem kamene. Zprvu si postavili nad kouzelným kamenem jen obyčejnou chýši. Později si každý z nich postavil v sousedství velké a pohodlné stavení. S pomocí kamene a vlastní píle brzy místo rozšířili a zanedlouho se zde usídlilo několik dalších rolníků a řemeslníků. Bratři dál pokračovali ve zvelebování okolní země. Příkazu svého dobrodince ale nikdy nezapomněli a činili dobro podle svých sil a možností.

Začalo se jim říkat páni ze Tří dvorů (později Třídomí). Když zemřeli, zanechali po sobě celkem dvanáct synů. Ti všichni vkládali své ruce do kamenné klenotnice a užívali s rozumem její nevysychající bohatství. Velmi dlouhou dobu, více jak sto let, jejich známý a významný rod kráčel ve stopách svých otců. Všichni se poctivě řídili rodovým pravidlem, jehož dodržování po nich kdysi požadoval Jan Svatoš. Rod byl stále bohatší, mocnější a vlivnější. Časem ale začal vymírat po meči, až zbyl jeho poslední příslušník. Zdědil všechno bohatství po svých předcích. Stal se jediným majitelem podzemních světnic naplněných zlatem a stříbrem. Poklad však zaslepoval stále více jeho srdce.

Tak jako jeho předci, byl i on zpočátku správcem na hradu Kámen – Loket. Stal se časem majitelem všech lén a pozemků, které v tomto kraji dosud vlastnil markrabí z Wohenburgu. Skupování dalšího a dalšího majetku ho však stálo velké peníze a jeho pokladnice se tak rychle vyprazdňovala. S koupí každého nového léna ovládala jeho srdce touha po ještě větší moci a ještě větším majetku.

Tím, že sešel z cesty ctnosti, porušil pravidlo dané rodu v dávných dobách, a když přišel jednoho dne ke kameni s úmyslem doplnit svou pokladnu, nebylo už na něm po kouzelném otvoru sebemenší stopy. Marně jej hledal a oklepával kámen ze všech stran. Ani po celém dni usilovného hledání už otvor v kameni nenašel. Aby tuto ztrátu vyrovnal, začal trýznivě utlačovat a sužovat chudé poddané. Žádný prosebník u něj nenašel slitování. Za trest byl jednou svými čeledíny zabit a vržen do hradní studny.

Kámen ve tvaru trpaslíka stojící za vesnicí pak dlouho obyvatelům Třídomí připomínal, že je třeba být slušný a poctivý, jinak se jejich srdce změní v kámen a dojdou smutného konce.