O víně pod hradem na Krudumu

Před dávnými léty vládl v kraji slavný Bodigor. Vydobyl si velké a nesmrtelné slávy ve válečných taženích věrnými službami českému knížeti. Za jeho zásluhy mu bylo umožněno vystavět na hoře Krudum výstavný hrad,  který se stal sídlem jeho i jeho potomků. V období míru pobýval většinou na svém sídle.

Mezi jeho největší záliby patřily lov divoké zvěře v lesích kolem hradu a velké výpravné hostiny. Mimo dobrého jídla si velmi potrpěl na kvalitní a prvotřídní vína. Jeho pokusy o vypěstování vlastního vína ve zdejší oblasti dopadly žalostně, ani vína z okolních zemí neměla tu správnou chuť, a proto si je nechával vozit až ze vzdálených krajů.

V té době nastoupil nový farář do kostela sv. Mikuláše pod Krudumem. Fedetich sem byl poslán zdaleka, aby kázal slovo Boží v tomto kraji. Během krátké doby Bodigor zjistil, že i Fedetich má zálibu v dobrém víně, a rád jej proto zval k sobě na hostiny. Zpočátku se setkávali jen při velkých hostinách, ale jejich záliba je sváděla dohromady stále častěji. Nebývalo tak nic mimořádného tyto dva zastihnout pohromadě nad pohárem chutného moku. Spolu ochutnávali ta nejvybranější vína, která bylo možné sehnat. 
A neměli o ně nouzi. V té době byl už Císařský les vyhlášeným místem pro hledání vzácných kovů, zlata, stříbra nebo cínu. Kovkopové z celé Evropy se sem sjížděli, aby se pokusili si tvrdou prací pomoci k většímu majetku. Mezi nimi se rychle rozkřiklo, jakou zálibu má Bodigor. A aby u něj snáz získali povolení ke kopání, vyslali občas někoho ze svého kruhu, aby vzácná vína z jižních krajů dovezl. Nejčastěji to byli Benátčané či Lombarďané, ale nechyběli ani kovkopové z daleké Francie. 
Ti všichni se snažili pánu pochlebovat a přiváželi mu ta nejlepší vína, jaká mohli sehnat. Jejich snaha nikdy nevyšla naprázdno. Bodigor vždy zásilku nového vína ocenil a umožnil kovkopům jejich další činnost. Tím měl zajištěn stálý přísun velkého množství vynikajícího vína. Bylo ho tolik, že jej ani nestačil vypít. Podle rad zkušených vinařů z dalekých krajů, kteří se též mezi kovkopy občas objevili, začal víno skladovat ve sklepeních svého hradu. Protože vína stále přibývalo, sklepení se rychle plnilo. Pán se proto dohodl s Fedetichem, že budou víno skladovat i ve sklepení pod kostelem. Fedetich souhlasil a tak se víno začalo shromažďovat i u něj. 
Když popíjeli při svých společných večerech oblíbený mok ze svých sklepů, začali zjišťovat, že víno skladované ve sklepích pod podlahou kostela sv. Mikuláše má výrazně jemnější chuť, než vína uložená ve sklepení krudumském. A to i tehdy, když pocházela z jednoho kraje aa byla dovezena při stejné cestě. Zpočátku to oba brali jako zajímavost. Později pak soutěžili, čí víno získalo při uskladnění lepší chuť. 
Časem ale Fedetich začal zdůrazňovat, že „jeho“ víno je kvalitnější než Bodigorovo. Bodigor si to nejprve moc nepřipouštěl, ale postupem času to vnímal stále intenzivněji a začalo kvůli tomu docházet mezi nimi k neshodám. Fedetich „své“ lepší víno stále častěji vychvaloval a Bodigorovo urážel. Ten nakonec Fedetichovo chlubení se cizím peřím nevydržel a přikázal, aby všechno víno ze sklepů pod kostelem bylo převezeno na hrad.
Když se o rozkazu Fedetich dozvěděl, nechtělo se mu vzdát se dobrého moku, rozhodl se spolu se svými věrnými v kostele opevnit a Bodigora neposlechnout. Pánovi pacholci ale po dlouhém dobývání vrata kostela sv. Mikuláše přeci jen vyvrátili a dostali se dovnitř. Tam spatřili Fedeticha stojícího uprostřed kostela se zdviženýma rukama a pohledem upřeným k nebi. Fedetic je za jejich bezbožný, násilný vpád do kostela proklel.
Pacholci dostali strach a utekli. Když se to dozvěděl Bodigor, vyslal do kostela své ozbrojence. Ti už se bez odporu dostali dovnitř a spoutaného Fedeticha předvedli před Bodigora. Ten byl velmi rozzloben jeho chováním a ihned nad ním vynesl nemilosrdný ortel. Za zcizení pánova vína měl být vržen do jedné ze starých šachet, kde se již mnoho let netěžilo.
Tak bylo i vykonáno. Fedetich byl svržen do šachty, i když vykřikoval, že se stejně nikdo jiný jeho vína nenapije. Bodigor nedbal jeho výhrůžek a spolu s pacholky ihned po popravě spěchal ke kostelu. Když do něj vešli, vydali se k místu, kde býval vchod do sklepení s vínem. Ale vchod nikde, na jeho místě stála pouze kamenná zeď. Pán proto povolal několik horníků a nechal zeď vybourat. Jaké však bylo jeho překvapení, když pod stavebními kameny našli jen holou skálu. Po chodbě, která je dosud vždy zavedla k vinným sklepům, nebylo ani památky.Bodigor proto přikázal kopat chodby přímo ve skále. Zkušení kovkopové kopali mnoho týdnů, vykopali dlouhé štoly, ale po vinných sklepech nebylo ani památky. 

 Zato se ve vykopaných chodbách  stále častěji začal objevovat tajemný mnich, celý zahalený kapucí, takže mu do tváře nebylo vidět. Kdykoliv se mnich objevil, došlo v horních dílech k nějaké podivné události. Kovkopům padaly na nohy těžké kameny, lámaly se jim násady krumpáčů, zhášely se jim kahany. Když nešťastné události nebraly konce, odmítli nakonec horníci pokračovat v práci a sami vchody do vykopaných štol zazdili.

Bodigor nakonec musel uznat, že měl Fedetich pravdu, nikdo se jeho vína už nikdy nenapil. Ještě mnohokrát se někteří lidé snažili sklepení se vzácným vínem najít, ale tajemný mnich se vždy objevil, a když hledači nepřestali s hledáním sklepů, stávalo se další neštěstí.