O sedláku a třech sýrech 

Jeden sedlák z Milířů se vydal do Sokolova na trh s plným hrncem ovčích sýrů. Na trhu se mu dobře vedlo a tak měl k večeru téměř všechny sýry prodané. Zbyly mu už jen poslední tři, ty zabalil do papíru a spokojen s prodejem se vypravil na cestu zpět. Během cesty na něj padla únava, a tak se posadil na pařez pod ruinami mikulášského kostela, aby si odpočinul. 
Protože dostal i hlad, byl rád, že mu nějaký sýr ještě zbyl. Vyndal chléb, který měl s sebou na cestu, a vybalil z papíru i sýry. Rozprostřel na vedlejší pařez papír a položil si na něj sýr. Chtěl si jej nakrájet. Jaké však bylo jeho překvapení, když chtěl zaříznout nůž do sýra, ale čepel nože do něj nemohla proniknout.
 „A hleďme. Copak se s tím sýrem stalo?“ Polekal se sedlák, protože si pomyslel, že prodal lidem nepovedený sýr. Jako poctivého obchodníka by ho to velmi mrzelo, protože on prodával jen to nejlepší zboží, co měl. Chvíli se snažil sýr rozříznout. Po několika marných pokusech se mu náhle podařilo odloupnout tenkou slupku. Ke svému velkému překvapení pod ní zahlédl odlesk zlata. 
Zcela zaskočený sedlák nebyl schopen v prvních okamžicích ani pohybu. Údivem ztratil na chvíli i řeč a nemohl pochopit, kde se tam to zlato najednou vzalo. Když se vzpamatoval, rychle zkusil rozkrojit i oba zbylé sýry. K jeho překvapení se i v nich nacházel navlas stejný kus zlata. Sedlák se s obrovskou radostí rozběhl k domovu, aby uázal svým bližním, s jakým bohatstvím se vrací z trhu.