O pokladu tajemného Kuhruhu

V oblasti Slavkovského lesa se už v dávných dobách těžily vzácné nerosty. Nebylo výjimkou, když se podařilo objevit mocnou žílu zlata, stříbra či jiného vzácného prvku. Tak se stalo, že nedaleko mlýna Kuhlohmuehle, ležícího v lese mezi obcemi Březovou a Kamenicí, byla objevena jedna z těchto mocných žil stříbra. Našel ji jeden Benátčan a výhodně ji prodal bohatému kupci Jähnovi z Norimberka. Ten zde založil velkou šachtu a vydatně v ní těžil. Po několika letech však došlo v oblasti k velkým nepokojům. Bandy všelijakých loupežníků i hordy žoldáků táhly mnoha směry krajinou, a když mohly cokoliv ukrást, nic je nezastavilo. Po několika nájezdech lupičů se Jähne rozzlobil a rozhodl se, že těžby dočasně zanechá, než krutý čas přejde.

Aby poznal i po letech, kde se šachta nachází, nechal do jednoho z větších kamenů před šachtou vysekat obrázek beránka. Pak šachtu zasypal a veškeré stopy po těžbě zahladil. Ale čas šel dál a boje neutichaly. Jähne se jednoho dne vypravil na delší obchodní cestu. Ale dostal se do míst, kde se také pohybovali nebezpeční loupežnici. Byl přepaden a několikrát probodnut mečem. Záhy pak zemřel. Šachta tak zůstala skrytá a nikdo o ní neměl ani ponětí. Horníci, kteří v ní dříve těžili, už většinou zemřeli či se rozprchli do širého světa. Jen ten kámen s obrázkem beránka zůstal. Po čase už nebylo nikoho, kdo by rozuměl tomu, jaký význam skrývá.

V průběhu 19. století procházeli celým krajem důlní prospektoři a opět hledali ložiska vzácných kovů. Tentokrát se zájem lidí posunul, takže mimo zlata a stříbra zde také hledali wolfram, kobalt a železnou rudu. Mnoho zkušených a slavných hledačů procházelo krajinou. Mnoho z nich se také dívalo do starých map a zápisů, a snažilo se z nich vyčíst, kde by se měla ruda hledat. Jedním z nich byl také Anton Frieser, který sem přišel jako uznávaný znalec. Mnohokrát prošel krajinou a dlouho hledal ve starých zápisech, až jednoho dne našel podivný pergamen, na kterém jej zarazil následující text: „V Císařském lese byl v roce 1352 vystavěn bohatý důl na stříbro. Nedaleko něj se nacházel malý potůček, na jednom z kamenů je vysekána ovce. Značí místo, kde se v zemi nalézá velký poklad. Kameni se říkalo Kuhruh a nedaleko něj se nacházel vchod do štoly. Tou se dostaneš k šachtě, kde se nachází nejméně 12 centýřů stříbra. Tuto štolu kdysi vybudoval bohatý kupec Jähne z Norimberku. Ale pro velké války a náboženské rozbroje práce ustaly. Mé svědomí mi nedalo, abych si to uchoval jen pro sebe. Já, Johannes Rabart z Chebu, jsem vybudoval 24 měr. 6. května 1372.“

Anton Frieser se začal zprávou zabývat. Dlouho pátral, kde může to místo s tajemným obrázkem být. Prošel celý Císařský les, ale stále nemohl určit přesné místo, kde by měl beránka hledat. I když zprávě příliš nevěřil, přece jen doufal, že by mohla být pravdivá. Až posléze se dostal do oblasti nad obcí Březovou. Při hledání se dostal až do míst, kde stával mlýn Kuhlohmuehle. Když k němu došel, oslovil muže, který za plotem u domu cosi dělal.

„Dobrý den, hledám kámen,na kterém je vysekán obrázek beránka,“ zkusil se Frieser zeptat. Muž potáhl z dýmky, natáhl ruku směrem protějšímu svahu a řekl. „Ten přece je tamhle, hned mezi prvními stromy. Ale nechoďte k němu moc blízko. Kolem dokola se to divně houpe a občas se tam země propadá. My se tomu místu zdaleka vyhýbáme.“

Frieser nadskočil radostí. Tak dlouho hledal a nakonec možná důl přece jen našel.

„Jak dlouho je tam ten kámen?“ zeptal se ještě muže.

„To nevím. Ale vyprávěl o něm už děda mého dědy,“ odpověděl a pokrčil nejistě rameny.

„A nevíte co znamená?“ zeptal se ještě Frieser pro jistotu.

„Prý tu má být někde zakopaný zlatý poklad, ale není to pravda. Už jsme to tady mnohokrát prohledali, ale nic jsme nenašli,“ pokrčil muž smutně rameny a odešel do domu.

Frieser se usmál. Jako zkušený znalec věděl, proč zde žádný poklad nemohli najít. Vydal se do lesa hledat kámen. Netrvalo dlouho a skutečně jej našel. A kousek za ním bezpečně rozpoznal vchod do bývalé šachty. Protože byl znalec, nález popsal a zakreslil. Pak se vydal zpátky domů s tím, že se sem brzy vrátí a starou šachtu nechá obnovit. Ale již se nikdy do Slavkovského lesa nevrátil. Proč, to dodnes nikdo dodnes neví. A tak kámen s beránkem dál stojí v lese a ukazuje cestu, kde se skrývá mocná sloj s bohatou žílou stříbra.