O obrovi Koberovi

Kdysi dávno žil v centrální části Císařského lesa, nedaleko obce Smrkovec, veliký obr, kterého místní obyvatelé nazývali Kober. Původně prý byl obr Kober dlouho jediným obyvatelem Císařského lesa. A právě tento obr byl příčinou, proč se obyvatelé do lesů a kopců báli a raději se místům, kde žil a kde se pohyboval, zdaleka vyhýbali.

Všechno tak bylo až do jednoho velice krásného dne, kdy se obr rozhlížel z nejvyššího cimbuří svého tzv. skalního hradu po širokém údolí, které bylo v tuto chvíli zalito zářivým svitem letního slunce. Tu spatřil, jak se k jeho skalnímu obydlí svižně škrábe silný mládenec ozbrojený loveckým kopím a lukem. Byl to velice statečný muž, kterého však potkalo veliké neštěstí. Jmenoval se Markuš. 

Mladý junák pocházel z jedné hájenky na pokraji Císařského lesa v místech, kde se v nedávné době usadil. Původně tam byl les, ale mládenec za pomoci svého nejlepšího kamaráda Šeda vyklučil celý velký prostor, hájenku zde postavil a v lese hospodařil. Oba dva kamarádi pocházeli původně z nedalekých Horních Frank, ale do zdejšího kraje přišli za lepším, jak se u nich tenkrát vyprávělo. Šedo už byl tehdy ženatý, Markuš dosud nikoliv. Měl sice vybranou nevěstu z jednoho Franckého města, která se jmenovala Warburga. A dokonce už si byli zasnoubeni a čekalo se na svatbu, když se k Markušovi donesla zpráva, že se Warburga utopila v řece Redvici, protékající obcí.

Od té doby byl Markuš neustále smutný a bez života. Rozhodl se odejít ze své hájenky a žít osaměle. Také nyní šplhal do lesů a myslel na svou milou. Byl tak zamyšlený, že si neuvědomil, že svůj příběh mumlá nahlas. Kober, který se ukrýval za stromy, celý smutný příběh vyslyšel a přišlo mu ho líto. Rozhodl se, že Markušovi pomůže. Když se po delším bloudění v lese Markuš unavil, natáhl se na mech a usnul. Kober si nasadil svou kapuci a vyrazil na cestu.

Došel až do francké vesnice, kde měla žít Markušova nevěsta. Tam po ní začal pátrat a brzy se dozvěděl, že se neutopila, ale že ji unesl místní rytíř, pán zdejšího kraje. Kober se vypravil k jeho sídlu, přemohl stráže a dostal se do hradu. V kobce našel nešťastnou a utrápenou Walburgu a osvobodil ji. Pak se oba rychle vraceli do Císařského lesa. Markuš si tu mezitím postavil jednoduchou chatrč a v ní začal žít. Lovil v lese zvěř, kůži prodával kupcům, kteří lesem projížděli na daleké trhy a tak se živil. 

Když jednou v noci ulehl a spal, zdál se mu sen, že ve svém skalním hradu na něj čeká obr Kober a jeho milovaná Walburga. Ráno, jakmile se probudil, ho živý sen natolik udivil, že se sebral a zamířil k místům, kde měl stát bájný Koberův hrad. Když tam došel, čekala tam na něj jeho milovaná Warburga. Za velkého nadšení se objali a děkovali Koberovi. Pak se odebrali zpět do lesů. Nakonec se vzali a založili kolem původní chaty nejdříve osadu, která se ale časem rozrostla na obec. Němečtí obyvatelé jí začali říkat Markusgrün, česky se později nazývala Polesí.

Obr Kober zůstal dál v lesích. Odměňoval dobré a trestal zlé. Později začaly v oblasti Císařského lesa přibývat osady a obr se stáhl hlouběji do lesů, kde ho již dlouho nikdo nepotkal.