O lupičích z hradu Plikenštejn

Nad Lobezským potokem, kousek od křižovatky k Vranovu a naproti kopci Stolci, stával kdysi nad cestou hrad, jenž nesl jméno rodu pánů z Plikenštejna. Stál na skalní vyvýšenině vysoko nad krajinou a jeho špičaté věže se pyšně vypínaly nad okolím.

I stalo se, že majitel hradu musel odjet za svými povinnostmi, měl doprovázet českého panovníka na cestě po okolních královstvích. Svěřil proto hrad i panství svému zástupci a odjel.

Ten zástupce ale nebyl hoden jeho důvěry a brzy ho přestalo bavit starat se o klidný a řádný život na panství. Vedl spolu se svými kumpány divoký a prostopášný život. Brzy jej obyčejné hodování přestalo bavit, a tak společně začali vyjíždět do okolí a z dlouhé chvíle přepadávali poklidné cestující. Ty o všechno obrali, a protože většinu z uloupených věcí nepotřebovali, naházeli je do Lobezského potoka. Mnoha lidem tak způsobili velké neštěstí, protože je oloupili o jejich jediný majetek.

Jednoho dne pro ukrácení dlouhé chvíle rovněž přepadli jednoho chudého obyvatele z vesničky Chalupy. Sebrali mu všechno zboží, které nesl směnit k obchodníkovi do Vranova, a tím ho přivedli na mizinu. Zoufalec nevěděl, čím nakrmí svou početnou rodinu, a proto zvolal.

„Za váš podlý čin vás proklínám k největšímu zavržení a velkým mukám, abyste jednou trpěli tak, jako teď já.“

Lupiči se jen smáli a odjeli. Cestou jeho věci naházeli opět do potoka, jak bylo jejich zvykem Když ale projížděli lesem přes vrch Rozhledy, otevřela se pojednou zem a celá skupina v ní beze stopy zmizela.

Lidé si pak vyprávěli, že prokletím nad nimi získal moc skřítek Gultun, který se jich ihned zmocnil.

Protože pánové z Plikenštejna získali v té době další panství v Čechách, hrad Plikenštejn chátral a pustnul. Staly se z něj rozvaliny, které lze dnes těžko nalézt.

Mnohokrát se od té doby stalo, že když se blížila bouřka a blesky křižovaly oblohu, nebe bylo temné a těžké a krajina byla ponořena do šera, zahlédli někteří místní skupinu černých jezdců na koních, jak se divoce prohánějí lesy a lukami v okolí bývalého hradu. Našli se i tací, co je viděli vyjíždět či mizet ve skále, na níž hrad stával.