O lakomém hostinském

Kdysi dávno jel po obchodní cestě kolem Krudumu bohatý cizinec, který mířil za obchodem dále do Čech. Právě projížděl obcí Třídomí, když si uvědomil, že se začíná stmívat, a tak se zde ubytoval v menším hostinci.

Večer mu byl samotnému dlouhý, proto usedl ke společnému stolu s několika místními chasníky. Celý večer je hostil vším, co si ráčili objednat, a společně se bavili dlouho do noci. Ráno se cizinec chystal k odjezdu a chtěl zaplatit účet. Hostinský mu jej tedy přinesl, ale cizinec se nestačil divit. Pak se začal vztekat a nadávat.

„Vždyť to je skoro desetkrát tolik, kolik by to stálo kdekoliv jinde v celém kraji! To je proti slušným mravům!“

Jeho rozčilení bylo veliké, ale hostinský byl neoblomný. Co si pán naporoučel pro sebe a své hosty, to musí v jeho cenách zaplatit. Také včera tak dobře pohoštění kumpáni se přidali.

„Však je dost bohatý, tak ať platí. Stejně už víckrát nepřijede. A o tolik zase nezchudne.“

Hádka trvala dlouho a nebrala konce. Hostinský ale trval na svém a tak cizinec musel zaplatit. Když odjížděl, stačil se ještě otočit a vztekle zavolat.

„Kéž by se ti tvůj mamon vymstil, proklínám tě, aby tě tvoje vydřiduštví vytrestalo!“

Hostinský se jen smál a po odjezdu cizince ještě popil se sousedy. Víno na účet pocestného teklo proudem.

V následujících dnech se ale začaly dít v hostinci divné věci. Pivo i víno začalo v sudech kvasit, a to i přesto, že hostinský stále čistil trubky i používané náčiní a dobře vše udržoval, tak jak měl. Ani jídlo připravované hostům se většinou nepovedlo. Většinou se připálilo nebo jeho chuť byla divná. Protože hostům u něj nechutnalo, pomalu sem přestávali chodit. S hostincem to šlo z kopce, až jednoho dne zůstal zcela bez hostů. Nikdo neměl chuť využívat jeho služeb, lidé se hostinci obloukem vyhýbali.

Netrvalo dlouho a hostinský zkrachoval. Nic, čeho se dotkl, se mu nedařilo. Hosté nechodili a on se stále více zadlužoval. Nebylo tedy divu, že jej jednoho dne našli oběšeného na stromě u cesty do vesnice.

Mnoho lidí domácích i cizích pak často vyprávělo, že viděli v lesích či na cestách kolem Krudumu lehce průsvitnou mužskou postavu, která vypadala jako hostinský. V jedné ruce držela velký kus šunky a pod paží měla bochník chleba, v druhé pak láhev vína. Vždy se snažila přistoupit k pocestnému a nabízela mu jídlo. I když byli pocestní často velmi hladoví, jakmile uviděli hamižný obličej muže a postřehli, jak je mu zatěžko nabízet uvedené věci, dostali strach a utekli.

Od té doby se lakomý hostinský potuluje po kraji a snaží se někoho obdarovat. Teprve až se najde někdo, kdo nebude mít strach si od něj jídlo vzít, bude zbaven prokletí.