O kameni Třikrát

V jedné ostré zatáčce cesty kolem Lobezského potoka je místo, kde se nacházel velký balvan, na němž jako by ležela kamenná ryba. Tomu kameni se říkalo Třikrát (Dreimal).

Údajně měl v těchto místech kdysi dávno zastavit jeden muž, jedoucí s povozem z obce Vranova do Sokolova na trh. Cestou si chtěl ulovit nějaké pstruhy a tak je začal mezi balvany v potoce hledat. Skutečně se mu podařilo po nějakém čase jednoho chytit. Položil ho na kámen a chystal se ho zabít. K jeho překvapení však ryba promluvila. Nabídla mu, že když ji pohladí po zádech a pronese přání, že je splní. Podmínkou bylo, že musel začít u hlavy a skončit u první výrazné rýhy, které ryba měla na dolní části hřbetu.

Muž se nedal pobízet, pohladil ji a přál si hrnec plný zlaťáků. K jeho úžasu se před ním skutečně objevil. Pak pohladil rybu podruhé a přál si nový, lepší vůz tažený statnými koni. Objevil se před ním na cestě, hned za jeho potahem. Muž zajásal. Nedočkavě zkusil pohladit rybu potřetí a přál si při tom veliký panský dům obklopený velkou zahradou a pro sebe nádherné šaty.

Avšak nestalo se nic a navíc hrnec s penězi i nový krásný potah stojící vedle jeho starého zmizel. V nadšení totiž zapomněl na podmínku, kterou mu ryba dala, a pohladil ji celou, od hlavy až k ocasu. Uvědomil si to a začal rybu znovu hladit správně a opakovat přání. Ale bezvýsledně. Po několika pokusech sebou ryba škubla a zkameněla. Vylekaný muž rychle naskočil na vůz a ujížděl do města.

Kámen s rybou na tom místě zůstal po mnoho dalších let. Mnoho lidí se během času u něj zastavilo, aby si kouzelnou rybu pohladili a vyzkoušeli si, zda se jim nepodaří ji přesvědčit, aby jim splnila nějaké přání. Ale nikdy je nevyslyšela. Zřejmě jako kamenná již neměla tu moc. Po nějakém čase již byla ryba od hlazení celá vyleštěná tak, že se do daleka blýskala na slunci.

Všechno skončilo v jarních měsících koncem třicátých let. Mohutné jarní tání dopravilo z okolních lesů do potoka obrovské množství vody a korytem se tak valila za hřmícího hukotu nezadržitelná pohroma. Ta svou silou strhávala mnoho velkých kamenů, kterými je koryto dodnes poseto a vleklo je dál po proudu. A mezi nimi odnesla také ten s rybou na svém hřbetě. Kde skončil, nikdo neví, protože voda všechny kameny semlela dohromady a odvalila je daleko od svých původních míst. Jak kámen, tak zkamenělou rybu už nikdo od té doby nespatřil.