O Huddově počasí

Kdysi dávno žil na hradu Krudum slavný kníže Bodigor, jenž byl znám svou bojovností a udatností. Když právě nedoprovázel panovníka na jeho cestách, pobýval s oblibou na svém krudumském hradě. Rád se projížděl na koni, divoce se proháněl sám hlubokými lesy nebo obhlížel své panství.

Jednou také projížděl krajem a znenadání před sebou uviděl stařenu nesoucí na zádech krosnu zakrytou plachtou.

„Osobo,co to neseš?“ zeptal se zvědavě.

„To, čeho mám doma nejvíce, hrušky, jablka, někdy i švestky, pane,“ odpověděla stařena uctivě, i když knížete nepoznala.

„A kam je neseš?“

„Dneska do Třídomí, zítra do Vranova, pozítří do Lobzů, kdo kde koupí.“

„A jsou ty hrušky dobré?“

„Však ochutnej.“

Bodigor přijal nabízenou hrušku a ta mu velmi zachutnala. Se stařenou se proto domluvil, že bude nosit ovoce i na jeho hrad. Tak se také stalo. Od toho dne stařena často zacházela do hradního sídla a plody své zahrady nabízela pánovi i jeho družině. Všichni si na ni a její chutné ovoce zvykli. Jednoho dne však nepřišla a za několik dní se donesla zpráva, že byla nalezena na cestě pod Krudumem mrtvá. Všem to bylo líto a tak Bodigor přikázal na její památku v místech, kde ji našli, postavit kamennou mohylu. Mohyle a jejímu okolí se začalo říkat U hruškové báby.

Později se v kraji rozmohli loupežníci, kteří k úkrytu využívali místní husté tmavé lesy. Každou chvíli se odněkud nečekaně vynořili, přepadali obchodníky i pocestné, oloupili je, a zase zmizeli. Na žádné z cest, které kolem Krudumu vedly, nebylo bezpečno. Aby Bodigor omezil nebezpečí přepadů, nechal vykácet kolem obchodních cest velké plochy lesa. Na některých vhodných místech postavil menší strážní tvrze, které pocestné chránily. Těch vyrostlo několik a jedno velmi vhodné místo bylo nedaleko mohyly U Hruškové báby. Vyrostla tam nejdříve strážná hláska, a protože toto místo bylo výhodně položené, později se okolo začaly objevovat i obyčejné chalupy. Obydlí postupně přibývala a po čase se místo rozrostlo do velikosti obce.

Místu se dál říkalo U hruškové báby, ale jak se obec rozrůstala, zkrátil se její název jen na „Hrušková“.