O francouzském kameni

Na jedné mýtině vysoko nad obcí Kamenice, nedaleko polní cesty do Rovné, stojí ve výběžku lesa velký otesaný kámen, kterému se říká dodnes „Francouzský kámen či Vysoký kámen“. S tímto kamenem je spojený následující příběh.

Jednou se nedaleko obce Kamenice objevila trojice mužů na koních. Byli oblečeni ve vojenských uniformách, které místní lidé neznali, takže netušili, o jaké vojáky se jedná. Vedli za sebou další dva koně, na kterých byly naloženy jakési pytle. Projeli kolem překvapených obyvatel a zamířili do kopců nad vesnici, kde se ztratili v lese. Bylo již pozdní odpoledne a začínalo se stmívat. Za chvíli lidé zahlédli z lesa stoupat kouř, který jim ukázal, kde se cizinci rozhodli přenocovat.

Během noci ale obyvatele Kamenice probudil křik, třeskot mečů a děsivý hluk. Někteří opatrně vykoukli z oken, ale jít k místu, kde cizinci nocovali, to se nikdo neodvážil. Trvalo to hodnou chvíli, nežli hluk a křik ustal. Nastalo opět obvyklé ticho.

Ráno první zvědavci zamířili k lesu. Cizinci nocovali na jedné menší mýtině nedaleko cesty. Když došli vesničané na ono místo, zůstali překvapeně stát. Před očima se jim objevil děsivý obraz. Všichni tři muži leželi mrtví v zakrvácené trávě nedaleko ohně a opodál se válely zdechliny jejich koní. Okolo byly pohozené zbraně s výraznými zaschlými krvavými skvrnami.

Největší překvapení je ale čekalo, když opatrně došli až na místo. Kolem dokola ležely roztrhané vaky a pytle, které včera nesli jejich koně. V trávě byly rozházené mince, šperky a další drobné zlaté a stříbrné předměty. Jedna žena opatrně sebrala ze země nějakou minci. Vzápětí bolestivě vykřikla a minci odhodila daleko od sebe. Překvapeně zírala na své prsty, které byly zarudlé, jakoby je ožehl oheň. Další vesničané byli také zvědaví a začali sbírat předměty ze země. Všichni ale vše okamžitě zase pouštěli.

„Co to je?“ ptali se lidé překvapeně a zírali na své popálené ruce. „Musí to být určitě prokleté,“ pronesl jeden z nich. Všech se zmocnil strach a už nenašli odvahu se čehokoliv dotknout.

Nakonec všechny tři muže pohřbili na místě, kde je nalezli. Do hrobu naházeli i pytle s nalezenými věcmi a vše zasypali. Na hrob navalili velký kámen, který jen nahrubo otesali. O vojácích se domnívali, že byli z francouzské armády, a proto onomu kameni začali později říkat „Francouzský kámen či Vysoký kámen“.

Hrobu s těly neznámých vojáků se obyvatelé Kamenice vždy velkým obloukem vyhýbali. I když se občas našel odvážlivec, kterému se zachtělo vykopat údajný poklad, místní jej vždy od plánu odradili. Všichni si dobře pamatovali, co se stalo, když na šperky a peníze sáhli. Věřili tomu, že věci nejspíš pocházely z loupeživých výprav, lapkové se nakonec nepohodli a vzájemně se všichni pobili.

A tak hrob tří mužů, pěti koní a velkého pokladu zůstává v lese dodnes. Francouzský kámen střeží místo, kde je vše pohřbeno.