Vranov - Frohnau 

Úvodní strana 

• vranovský kostel
• pomník padlým a škola

 Nedaleko vsi Rovné, po obou stranách silnice směrem na Podstrání a Čistou, se dlouhá staletí rozkládala starobylá ves Slavkovského lesa nazývaná už dávných  létech jako Vranov. Jednalo se o typickou vesnici kruhového typu. I když přesné datum založení není dosud známo, dá se předpokládat, že patřila mezi nejstarší obce v regionu. Její vznik je pevně spojen s nedalekým hrádkem Plikenštejn, s kterým byla svázána po celou její historii. Proto i mnoho jmen a událostí je pro obě lokality stejné. Její pozice v kraji je ojedinělá. Patřila mezi několik z mála zdejších obcí, jež byly z největší pravděpodobností slovanského původu. V jejím nejbližším okolí se nalézá staré slovanské hradiště, dosud nepříliš historiky prozkoumané, takže svá tajemství drží ukryta pod vrstvou hlíny. 
Byli to právě staří Slované, kteří dali obci Vranov její původní jméno /Slovanského původu je s největší pravděpodobností i osada, která dala jméno celému údolí a potoku – Lobzy/. Jméno Vranov je odvozeno od jména „vraný“ tj. černý, vraní - havraní. Když v období 12. a 13 století německé obyvatelstvo kraj osídlovalo, historické jméno převzalo. Jak bývalo běžné, během staletí docházelo k jeho deformacím a odchylkám od původního názvu. Postupem doby se přechýlilo v německé pojmenování obce - Frohnau.

                                                   Historický vývoj jména obce

                                                          rok       název
  

                                                       1246    Vranow
                                                       1300    Wranow
                                                       1364    Fronaw (aw=au)
                                                       1384    Fronov, Franow
                                                       1430    Fronaw
                                                       1525    Fronau
                                                       1600    Fronaw
                                                       1611    Frohna
                                                       1654    Fronau
                                                       1785    Franow
                                                       1848    Wranow 
                                                       1885    Frohnau, 
                                                       1923    Frohnau, Vranov /české/

 

 

Již nejstarší záznamy nám zachycují ves jako významné středisko. V historických zprávách je uváděna již ve spojení s prvním slovanským osídlením, tedy v období, kdy se centrum kraje nacházelo v Sedleci. Společně s Bečovem je označována za nejvýznamnější místo jižní části sedleckého ragionu. Ves tak existovala dávno předtím, nežli došlo k založení takových míst, jakým byly Karlovy Vary, Loket či Sokolov.  
Hlavní dobu osídlení vsi je však nutno předpokládat do období kolem r. 1200, kdy na přáních českých králů proudili do země němečtí osadníci, aby zúrodnili pohraniční hvozdy a pracovali v dolech při získávání vzácných nerostů ukrytých ve zdejších horách. Udávané neoficiální a ničím nedoložené datum osídlení Vranova je rok 1187, kdy měli první osídlenci, za krále Fridricha, do těchto míst přijít.
Dle dnešních poznatků, postupovali zdejší kolonizátoři z Německa přes Smrčiny do Chebu, odtud k hradu Kynžvartu a dále do jednotlivých nových domovů. Někteří zamířili k hradu Plikenštejn, kde poblíž místa opuštěného slovanského hradiště založili ves.

 

Pohled na střední část vsi. V pozadí vlevo je škola, dům uprostřed je stavení, jehož základy jsou velice dobře zachovalé dodnes. Nacházejí se hned vedle silnice  nalevo směrem na Rovnou. 

 

První doložená písemná zmínka o obci Vranovu pochází z roku 1246, kdy český král Václav I. propůjčuje zdejší kostel jako filiální Řádu křížovníků s červenou hvězdou, sídlící v Lokti /ve výnosu je dále uvedeno současné předání kostelů Espenthoru v Olšových Vratech na Karlovarsku a v Thiergartenu kostel sv. Linharta /Obora u Karlových Varů/. Všechny tři kostely spadaly v tehdejší době do přímé správy loketského kraje. /dle Tomka - Dokumenty Řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze – Reg. boic. II 272, IV. str. 466/
Řád Křížovníků s červenou hvězdou založila svatá Anežka Česká (1211 – 1282) v roce 1233 jako špitální bratrstvo, povýšené papežem Řehořem IX. v roce 1237 bulou Omnipotens Deus na církevní řád. S pomocí zakladatelčina bratra Václava I., který mu propůjčil mnoho far a kostelů, se řád rychle šířil. Jedním z nejvýznamnějších míst řádu byl Chlum svaté Máří, kde sídlil jeden z proboštů řádu, tvořící poradní výbor, což byla hlavní řídící složka. 

 

Historické pohlednice Vranova z let 1926 - 1929

 

Koncem 13. století patřila většina sokolovských osad a vesnic, včetně Vranova, rodu Notthaffte von Weißenstein z Horní Falce - dne 13. dubna roku 1279 je v listině poprvě zmiňováno město Sokolov, které měli založit bratři Engelhardt a Albert /Engelhardus de Wildstein a Albertus de Valkenawe qui dicuntur Nothaft/ společně s jejich otcem Eckerhardem /Eckehardus de Wiltstein dictus Nothaft/ v místech předpokládaného dávného osídlení Slovany. Tvrz měla ochránit východní stranu jejich panství.

Roku 1324 přenechal Albert Nothaft, sídlící na tvrzi v Sokolově, většinu majetku v kraji Ulrichovi, zemskému pánu z Leuchtenbergu. Tím to se tak Leuchtenbergové stávají dominantním rodem v kraji. Obec v té době přechází, stejně jako většina vsí v okolí, do majetku rodu Leuchtenbergů.

Roku 1364 propůjčují Leuchtenbergové polovinu obce Vranova jako léno pánu Albínu Plikovi, sídlícímu na nedalekém hradě Plikenštejně – viz. zápis z 1. leuchtembergské dvorní knihy z roku 1389, uvedené v kapitole o hradu Plikenštejn /druhou polovinu pak pánům z Kynžvartu/
Roku 1390 získávají Leuchtenbergové za své léno hrad Plikenštejn u Vranova. Je zapsán v Dvorní lenní knize Leuchtenbergů. Tamtéž je dále uvedeno: „...udělují jako léno ves Žitnou Vuslovi z Hertenberga, pánům z Kynžvartu pak kostelní farnost Vranov“.
28. září 1434 se poprvé dostává Loketské panství do Šlikovských rukou. A majiteli vsi sa tak stává rod Šliků. Po prohrané rozhodující bitvě Šmalkadské války u Mülhbergu dne 24. dubna 1547, upadá Šlik v nemilost, je zajat a panství je mu zabaveno.Veškerý jím vlastněný majetek, včetně obyvatel, připadly pod správu města Loket. Stalo se tak i s Vranovem. Jeroným Šlik musel majetky opustit do 22. srpna 1547. Dne 23. srpna natrvalo odjel i s celou rodinou na hrad Rabštejn. Sto deset let trvající vláda Šliků nad loketskem skončila.
Loketské panství následně získává v roce 1551 Jindřich IV. z Plavna, kterému je panovník zapůjčuje za 24 000 tolarů na dobu deseti let (pánové z Plavna nedlouho poté roku 1572 vymírají). Po této době vykupují zástavní právo samotní loketští měšťané a město získává všechna léna do své správy. Vranov spadal v té době stále pod loketské panství.
V dalším období rychle vzrůstá moc loketských měšťanů, kteří ziskem bývalých šlikovských lén bohatnou. Daří se jim získávat obce v okolí města do soukromých rukou. Roku 1599 tak kupuje obec Vranov od císaře Rudolfa II. hejtman loketského kraje Jobst Thüssel z Taltitz za 3400 kop míšeńských grošů
V roce 1615 získává ves šlechtic Engelhart ze Štampachu /von Steinbach/. Nabyl tak titulu pán ze Štampachu na Vranově a Krásné Bříze. Obec se tak dostává do sokolovského kraje. 
Rozvětvený a významný rod Štampachů pocházel dle starých zápisů z obce Kamenice /Steinbach/ nedaleko Březové /Prösau/. Původně německý panský rod se postupem doby stal ryze českým. Členové rodu byli luteránského vyznání, kteří se roku 1627 odmítli podřídit nařízení o přestoupení ke katolicismu a tak se v období probíhající katolické reformace musejí vzdát svého majetku a opustit Čechy. Musel tak učinit i Engelhart Štampach.
16. října 1628 na zvláštní příkaz císaře Ferdinanda II. prodává Engelhart Štampach Vranov /a také Rovnou/ za 25 300 rýnských grošů Jindřichu Otovi z Jablonce na Friedersdorfu /+ 9. března 1633/, správci sokolovského a jindřichovického panství Nosticů a odjíždí natrvalo do Olešnice v Sasku.
Roku 1635 získává vesnici do svého majetku Kryštof Albrecht z Hlavna /von Kloben/ a Žitné /Rockendorf/ u Krásné Lípy
Roku 1652 koupil Vranov od panovníka Ferdinanda III. Adam Melchior Moser z Oettingenu /*1620, Oettingen leží v oblasti Ries v Bavorsku/.
Dne 7. ledna 1677 vyměnil jeho syn Wolfgang Adam Casimir z rodu Moserů /von Mosern/ z Oettingenu /*1656/ vsi Vranov a Rovnou za Milíkov /Miltigau/ a Malou Šitboř /Kleinshödt – nebo také Kleinschüttüber/ u Žandova za doplatek 7000 rýnských grošů s hrabětem Janem Hartwigem Nosticem, protože obě obce ležely velmi daleko od jeho sokolovského panství. Oba rytířské statky – Milíkov a Malou Šitboř – koupil hrabě J. H. Nostic dne 12. září 1675 od Margarety Sibylly Junckerové, rozené Reinlové, jejíž muž, Jiří Adam Juncker, byl chebským hejtmanem. J. H. Nostic souběžně s těmito vsi kupuje Oeden-Schönfeld, Brand, Melden, tři poddanství u Lobzů a Bystřinu. 
Původně rytíř J. H. Nostic byl dne 6. srpna 1646 povýšen do šlechtického stavu císařem Ferdinandem III., a 8. května 1651 se stal i říšským hrabětem.  
Nosticové Vranov drželi jako svůj majetek až do roku 1850, poté se obec stává samostatnou.
V letech 1623 – 1667 došlo k „přestavbě“ katolické církve v Čechách. Tuto organizoval kardinál Arnošt Adalbert Graf von Harrach v Praze. Pod přímým dohledem krále Josefa II. byly místní farní diecéze rozdělovány na filiální vikariáty. Na vranovské faře došlo k jeho ustavení v roce 1732 /Nová Role 1703, Staré Sedlo 1788, Lomnice 1852, Lobzy 1856 atd/.

Dobová pohlednice Vranova z roku 1928

 

Ve zprávě topografa J. G. Sommera z roku 1847 je uváděno v obci 73 domů a 531 obyvatel. Význačný topograf uvádí, že ves byla v polovině 19. století na tehdejší dobu velkou a důležitou obcí a významným střediskem Císařského lesa.

Obec leží ve výšce 766 metrů nad mořem v prostorách Císařského lesa. Většina obyvatelstva se živila hospodářstvím, rozšířený byl hlavně chov ovcí. 
V horní části obce, pod kostelem a farou s pomníkem obětem I.světové války, stála místní škola. Byla postavena v roce 1811 a v roce 1829 přestavěna. Dne 14. května 1869 došlo ke změně z jednotřídky na dvoutřídku a škola přenesena do provizorních prostor v soukromém domě. Do starého objektu školy se žáci vrátili roku 1876, kdy bylo přistaveno další patro a škola tak získala vyhovující prostory.
Zdejší podmínky pro život byly drsné a nelítostné. Vyžadovaly velkou odolnost a tvrdou práci místních obyvatel. O tom, v jakých místech obyvatelé žili, lze vyvodit z krátkého popisu, který sami o svém rodišti vyprávěli:
„3/4 roku je zde zima a 1/4 roku je chladno.“ 
Roku 1896 byl v obci ustaven poštovní úřad. V roce 1891 bylo založeno zemědělské družstvo, roku 1893 vznikl hudební a pěvecký sbor, roku 1896 je zakládán dobrovolný spolek hasičů s 90 členy, o něco později spolek vysloužilých vojáků.

 

 Snímky Vranova v zimě 1926

V zápisech té doby je dále uváděno několik dalších objektů v okolí, spadající do katastru vsi - myslivna /starodávný rodový majetek hraběte Nostice/, hájenky v Podstrání, samota Gweida-Einöd, Schrammův, Zuberův, Matzlův a Kamenný mlýn, usedlosti zvané Gaberlhäuser a Bühnelhäuser /také známé jako Oeden – Schönfeld/, velká ovčárna Schäferei a několik dalších dvorů v místech zvaných Melter

 

 

Náčrtek vzhledu obce k roku 1945
 

S ukončením války nastává pro obec závěrečná agónie. Původní německé obyvatelstvo bylo většinou odsunuto a ves zcela vylidněna. V letech 1949 – 54 je celý katastr obce začleněn do Vojenského újezdu Prameny, takže nedošlo k dosídlení českým obyvatelstvem, jak se stávalo u obcí v okolí.
Prostor Vranova byl zpočátku přidružen ke katastru vsi Kostelní Bříza, později, od roku 1969, se stal součástí „Vzorové socialistické obce“ Rovná. 
Majetek, který v domech po původních majitelích zůstal, byl vydrancován ihned v poválečných letech. Zcela opuštěné domy byly opakovaně navštěvovány členy Rudých gard, kteří odnášeli veškeré cenné i běžné věci, které v domech objevili. Rozebrali vybavení do posledního kousku a v obci zanechali dokonale vyprázdněné domy. Jak řekl očitý svědek: „nezanechali ani prach na okenních římsách“. Když zde v roce 1948 – 50 několikrát přespávali členové dělostřeleckých jednotek, cvičící střelbu ve vojenském újezdu, nacházeli jen zcela holé zdi pomalu se rozpadajících domů. 
Vesnice, stejně jako nedaleká Čistá, byla cílem pro dělostřelecké jednotky, které jezdily do vojenského újezdu na výcvik. S každým dopadeným granátem tak docházelo k její totální likvidaci.  
Veškerá stavení se změnila v haldy kamení, z kterých trčely jen zoufalé zbytky zdí. Když armáda opouštěla v roce 1954 vojenský újezd, buldozery a těžká vojenská technika srovnala veškeré pozůstatky objektů, které z vesnice ještě zůstaly. 
Bujná okolní vegetace zachvátila veškeré prostory a proměnila ves v těžko prostupnou houštinu. Poškozený vodní systém způsobil zaplavení veškeré plochy vesnice spodní vodou a způsobil totální zamokření půdy.
Dnes celý prostor obce působí velmi neutěšeně a divoká příroda nekontrolovaně zachvacuje její zbytky. Mnoho lidí nezná přesně polohu vsi, a tak těmito nešťastnými místy projíždějí bez povšimnutí. Jen občasní hledači pokladů sem někdy zamíří, aby se po větší či menší námaze přesvědčili, že v těchto smutných místech již nic zajímavého není k nalezení. Přitom ten největší poklad je všude kolem nich. Varovný příklad pro všechny do budoucna - jednání bezohledných lidí a zvrácenost některých společenských systémů.

Zničený Vranov na leteckém snímkování z roku 1952.