Studánka - Schönbrunn

Původní jméno znamenalo místo či oblast u pěkné studánky. V tehdejším pojetí výrazů název Brunen znamenal ve staroněmčině jak pojem studánka, tak pramen. Může se tedy jednat o oba případy. Dnes proto nejde říci, jaké krásné místo tehdejší osadníci mysleli.

Studánka byla již v minulosti vsí panství Kynšperku. První zápis v roce 1370 uvedený v Leuchtenberských lenních knihách na straně 270f ji zapisuje jako Schönbrunn. Loketský urbář ji v roce 1525 zaznamenává na straně 28 jako Schonbrun. Dle záznamu Spolku pro historii Němců v Čechách byla v roce 1542 zapsána jako Schönbrunn. V zemských deskách království českého z roku 1600 je obec zapsána na straně 174 J 12 jako Schonbrun. V zemských deskách z roku 1630 je zaznamenána již jako Schönbrun. Na Mappa chorographica totius regni Bohamiae exhib. z roku 1720 je obec zakreslena jako Schönbrunn. Po II světové válce bylo několik pokusů, jak obec přejmenovat. Nabízel se běžný překlad – Krásná studánka, ale Okresní pedagogická komise navrhovala takové názvy jako Šumná, tehdejší zdejší vojenský útvar zase Studničky. Po dlouhých debatách byla nakonec vybrána Studánka. 

Dolní část obce v roce 1932

 Uvedené místo ukazovalo místo s krásnou studánkou či místu u krásné studánky. V tomto případě je možné zaměnit název studánky význam pramen.
Jak již bylo uvedeno, zcela nejstarší historická zmínka o obci je, stejně jako u dalších vedlejších obcí, zápis v leuchtenberských lenních knihách, kdy je zdejší zboží zapsáno jako majetek Leuchtenberků v období let 1360 – 1390. Další zmínka o obci je zápis z roku 1311, kdy je zmiňován jistý muž jménem Tuto, jenž je popsán ze Schonprunu a který byl soudcem v Chebu.
Záznam ve šlikovském urbáři nám popisuje v obci celkem čtyři celé a osm polovičních dvorů. Studánka byla v té době osadou majetku Mostov. 

Celkový pohled na Studánku v roce 1938

V následných létech připadla Studánka do majetku šlechtice Jaroslava Hoffmanna z Münchhofenu (Mírová) na zámku Steinhof (Kamenný Dvůr). Ke jmění tehdy společně dále patřily okolní vsi Dvorečky a Libava. J. Hoffmann byl věrný luterán a v době třicetileté války se připojil k protikatolické lize. Po prohrané válce musel následně uprchnout ze země, a veškeré jeho statky propadly fiskusu. Současně státu propadly také majetky luteránského Kynšperku. V roce 1630 všechny tyto zabavené majetky jak J. Hoffmanna, tak města Kynšperk, odkupuje od fiskusu pět bratrů Metternichů – Karl, Emerich, Lothar, Johann Reinhard a Wilhelm. Následně se tito majitelé objevují v berní rule z roku 1654, kde jsou zapsáni jako společní majitelé Studánky. V rule je v obci uvedeno celkem 17 domů s 96 obyvateli a s dvěma mlýny (Peintmühle a Haullermühle).
Studánka zůstala v držení Metternichů do roku 1726. Tehdy následně celé panství odkoupil svobodný pán z Waterfordu. V zápisech Tereziánského katastru z roku 1757 získal tehdy majetek rod Sitzendorfů, který je toho roku uváděn jako držitel panství. Katastr tehdy uváděl ve vsi 18 domů. Obyvatelé se živili většinou zemědělstvím, ale také již pěstovali v okolí chmel. Své přebytky odváželi na trhy do Sokolova. Někteří si přivydělávali pracemi v lesích. Ve vsi je také zmiňován jeden kovář a forman. Jak u těchto výkazů bývalo obvyklé, oba s malými či žádnými výdělky (tyto seznamy následně tehdy sloužily jako podklad pro výpočet daní). Uváděny jsou také dva mlýny. Jeden o jednom kole na nestálé vodě jako pila, druhý o dvou kolech na stálé vodě jako mlýn na obilí. U něj je uváděno, že si jej mlynář roku 1725 odkoupil od města Kynšperku za 30 zlatých.  
V roce 1840 přešlo celé panství do rukou Augusta Eusebia Haase a jeho manželky. V roce 1842 je zaznamenána zdejší škola, ač o jejích počátcích nevíme dosud nic. Tehdy je uváděna jako jednotřídní s celkovým počtem 45 dětí
V roce 1847 uvedl své seznamy topograf Sommer, který v tom roce uvedl počet domů ve Studánce 43 a celkem 320 obyvatel. Dále uvedl školu, hospodu a nedaleký vrchnostenský lesní úřad. Obec tehdy byla přifařena ke Smrkovci. Dále popsal dva mlýny, Hallermühle jako pilu a Pantmühle rovněž jako pilu. Zaznamenává již také třetí mlýn v obci, který však nazývá pouze jako Brettmühle – s největší pravděpodobností se jednalo o Schneidmühle.
Většina obcí v okolí získala svou samostatnost v roce 1850, ale Studánka byla v letech 1850 – 1886 připojena jako osada ke Kamennému Dvoru. Teprve roku 1886 se konečně i jí podařilo osamostatnit a tou zůstala až do roku 1945. K roku 1878 je ve vsi uváděno 46 domů, 285 obyvatel, všichni německé národnosti
Německá vlastivěda z období 1898 uvádí v obci stále ještě 48 domů a celkem 242 obyvatel. Jako zdroj obživy je uváděno zemědělství, práce v lese a chování dobytka. Někteří dojížděli za prací do okolních vsí.

Dobová pohlednice Studánky z roku 1928

Po válce zůstala obec neobydlena, jelikož se stala součástí vojenského prostoru. Během VVT spadala do okresu Mariánské Lázně a teprve po jeho skončení v roce 1954 byla opět připojena k okresu Sokolov. V té době se stala osadou obce Kostelní Břízy.  
Po zrušení VVT převzaly prostory obce Sdružené zemědělské a lesní závody, národní podnik Kynžvart. Následně byla v jeho prostorách vybudována rozlehlá 400 hektarová obora „Studánka“ pro daňky a muflony, která se zde nachází i v současné době.
Dnes z bývalé obce nezbylo prakticky nic. Na dolním okraji obce zůstal dodnes z původní vesnice jeden jediný dům. Zbytek vsi byl po opuštění regionu vojskem srovnán se zemí. Základy domů, rozházené doširoka kolem silnice, se dnes nedají v terénu téměř objevit. Najdete jen bývalý vesnický rybníček podél silnice, i když dnes zarostlý stromy a křovím.

Hostinec Antona Bachmana ve Studánce v roce 1925

Jedinou velkou památkou na obec je tak pomník obětem I. světové války, který se nachází na rozcestí cest do Smrkovce a Týmova. Jedná se o velký otesaný kamenný blok, ve kterém byla dříve pamětní deska. Dnes je již pochopitelně dávno rozbité. Pomník byl donedávna povalený mezi stromy, ale místním nadšencům se jej podařilo v nedávné době postavit, takže dnes slouží jako památka pro určení polohy zaniklé obce.
Je málo známo, že téměř třetina vsi se nacházela podél staré cesty, nikoliv u té dnešní, hlavní, vedoucí vzhůru do stráně směrem ke Smrkovci. Ta stará cesta mířila u pomníku vojáků z I. světové války vlevo a mířila mezi mohutné stromy a pokračovala vzhůru do stráně, aby prošla mezi domy a dále pokračovala do nedalekého Wöhru. Pokud se po ní vypravíte, můžete mezi stromy objevit dobře čitelné základy tehdejších statků. Cesta se velkým obloukem doprava stáčí zpět k hlavní silnici, na kterou se na vrcholu kopce napojuje. Dnes je však tento prostor nepravidelně využíván zemědělci, takže čas od času je oplocen a vládne tu mohutné stádo krav. Za své oblíbené místo k pobytu si vybralo základy několika základů tehdejších statků, jejichž základové zdivo je tak zdaleka patrné. Toto místo je natolik neznámé, že zde dosud nenajdete ani díry po vytrvalých hledačích pokladů.
 Mezi nejznámější osobnosti obce patřil Václav Galius, který působil ve Studánce v letech 1883 – 1891. Později přešel do Nového Sedla, kde působil jako řídící učitel a kde také v roce 1926 zemřel. Jeho největší význam spočíval v tehdejším díle z roku 1898, kdy vydal německou vlastivědu, z které se čerpá dodnes, a v roce 1913 pak malou Sokolovskou vlastivědu. Dlouho působil jako kronikář a jeho záznamy, hlavně o Novém Sedle, vyšly po jeho smrti.  

Pomník padlým z roku 1918, stojící uprostřed bývalé obce na rozcestí cest, je jediným místem,

který dnes obec Studánku připomíná.

Letecký snímek Studánkyz roku 1952. Velmi roztažená obec ve svahu s jednotlivými dvory,které ještě všechny stály.
 

Správná odpověď