Smrkovec za doby Vojenského výcvikového prostoru 

Dosud stojící památkou na minulý režim a zdejší vojenský prostor tak připomínají rozpadající se budovy tehdejší hotovostního palebného stanoviště protivzdušné obrany státu (PVOS) nedaleko bývalé obce. U vrcholu Kozák armáda vybudovala menší raketovou základnu pro zajištění obrany. Vybudována byla v roce 1978 a jednalo se o palebné stanoviště 12. protiraketového pluku z Mariánských Lázní – Klimentova. Po roce 1991 byl tento pluk převeden do 20. motostřelecké divize Karlovy Vary a následně do 20. plp součásti 3. divize PVOS Žatec. Jednotka měla ve výzbroji rakety PLRK KUB 2K12 (v kódu NATO SAM SA-6 Gainfull). Celkově se ve zdejších kasárních nacházelo průměrně 40 vojáků stálé služby. Během celkových reorganizací armády v roce 1993 byl pluk nakonec zrušen. Vojsko tato místa opustilo a objekt od té chvíle beznadějně chátrá. 

Chátrající zbytky ubikací pro vojáky ze základny nad Smkovcem nedaleko vrcholu
Kozák v roce 2009.
 

Další smutnou vzpomínkou navinulý režim jsou betonové pevnůstky rozeseté na loukách jižně od Smrkovce. Ty byly vybudovány v padesátých létech jednak jako obranná linie proti západnímu nepříteli a dále jako pozorovatelny cvičných ostrých střeleb na bývalý Smrkovec, na kterém si armádní střelci naostro zkoušeli své umění. Betonové obludy proto najdeme podél cesty ze Smrkovce do Lazů, kdy je možné objevit jeden velký velitelský a čtyři menší bunkry. 

Velitelský bunkr stojící hned za bývalými posledními domy Smrkovce. Rok 2009.

Tyto bunkry mají jednu zajímavost. Na bočních stěnách bunkrů nalezneme několik vyčnívajících železných rour, mající v průměru několik centimetrů. Jejich význam spočíval v tom, že jimi procházely dráty, natažené mezi jednotlivými bunkry. Na nich byly zavěšeny cvičné cíle a navíjecí zařízení lany s cíly pohybovalo. Střelci ze svých postavení na nedalekých kopcích se následně snažili ostrými střelami pohybující se terče trefit. 

Dva ze tří obslužných bunkrů v okolí Smrkovce, rok 2009.

V okolních lesích Smrkovce pak dále najdeme veliké množství palebných postavení (tzv. palposty), jak pro raketové jednotky, tak tankové jednotky. Velikost těchto palpostů v některých místech svědčí o připraveném stání pro rakety dlouhého doletu či jiné strategické střely. Kolem nich jsou pak další, velmi hluboké palposty, zřejmě pro auta s radiolokátory pro řízení odpalovaných raket. 
Mezi těmito okopy se pak nachází velká spousta hlubokých zákopů pro umístění pěchoty s těžkými kulomety a mnoho dalších okopů pro vojáky různých variant. Z uvedeného vyplývá, že raketové palebné postavení bylo připraveno k důkladné ochraně před nepřítelem.
Dodnes okolí je obce těchto palpostů plné. Najdeme zde jednak různě hluboké a rozměrně palposty, ale také podzemní betonové bunkry, chráněné mohutnými zdmi. Všechna tato vybavení jsou pečlivě ukrytá v krajině, takže je možné je spatřit až z bezprostřední blízkosti. Vybudovány byly v době, kdy se zde nacházel vojenský výcvikový tábor Prameny. Bohužel ve speciální knize o VVT „Historie vojenského újezdu Prameny“, vydanou sokolovským muzeem, se ani o jednom z mnoha těchto vojenských opevnění z padesátých let nedozvíme ani slovo. Takže všechny ty velice zajímavé a žádané informace, proč byly tyto objekty vybudovány právě zde, kdy přesně, jakým nákladem a jaké bylo jejich pravé využití, si tedy budeme muset počkat na vydání další knižního popisu těchto pevnůstek, ukrytých ve zdejších lesích. V nich se snad tyto a mnohé další nepopsané skutečnosti konečně dozvíme.