Počátky hornictví ve Smrkovci 

  Na území obce jsou známy dávné kutací místa, která dosvědčují, že se zřejmě už v těchto dávných dobách se v okolí obce vydatně těžilo. Dá se proto usuzovat, že se už nejstarší obyvatelé živili hornictvím a po zániku šachet přecházeli k zemědělství či lesnictví. Přesto první písemné záznamy o kutání přicházejí až ze středověku. Tehdy je Smrkovec uváděn jako „nové hornické dílo“, kdy je roku 1545 založeno několik nových šachet. Je však dokázáno, že důlní činnost v okolí probíhala již mnohem dříve. Záznamy dále dokládají, že tehdejší obec, která byla součástí hradního panství Lokte, byla teprve 3. června 1550 zapsána v listině hornických svobod, kterou jí poskytl král Ferdinand I. Touto listinou uděluje král obci privilegia v 10 artikulích, což jsou obvyklé svobody starých hornických měst. Mezi výhodami je oznamováno rovněž důležité právo týdenního trhu, které bylo tehdy pro obec velice významné. V též listině se dočítáme, že byl Smrkovci slíben řádný magistrát a vlastní rychtářský (tzn. soudní) úřad. Uvedena je podmínka, že se jedná o budoucí stav pro případ, když se bude město dál rozvíjet a těžba nerostného bohatství bude stoupat. 

Hornictví zde vzkvétalo v raných dobách osídlení oblasti hlavně počátkem 16. století, kdy se tu těžila stříbrná ruda. Četné rudné žíly v horninách ještě dnes ukazují na výskyt dalších vzácných surovin – vizmutu, manganu, kobaltu, mědi, železa a uranových rud. 
Nejnadějnější období pro rozvoj hornictví nastalo v 16. století za vlády již zmíněných Šliků. Celý rozkvět obce, jak hospodářský, tak církevní, úzce souvisel s rozmachem hornictví. Že tyto věci spolu úzce souvisely, bylo jasně zřetelné v dramatickém období protireformace v 17. století. Během této doby dochází po porážce protestantů k jejich vyhnání z místního území. Vystěhováním velkého množství evangelických horníků má na hornickou činnost katastrofální účinek. Hornictví prudce upadá a s ním i životní úroveň celé obce. 
Před vyhnáním protestantů se ve zdejší krajině těžilo stříbro v dostatečném množství a to se odesílalo královské komoře. Bohatla jak státní pokladna, tak samotní horníci a s nimi celá obec. Jak již bylo uvedeno, tak zápis ve farní knize uvádí, že v té době daroval pán z Hlavna zdejšímu kostelu vytěžené stříbro v hodnotě 10 rýnských tolarů. Z daru se jeden tolar zachoval, který byl vyražený ze smrkoveckého stříbra, který byl vystavován před sto lety na Kynžvartě v Metternichově zámeckém muzeu. 
V období kolem roku 1800 přišly na řadu nové pokusy o obnovení hornictví. Tentokrát ne na stříbro, ale na suroviny jako vizmut a antimon. Během těžby těchto surovin se stříbro našlo také, ale jen v malém množství. Bohužel v té době nebylo využívání vizmutu příliš rozšířené, takže o jeho produkci nebyla příliš velká poptávka. Těžba proto byla po čase zastavena. Jedinou šachtou, která zůstala dál v provozu, byla těžba červenoželezné rudy (Roteisenstein) v okolí samoty Grundmühle. Vytěžená železná ruda se odtud vozila do nedalekého Untere Perlsbergu (Dolní Lazy), kde stála vysoká pec, a na potoku klapaly dva železné hamry. Díky této činnosti se v té době Dolním Lazům také říkávalo Hamr (nářečně Hoama, Hammer).
  Další větší pokus o novou těžbu přišel v roce 1817, tehdy se spojily dohromady dvě hornické společnosti. Ač chtěly těžit spolu, každá zamýšlela těžit jinak. Jedna chtěla na zdejším katastru těžit povrchově jako ve Falknově, druhá viděla velkou šanci ve využití starých šachet. Začala čistit a hloubit ve staré štole Panny Marie Pomocné (Maria-Hilf-Stollen). Následné rozbory rud ukázaly, že ruda obsahuje antimon a zinek. Ale minimum tehdy hledaného stříbra. Bylo to velké zklamání, protože se očekávalo, že staré šachty přece jen horníky k nějakému stříbru dovedou. Nepomohlo ani vyčištění 114 metrů chodby štoly, kde se v minulosti stříbro tak úspěšně těžilo. 
Po smutných zkušenostech na čas zájem o zdejší nerostné bohatství opadl. Hornické práce se zastavily a opuštěná horní díla se začala znovu rozpadat. Ale lidé přesto dál doufali, že ze, země ukrývá dostatek bohatství, které bude možné těžit. Nové pokusy přišly na podzim roku 1843. Tehdy se dalo dohromady několik hornických nadšenců a znovu se vydali do starých štol, které začali opravovat a čistit. Práce pokračovaly ještě v roce 1844. Tehdy z nadšenců vznikly těžařské spolky v Žandově, v Úbočí a v Podlesí. Na podzim roku 1844 nadšení vyprchalo, výsledky práce byly dál žalostné. Spolky se rozpustily, lidé své snahy zanechali, šachty byly znovu opuštěny. 
 V roce 1853 byla pod Dolským mlýnem znovu otevřena na levém břehu Podleského potoka stará štola, ve které se dříve dobývala železná ruda. Ta se zpracovávala v Dolních Lazech. Výsledky byly dlouhodobě mizivé, takže ve druhé polovině 19. století byly doly znovu opuštěny.
O zdejší suroviny projevil následně zájem inženýr Göttl z Karlových Varů. Do popředí zájmu společnosti se protlačily nové prvky a v té době začal být velice žádaným artiklem uran a jeho minerály, jako například uranový okr, uranové slídy, měďné uranity, vizmutový okr. V roce 1905 – 1907 započal na dole Jindřich Arnošt ověřovat výskyty uranové rudy ve zdejší hornině. Nejčastěji přitom narazil tzv. gumové rudy (Gummierze). Byly pro něj zajímavé, neboť ty obsahovaly vysoké procento uranu nebo uranových kysličníků. Nebohatší nálezy získal stranou obce, v oblasti jižně v prostoru Löshoi, směrem k Horním Lazům a k Horní Žitné.
Inženýr Göttl tehdy rozeznával několik těžebních skupin: 
  1. nejstarší hornická díla, kde se těžilo stříbro v stříbronosných olovnatých leštěncových  
  žílách a vizmut 
  2. mladší hornická díla, kde se také těžilo stříbro a vizmut ve štolách Svaté Anny a Panny 
  Marie Pomocné (Mariahilf) 
  3. starší hornická díla z 18. století v blízkosti Grundmühle opětovně využívaná pro novou
  těžbu červenoželezné rudy 
  4. nové těžebné pokusy jižně od obce zaměřených k těžbě uranových minerálů 
Vysoká radioaktivita minerálního pramene, která vyvěrala v Podleském údolí (Kneipelbach), jen potvrzovala existenci uranové rudy v zemi. Veškerý terénní průzkum, který se tehdy v oblasti prováděl, okamžitě následně pokračoval důkladnou analýzou vzorků, jež odborně prováděl hornický ředitel Rüger. Jeho analýzy prokázaly obsahy 5,77 % uranu, 1,52 % mědi, dále železa, vizmutu a malé stopy stříbra. Údaje působily zajímavě, takže následně vznikla nová společnost majitelů zdejších hornických děl. Zmiňuje se o ní A. Frieser, který majitele sepsal. Byli to ing. Göttl, dr. Reiniger, dr. Halbmayer, bankéř Kantor, hrabě Ladislav Stapary a Josef Hunyady.  
Nadějně se rozbíhající těžba však nevydržela dlouho. Nakonec těžba uranových minerálů nepřekročila dvacátá léta 20. století. Výsledky se nedostavovaly, protože práce postupovaly pomalu a těžba se nikterak nezvyšovala. Jeden z hlavních důvodů byl nedostatek peněz, který neumožňoval zvyšovat produkci. 
Vzorky z této těžby se dostaly do malé soukromé sbírky v Horní Žitné. Následně se začaly rychle měnit vlastnické vztahy majitelů pozemků v oblasti, takže za chvíli byly vlastnická práva zcela komplikovaně promíchaná. Ve třicátých letech došlo k dalším pokusům o obnovení těžby, ale zcela neprůhledné majetkové vztahy zdejších ploch všechny pokusy zastavovaly. Následné politické události nakonec zabránily jakýmkoliv dalším pokusům na další důlní činnost.
Další známý pokus o obnovu dolů byl učiněn během II. světové války s neznámým výsledkem. Naposledy byly práce na Smrkovci realizovány v poválečném období, kdy znovu došlo několika průzkumům, jak bohaté zdejší horniny na uran jsou. Všechny pokusy ale skončily neúspěšně. 
O tom, jak zajímavé suroviny se ve zdejších prostorách nacházely, svědčí následující seznam zjištěných surovin: almandin, andalusit, apatit, argentit, arsenopyrit, atelestit, autunit, bismut, bismutin, bismutoferit, erytrin, eulitin, galenit, grafit, granát, hechtsbergit, hematit, chalcedon, chalkopyrit, karbonát-hydroxylapatit, kasiterit, křemen, lepidokrokit, limonit, metatorbernit, millerit, mixit, molybdenit, petitjeanit, preingerit, psilomelan, pucherit, pyrhotin, pyrit, retgesit, sfalerit, schumacherit, sillenit, sillimanit, skuterudit, smrkovecit, stříbro, symplezit, todorokit, torbernit, turmalín, uraninit, uranopilit, walpurgin, zippeit, zlato

V okolí bývalého Smrkovce se nachází velký počet starých šachet potěžební

činnosti v minulosti. Na snímku jedna z těchto šachet dnes. Foto 2009.