Rovná - Ebmeth

 

Obec, ležící v jižní části sokolovského regionu. Nalézala se na prudkém svahu vedoucí od zaniklé obce Bystřina, těsně u míst, kde svah přechází v rovinu, vedoucí k prastaré obci Vranovu. Její historii je možné rozdělit na dvě části. Tu nejstarší, do roku 1945, kdy se jednalo o historickou část a která byla zcela zničena, a novou, která byla vybudována za starou obcí na rovině a která vlastně vznikla po roce 1960.

Z čeho je odvozen název obce, není již dnes možné bezpečně říci. Zcela původní smysl jména zněl ve staroněmčině jako „Ebene Oede“. Což je odvozenina slova Eben Oede. Význam by se dal dnes vyjádřit jako Rovná (plochá) samota. Původ slova vyšel z tehdejšího středověkého smyslu „ebanoti“, kdy se zaměnilo „a“ za „e“ a vypustilo „oti“ a nahradilo lépe vyslovitelným „e“ (Vysvětlení dle německé učebnice němčiny z 19. století).  Dalo by se tak vysvětlit, že zde původně stálo jakési osamělé stavení na planině. Věc má však jeden velký háček (spíše pořádný hák). Každý, kdo se byl na místě původní vesnice podívat, tak ke svému překvapení zjistil, že se obec nacházela ve strmém svahu. Na rovině se naopak nachází dnešní lokalita obce, která však nemá s tou původní nic společného. Těžko lze předpokládat, že jméno vzniklo dle polohy obce, protože ta měla zcela opačný smysl, nežli jméno symbolizovalo.  

Celkový pohled na Rovnou schoulenou v prudké stráni.

Obec, ležící v jižní části sokolovského regionu. Nalézala se na prudkém svahu vedoucí od zaniklé obce Bystřina, těsně u míst, kde svah přechází v rovinu, vedoucí k prastaré obci Vranovu. Její historii je možné rozdělit na dvě části. Tu nejstarší, do roku 1945, kdy se jednalo o historickou část a která byla zcela zničena, a novou, která byla vybudována za starou obcí na rovině a která vlastně vznikla po roce 1960. Poprvé se s názvem obce v listinách setkáváme v leuchtenberských lenních knihách, kde je obec uvedena roku 1370 jako Ebnode.  Dle Hlášení spolků pro historii Němců v Čechách z roku 1862, byl další zápis v roce 1542 uvedený jako Ebnet. V roce 1604 se v zemských deskách objevuje obec zapsána jako Ebnath. Jak uvádí Karlovarské historické prameny z nejstarších zápisů města Loket, v roce 1616 byla obec uvedena jako Ebmet. V berních listech z roku 1654 v Praze je uveden zápis Ebmeth. Další zápisy se nachází následně v obecném lexikonu českých zemí, kdy je v roce 1880 obec uvedena jako Ebmet a v roce 1900 jako Ebmeth. Z historie obce samotné se příliš informací nezachovalo. Nejstarší záznamy většinou mlčí a v práci dávných historiků, zachycují průběh dění v historii, je zachycena jen velice skromně. Dá se předpokládat, že malá obec žila velice poklidným životem, který nenarušovaly žádné velké události či zajímavosti, které by stály za zaznamenání. Je jenom známa skutečnost, že obec vždy spadala pod obec Vranov a jejich osudy byly vždy těsně spojeny. Obec byla typická kolonizační vesnice, která se rozkládala kolem hlavní silnice.

Hostinec Josef Knobl stojící podél silnice.

V dobách vzniku obce, tedy v období 12. - 13. století, patřila tehdy významnému rodu Nothaftů. Rod, pocházející původně z Horních Frank, se následně usadil na hradě Skalná, který založil a vybudoval, a odkud prováděl velkou kolonizaci zdejší oblasti. (O rodu více informací v kapitole o obci Vranovu). Do jeho majetku spadaly všechny obce, tedy i Rovná, více jak staletí. V období počátku 14. století však Nothaftové rychle začínají ztrácet v regionu vliv a jednotlivé vsi začínají odprodávat. Ty od nich většinou kupoval nový silný rod z Bavorska, Leuchtenbergové. Nakonec Nothaftové prodávají roku 1339 také své východní sídlo, tvrz v Sokolově, Mikoláši Winklerovi, a tím jejich vláda nad oblasti definitivně končí. Je doložené, že v roce 1362 patřila Leuchtenbergům velká většina zdejších vesnic (historie rodu opět popsána v kapitole o Vranovu). Těm pak patřila Rovná dalších 70 let. K nové velké změně majitelů zdejší oblasti došlo dne 28. září 1434. Tehdy se za 11 900 kop českých grošů poprvé dostává Loketské panství do Šlikovských rukou. Tehdy král Zikmund v Řezně předal léno svému oblíbenci Kašparu Šlikovi, dosud kancléři Českému a chebskému purkrabímu (viz kapitola o Vranovu). V následujícím období však Šlikové upadli v nemilost a tak v květnu roku 1471 však Jiřík z Poděbrad odnímá Šlikům většinu lén a Rovná, společně s Vranovem, byla udělena v léno Jindřichu II. z Plavna. Ten patřil mezi největší nepřítele Šliků. Šlikové se následně snaží rychle prodat odebrané majetky spřízněným saským pánům Albrechtovi a Arnoštovi, ale po zásahu loketských měšťanů se jim to nepodařilo. Po několika letech však další český král, Vladislav II., potvrzuje dne 4. dubna 1476 Šlikům jejich původní majetky a Rovná se tak opět dostává po šlikovskou správu. Majitelem panství se stává Matouš Šlik. Po jeho smrti vznikly tři nové rodové větve a Rovná se dostala pod správu loketského majitele, jímž se stal Jeroným Šlik. Po jeho smrti zdědil ves jeho syn Šebestián Šlik.  Vládl v období 1491 – 1528.

Někdy v této době dochází k novému převodu majetku a jako majitel je uváděn Jindřich IV. z Plavna a Míšně, který je uveden jako majitel dalších obcí v regionu. V krátké době však dochází k další velké výměně majitelů. Dne 10. května 1542 přechází veškeré leuchtenbergské vlastnictví zpět do rukou Jeronýma Šlika. Obec tak opět na čas patřila tomuto rodu. To však trvalo opět jen velice krátce. V té došlo k velkým bojům mezi luterány a katolíky v tzv. Šmalkadské válce a vše vyvrcholilo ve velké bitvě u Mühlbergu dne 24. dubna 1547. Šlikové v té době stáli na straně luteránů. Ti jsou však v bitvě poraženi. Král Ferdinand jim následně odnímá veškeré majetky a přiřadil je k fiskusu. Šlikové se musí z kraje vystěhovat a tak odjíždí na hrad Rabštejn.

 

Steidlova kaple v centru obce.

Následně je celé loketské panství, do kterého spadala také Rovná, pronajato roku 1551 na 10 let, za částku 24 000 zlatých tolarů, pánu Jindřichu IV. z Plavna. Ti však v roce 1572 vymírají. V dalším období rychle vzrůstá moc loketských měšťanů, kteří ziskem bývalých šlikovských lén bohatnou. Daří se jim získávat obce v okolí města do soukromých rukou. Roku 1599 nakonec kupuje obec Vranov a Rovnou, od císaře Rudolfa II., hejtman loketského kraje Jobst Thüssel z Taltitz, za 3400 kop míšeňských grošů. V roce 1615 získává vsi Vranov a Rovnou šlechtic Engelhard ze Štampachu /von Steinbach/. Následně se psal titulem pán ze Štampachu na Vranově a Krásné Bříze. Obě obce se tak dostávají do sokolovského kraje. Rozvětvený a významný rod Štampachů měl pocházet dle starých zápisů z obce Kamenice /Steinbach/ nedaleko Krásné Lípy /Schönlind/. Původně německý panský rod se postupem doby stal ryze českým. Členové rodu byli luteránského vyznání, kteří se roku 1627 odmítli podřídit nařízení o přestoupení ke katolicismu a tak se v období probíhající katolické reformace musejí vzdát svého majetku a opustit Čechy. Musel tak učinit i Engelhard Štampach.

16. října 1628 na zvláštní příkaz císaře Ferdinanda II. prodává Engelhard Štampach vsi Vranov a Rovnou za 25 300 rýnských grošů Heinrichu Ottovi z Jablonce na Friedersdorfu /V 9. března 1633/, správci sokolovského a jindřichovického panství Nosticů a odjíždí natrvalo do Olešnice v Sasku. Roku 1635 získává vesnici do svého majetku Kryštof Albrecht z Hlavna /von Kloben/ a Žitné /Rockendorf/ u Krásné Lípy. Roku 1652 koupil Vranov s  Rovnou od panovníka Ferdinanda III. Adam Melchior Moser z Oettingenu /*1620, Oettingen leží v oblasti Ries v Bavorsku/. Dne 7. ledna 1677 vyměnil jeho syn Wolfgang Adam Casimir z rodu Moserů /von Mosern/ z Oettingenu /*1656/ vsi Vranov a Rovnou za Milíkov /Miltigau/ a Malou Šitboř /Kleinshödt – nebo také Kleinschüttüber/ u Žandova za doplatek 7000 rýnských grošů s hrabětem Johannem Hartwigem Nosticem, protože obě obce ležely velmi daleko od jeho sokolovského panství. Oba rytířské statky – Milíkov a Malou Šitboř – koupil hrabě J. H. Nostic dne 12. září 1675 od Margarety Sibylly Junckerové, rozené Reinlové, jejíž muž, Jiří Adam Juncker, byl chebským hejtmanem. J. H. Nostic souběžně s těmito vsi kupuje Oeden-Schönfeld, Brand, Melden, tři poddanství u Lobzů a Bystřinu. Od této doby je obec součástí sokolovského panství. Nosticové drželi Rovnou jako svůj majetek až do roku 1850. V té době většina obcí v oblasti získává svou samostatnost. Stalo se tak i s Vranovem. Rovná se v té době stává součástí této obce a toto spojení trvá až do roku 1945.

Po roce 1945 začalo být původní obyvatelstvo vystěhováno a obec se vylidnila a zpustla. Následně byla zařazena do oblasti VVZ Prameny. To pro ni znamenalo, že se do ní již nemohli stěhovat další čeští osadníci. Prázdné domy původních obyvatel byly během trvání VVT zcela zbourány a bývalá obec srovnána se zemí, jak se stalo s ostatními vesnicemi na v místech VVZ. Obec byla v době ukončení činnosti VVT v roce 1954 začleněna do katastru Kostelní Břízy. Počátkem 60. let 20. století však došlo k zásadní změně. Od 1. 1. 1969 začal na Rovné fungovat Místní národní výbor. V té době vedení státu přišlo s děsivou myšlenkou, že nechá v tehdejším Československu vzniknout podle vzoru z tehdejšího Sovětského svazu typickou „socialistickou“ vesnici. Rovná měla být vybudována jako účelová ves pro pracovníky socialistického zemědělství tehdy budovatelského podle hesla: "Společně pracovat, společně bydlet, společně se bavit“ V tomto duchu bylo na vrcholek svahu nasázeno několik panelových domů, které měly tento požadavek splňovat.

Jiný celkový pohled na Rovnou.

Asi se těžko dnes již někdo zjistí, kdo s touto bláznivou myšlenkou přišel a kdo nakonec rozhodl, že se tato vybuduje v drsných podmínkách Slavkovského lesa právě těsně vedle bývalé vsi Rovné. Původní ves vznikala celé století, v souladu s přírodou a co nejjednoduššími potřebami lidí na náklady na bydlení. Proto se rozkládala v úžlabině svahu směřující dolů k obci Bystřina, krytém před zdejšími prudkými a nepříjemnými větry mnoha mohutnými lesy. Naproti tomu nová výstavba vznikla na rovině nad obcí, kde vyrostly vysoké, ničím nechráněné paneláky, typické stavby socialistické éry. Je docela překvapivé, že již v roce 1975 bylo přímo ve stranickém materiálu kritizováno umístění socialistické vesnice. I tam zazněla největší kritika způsobu práce tehdejších architektů. Ti se podle tohoto dokumentu měli poučit a vystavět socialistickou vesnici  jinde. K projektu po zlušenosti s Rovnou nakonec naštěstí nedošlo.. 

Vysoká poloha s drsnými podmínkami vyžaduje již speciální potřeby pro život lidí. Nic z toho však tehdejší vedení nezajistilo. Pro drsné podmínky se v okolí nedařilo hospodářství, špatně postavené a zkonstruované paneláky trpěly za každého počasí, protože jak majáky trčely vysoko nad krajinou. Velká netěsnost v samotných budovách, minimální zateplení a hlavně veškeré plochy vystavené síle větru znamenaly, že náklady na vytápění byly v této obci obrovské. Obec také trpěla zásadním nedostatkem, který tehdejším výstavba vždy trpěla. Nebylo vybudováno prakticky žádné zázemí pro lidi, kulturní vyžití, infrastruktura, či celý systém služeb zajišťující život lidí. Nebylo se co divit, že se lidé do odstrčeného místa, které nabízelo jen mimořádné problémy, nehrnuli. Do obce tak přicházeli výhradně jen lidé bez vzdělání hledající volné byty. Ale i ti se snažili co nejrychleji odejít, jakmile se jim naskytla příležitost. Nakonec se obec v roce 1969 zcela osamostatnila. Aby vláda zabránila prudkému úpadku, ke kterému v obci docházelo, snažila se všelijak vylepšit její činnost. V 70. letech tak zde bylo zřízeno učňovské učiliště, aby byla do vsi nalákána mládež a později, v 80. letech zde dokonce vzniklo studijní středisko FF UK pro zahraniční studenty rozvojových zemí. Nic z toho však nemohlo zastavit neustálý pokles počtu obyvatel, nezájem lidí o zdejší prostředí a poklesu úrovně zdejšího bydlení. Nakonec i vedení státu rezignovalo a přestalo do obce investovat nemalé prostředky a ta přestávala být v médiích jako „ukázková socialistická“ prezentována. Po revoluci v roce 1989 bylo dočasně vylidňování obce zastaveno. Republika sem přestěhovala do volných bytů Volyňské Čechy, kteří toužili vrátit se zpět do vlasti. Ti zde tak našli své útočiště. Ze Sovětského svazu byli zvyklí na daleko horší nedostatky, mnohem větší bídu, takže i místní ubytování pro ně bylo vítané.

První lidová škola byla v obci založena v letech 1876/1877. Byla dvoutřídní. Průměrný počet žáků bylo v těch letech kolem 95. Učitel byl společný jak pro Vranov, tak Rovnou. Malá obec neměla velké možnosti v oblasti hospodářství. Proto byli místní hospodáři členy zemědělského kasina v nedalekém Vranově. V obci se nacházel jeden propachtovaný panský statek a jeden hostinec. V centru obce se nacházela menší obecní kaplička. Místní ji nazývali Steidlova. Měla být postavena po počest jednomu z místních vojáků, který padl v I. světové válce. Pomník padlým vojákům v této válce byl postaven v roce 1927, hned vedle hlavní ulice ve středu obce. Uprostřed obce stála socha svatého Jana Nepomuckého. V obci působil spolek dobrovolných hasičů a pěvecký spolek. Poštu, hřbitov a kostel obec neměla, využívala proto těchto služeb ve vedlejší obci Vranovu.

 

 

Historický vývoj obyvatel Rovné:

 

1869                90 domů         596 obyvatel

1900                91 domů         461 obyvatel

1930                74 domů         348 obyvatel

                                                                                                              1961                 9 domů            21 obyvatel

2001                28 domů         598 obyvatel

Rovná na snímku z roku 1952. Stará zástavba domků, táhnoucí se podél cesty, stále ještě stojí. Za pár dní poté budou téměř všechny domy zbourány a nahrazeny novými paneláky vystavěné napravo od původní vesnice