Tanzer a Danzer 

 

Jednou z největších, ne-li vůbec největší firmou ve střední Evropě té doby pro obchodování s chmelem, byly rodinné firmy Danzerů a Tanzerů. O nich bych se rád zmínil trochu podrobněji.
V Sangerbergu se nacházely dvě významné rodiny s velice podobným jmény: Tanzer - Danzer. Původně se jednalo o jednu rodinu, která se díky administrativní chybě rozdělila na dvě větve a každá si ponechala svoje nové pojmenování. Rozdělení nastalo někdy v době třicetileté války. Tehdy údajně poprvé došlo k doložitelnému omylu při zápisu do matriky. Text se zapisoval písmem nazývaným švabach, v němž se píše „D“ a „T“ velice podobně. Navíc tehdejší němčina rozlišovala v pravopisu další odchylky. Mimo obvyklých písmen existovalo ještě jinak psané měkké „D“ a jinak tvrdé „T“. Také tehdejší matrikáři si příliš hlavu s přesným zápisem nelámali, a proto v té době docházelo k častým změnám u mnoha jmen. 
Tímto způsobem došlo k omylu, kdy otec jménem „Danzer“ měl jednoho syna zapsaného jako „Danzer“ a dalšího jako „Tanzer“. Protože to tehdy nikomu nevadilo, ponechali si bratři svá matriční jména, aby se vzájemně rozlišili. Jak čas postupoval dál, každý z nich založil své rodiny a z nich se odvinul nový rod, který se samostatně dál vyvíjel a žil vlastním způsobem. Ale i potom se opakovaně stávalo, že matrikáři omylem zapsali některé Tanzerovo dítě jako Danzerovo a naopak. Obě rodiny dodnes vlastní několik křestních listů z 19. století, které tuto skutečnost potvrzují.

Doložitelná historie rodiny Danzer spadá až do období třicetileté války. Tehdy žili Danzerové v části města Abtei spadající pod klášter v Teplé a z toho vyplývalo jejich katolické vyznání. Po prohrané válce se museli všichni evangelíci buď vystěhovat pryč z regionu, či přejít na nové, přikázané náboženství. Ve východní části Sangerbergu, kde tehdy evangelíci žili, odmítlo povinně změnit víru mnoho rodin a raději navždy svá rodiště opustily. Museli tak učinit členové jedné z nejvýznamnějších místních rodin - Fichtelovi. Ti vlastnili jeden z největších statků ve městě zvaný Fichtelbauerhof /Fichtlův statek/. Po jejich odchodu se do statku nastěhovala rodina Danzerova. Není známo, zda jej koupila či jen převzala, ani v kterém roce se tak přesně mělo stát. Veškeré dokumenty se v následných válkách ztratily. Objekt měl ve městě čp. 49/50 (jednalo se o dvojdům).

Jelikož Danzerové byli původem také zemědělci, okamžitě začali na statku hospodařit. Všechna pole v okolí Sangerbergu však byla málo výnosná a Danzerové jako jedni z prvních zkoušeli pěstování nových plodin - na svých pozemcích začali pěstovat chmel. Ten v té době získával u místních sedláků na oblibě a rychle se šířil po celé Tepelské plošině až k Sokolovu. 
Když obyvatelé Sangerbergu přešli pod tlakem nedostatku jiné práce k obchodování se solí a dobytkem, připojila se rodina Danzerů k těmto obchodníkům také. Jelikož se jednalo o zdatné obchodníky, rychle získávali další majetek. Mezi prvními začali rozvážet po širokém okolí vlastní chmel. Vozili jej do místních pivovarů a také do klášterů, kde se pivo tehdy vařívalo. Postupně najímali další pracovníky, a tak vznikla nejdříve rodinná, později větší firma.  
Roku 1771 se narodil syn Kašpar Danzer, který později firmu převzal a nechal si ji oficiálně zaregistrovat, a tak rokem 1812 vzniká pod Kašparovým vedením první úředně doložená společnost. Dostala jméno Kašpar Danzer & synové /Kaspar Danzer & Söhne/ . Později se firma přejmenovala na Kašpar Danzer & společnost /Kaspar Danzer & companie/. Jméno Kašpar se následně dědilo na další generace, takže se s ním setkáváme opakovaně. Firma na velkých plošinových vozech rozvážela chmel stále dál a dál, a jak již bylo zmíněno, brzy se dostala daleko za hranice země.  

Erb Kašpara Danzera 

 

Roku 1827 se narodil další člen rodiny, opět Kašpar. Ten se následně roku 1845 oženil s Terezií Tanzerovou, čímž se oba rody opět spojily. V té době už každá rodina patřila mezi největší a nejbohatší obchodníky s chmelem v kraji. Každá podnikala dál, ale částečně své síly spojily k boji s ostatní konkurencí. Obě začaly ve velkém dovážet kvalitní žatecký chmel a po zpracování jej exportovat do světa. Po zprovoznění železnice na trase Karlovy Mary – Mariánské Lázně vozily jejich potahy žoky jen do Bečova, odtud dál pokračovaly vlakem. 

 

Rodový erb Danzerů 

Obě rodiny si také postavily domy v Žatci, odkud své obchody řídily, ale v Sangerbergu si ponechaly statky a v nich svá sídla. Těžkosti nastaly v okamžiku, kdy firmy začaly kvůli tvrdé konkurenci upadat. Danzerové se většinou rozprchli do světa. Stalo se tak především po I. světové válce, když bylo zřejmé, že obchod s chmelem se v Sangerbergu obnovit nepodaří. Zásadní měrou se na tom podílela skutečnost, že obec nikdy nebyla připojena na železniční síť, ale ani automobilové spojení nebylo na odpovídající úrovni. A tak jedna větev přesídlila do rakouského Salzburgu a druhá do německého Freiburgu. Ve svých nových působištích zkoušeli opět podnikat s chmelem, ale nikdy už bývalé slávy nedosáhli. Mnoho jich přesto zůstalo u řemesla, pracovali jako zaměstnanci pivovarů. 
Relativně největší úspěch zaznamenal Oskar Danzer se svým bratrem Waltrem, kteří se v meziválečném a poválečném období II. světové války pokusili založit v Norimberku obchodní firmu s chmelem, ale ani přes určité úspěchy se jim nepodařilo dosáhnout bývalé pozice na trhu. Firma v jisté podobě funguje dodnes, ale pomalu se v tvrdé konkurenci ztrácí a její vliv upadá. Tak skončila sláva velké sangerberské firmy Kaspar Danzer & Söhne. 

 

 

Reklamní obrázek norimberské pobočky firmy Danzerů  

S rodinou Tanzerů je spojen nejen velký úspěch v obchodu s chmelem, ale především jeden malý zázrak. Dokázala získat povolení od rakouské banky k tisku vlastních peněz, tedy právo, o kterém se firmám mnohem větším mohlo jen zdát. Ale tento veliký úspěch nepřišel sám od sebe. 
Nejen v Sangerbergu, ale ani v širokém okolí se v té době nenacházela žádná banka či peněžní ústav, který by obchodníkům poskytoval operativně v potřebné chvíli dostatek finančních prostředků na podnikání. Z těchto důvodů rodina Tanzerů zaslala na ministerstvo financí požadavek o povolení k tisku vlastních peněz přímo ve městě. Jednání trvala velice dlouho, nicméně nakonec se Tanzerovým podařilo toto mimořádné povolení získat. Byl to husarský kousek, který však byl podpořen nutností operativně jednat v oblasti financí, aby se udrželo vysoké tempo obchodu. Souhlas úředníků jasně ukazuje, jak vysoko hodnotili vzrůstající důležitost města a jeho firem na obchodních trzích. Vždyť k tisku peněz mělo povolení jen několik vybraných míst a stát je vydával jen velice nerad. V důsledku toho roku 1878 vznikla z podnětu rodiny Tanzerů místní spořitelna a záložna a v roce 1938 dokonce lidová banka Sangerberg. Ale k takovému výsledku se rod Tanzerů dopracoval po několika staletích tvrdé a poctivé práce. 
Nejstarší dochovanou listinou týkající se rodiny Tanzerů je kupní zápis, kdy Tanzerové roku 1745 kupují od Simona Pöpperla jednu osminu statku. Dotyčný Pöpperl žil lehkomyslně, hodně pil a o dvůr se nestaral. V listině je uvedeno, že tuto část domu odprodal Tanzerům za 20 guldenů.
Později rodina dokoupila zbývající dvě osminy, které jim ještě nepatřily, a statek byl celý v jejich rukou. Od té doby se stal jejich rodinných statkem. Za svou dobu několikrát změnil jak číslo popisné, tak jméno. Poprvé se v listinách objevuje jako Föichlseffhof s čp. 171/2, dále jako Völkelhof s čp.168, a dále jako Thaddäsenhof s čp.164/5. V posledních letech nesl název Paví dvůr /Pfauenhöfe/. 

 

Paví dvůr, rodový statek rodiny Tanzerů /kolem 1928/  

Jako nejstarší majitel je v listinách doložitelně uvedený Josef Tanzer, po něm jeho syn Johann Tanzer. Synem Johanna byl Leonard Tanzer, narozený roku 1787, který později rodinnou firmu převzal. Z jeho časů se dodnes zachovaly jednoduché účetní knihy, ve kterých se objevují záznamy o obchodních cestách po celém tehdejším Rakousku-Uhersku a Německu, zvláště pak po Bavorsku. A právě Leonard je uváděn jako zakladatel firmy, které se podařilo vyšvihnout ve svém oboru až na vrchol.
Leonard Tanzer /* 1787 – † 1845/ rozvíjel obchod nejdříve se solí a dobytkem, později s chmelem a ostatními komoditami. Jeho manželkou se stala Creszentia Mysophová /* 1785 – † 1853/. Z manželství jsou známy jejich čtyři děti – Thaddäus, Johann, Anna a Theresia. Žili ve statku Paví dvůr /Pfauenhöfe/ č.p. 164 a 172. Dům dostal název od velkého plechového větrného páva stojícího na jeho štítu. Leonard se stal prvním velkým obchodníkem v obci, skutečně prvním místním velkopodnikatelem. Za něj se firma nejvíce rozvinula a získala pevné základy pro další růst. Jeho nádherný, v neogotickém stylu vyvedený mramorový náhrobek, byl monumentální ozdobou sangerberského hřbitova až do svého zničení v roce 1945. Na něm byl vytesán rodový znak a nápis: „Zde leží Leonard Tanzer obklopený sedmi příbuznými“. Zajímavé je, že se nikdy nikomu z rodiny nepodařilo zjistit, o jaké příbuzné se jedná. Jeho manželka Creszentia měla o něco menší, ale stejně nádherný hrob s mramorovým náhrobkem ležící hned vedle manžela. I ten přežil pouze do roku 1945. Po smrti Leonarda převzal firmu další vynikající člen rodu.

 

 

Erb Leonarda Tanzera

Thaddäus Tanzer se narodil dne 18. února 1813 jako nejstarší syn Leonarda Tanzera. Už odmalička byl mimořádně nadaný a firmu svého otce dokázal v dospělosti výrazně rozšířit. Byla to jeho zásluha, že tak malému městečku bylo povoleno tištění peněz.

 

 

Thaddäus Tanzer

Thaddäus byl již od svého dětství silnou osobností a byl velmi chytrý. Od mládí rád a hodně četl, knihy byly jeho největší vášní. To také bylo příčinou, že již ve svých šestnácti letech si otevřel svůj vlastní obchod s knihami, kde prodával nejen originály, ale i okopírované knihy, které sám tiskl a vázal do kožených vazeb. Mezi jinými tímto způsobem rozšiřoval např. Bibli, díla Charlese Dickense, Johanese Scherra, ročenky Libuscha a mnoho dalších. Ve svých 24 letech se oženil s Františkou Brunnerovou. V roce 1870 si společně postavili první celokamenný dům v Sangerbergu v klasicistním, neboli Biedermeierovském stylu. Stavba byla skutečným klenotem mezi ostatními domy a sloužila jako vzor při stavbách některých dalších objektů.

 

Klasicistní dům Thaddäuse Tanzera na náměstí v Sangerbergu 

čp. 165 zvaný Villa Kies z roku 1870 

 

V začátcích obchodu s chmelem se do této činnosti rodina zapojila jako jedna z prvních. Vznikla firma Bratři Tanzerové /Gebrüder Tanzer/, kterou vedli společníci Johann a Thaddäus Tanzerové. Sudičky jim byly nakloněné, obchody šly znamenitě, jejich majetek narůstal. Nakonec si mohli dovolit postavit velký dům přímo v Žatci na Pražské ulici. Později si dokonce pronajali prostory přímo v Praze a odtud řídili své obchody po celém Rakousko-Uhersku. Stejně jako mnoho jiných v té době, také Thaddäus Tanzer zkoušel štěstí a hledal žíly s drahými kovy v několika šachtách, které nechal vykopat poblíž Hornických domků /Berghäuser/. Dodnes se zachovalo několik listů posudků z Jáchymovských laboratoří s rozbory vzorků z pokusných šachet. V nich je možno se dočíst, že obsahují jen malé množství stříbra a prakticky žádné zlato. Tím bylo rozhodnuto, své snahy o působení v těžební činnosti pak Thaddäus navždy zanechal. K dalším z velkým plánů bratrů Tanzerových patřilo založení pivovaru, ale ani tento záměr se neuskutečnil. Později se rozhodli zakoupit lesní plochy západně od Sangerbergu, o které však měl zájem také kníže Otto Friedrich Schönburg – Waldenburg. Ten byl v koupi úspěšnější a pozemek získal. Později si na něm vystavěl svůj vyhlášený lovecký pavilon Kladská. Kvůli těmto neúspěchům byli bratři Tanzerové nuceni zaměřit svou pozornost jen jedním směrem. Věnovali se nadále plně obchodování a v něm se ve svém oboru dostali mezi největší firmy té doby.

 

 

Pohled na vilu Kies vlevo, uprostřed hostinec Franze Tanzera, za kterým se nacházel první pivovar ve městě a jenž je možné zahlédnout v mezeře mezi domy. Rok 1906.

Revoluční rok 1848 významně zasáhl do života Thaddäuse Tanzera. Nezůstal stranou společenského dění a angažoval se jako zástupce zemědělců a drobných hospodářů. Na sjezdu v Hroznětíně byl zvolen jako zástupce kraje a odjel do Prahy na Zemský sněm. Byl pověřen předložit požadavky zemědělců týkající se problémů se získáváním peněz na další rozvoj jejich hospodářství. Thaddäus vystoupil natolik razantně, že se ministerstvo rozhodlo požadavkům vyhovět. V této revoluční době se řešilo za pochodu mnoho problémů a jedním z nich byl momentální nedostatek peněz a problémy s jejich tiskem. Hledalo se řešení, jak co nejrychleji zabezpečit dostatek bankovek. Thaddäusovi v rozhodující chvíli pomohl jeho dobrý známý a příbuzný rodiny, učitel Norbert Mysoph. Ten sepsal odborný a ohnivý dopis ve prospěch Thaddäuse, ve kterém upozornil na solidnost a spolehlivost jeho firmy a na dlouholeté zkušenosti s tiskem knih. Díky revoluční situaci a všeobecným zmatkům muselo ministerstvo rozhodnout rychle a nakonec přistoupilo na nouzové řešení a povolení k tisku peněz Thaddäusovi vydalo. Ještě téhož roku byly připraveny tisky a peníze, kterým se říkalo „pomocné“ /Notgeld/, byly dány do oběhu. Nutno říci, že hospodáři tepelského regionu je měli ve velké oblibě a rádi je přijímali.

  

 

Líc bankovek bratří Tanzerů ve výši 10 krejcarů 

Jak se postupně obchod rozvíjel a množství přepravovaného zboží neustále vzrůstalo, ukázalo se být brzdou, že Sangerberg neměl svou vlastní železnici. I když se nějaký čas o její stavbě uvažovalo, k její realizaci nikdy nedošlo. Nevýhodná poloha a nedostačující spojení bylo natolik závažným handicapem, že kvůli němu sangerberští nedokázali vybojovat bitvu o trhy s dalšími dravými obchodními společnostmi. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč ke konci 19. století přestávali držet krok s konkurencí a začali své trhy ztrácet. V Žatci a okolí v tu dobu vznikaly firmy, které rychle rostly a svou dravostí předčily všechny stávají exportéry, zejména ty ze Sangerbergu. Stále více a rychleji přebíraly jejich dosavadní pozice a stávali se hlavními dodavateli chmele. Malé zlepšení nastalo po vybudování železniční trati z Karlových Varů do Mariánských Lázní roku 1898. Chmel byl přepravován na valnících na nádraží v Bečově a odtud dále do světa. Přesto jen samotná doprava k bečovské stanici trvala tehdejším obchodníkům příliš dlouho, takže čilé žatecké konkurenci nedokázali konkurovat.
Kolem roku 1900 začala pohasínat hvězdná sláva sangerberského obchodu s chmelem a pro město nastaly těžké časy. Sangerberg prodělal několik smrtících ran, které jej srazily hluboko ve společenském postavení. Místní obchodníci nedokázali konkurovat novým dravým firmám z Žatce, které zavedly nové a dosud nepoužívané podmínky pro obchod.
 Sangerberští obchodníci si od počátku potrpěli na vysokou kvalitu prodávané suroviny. Proto vždy čekali až ke konci žní a vykupovali od zemědělců jen tu nejkvalitnější část úrody. Tím měli zaručenou vysokou kvalitu, kterou pak mohli svým odběratelům garantovat. Nové žatecké firmy tuto taktiku zcela změnily. Nehleděly na kvalitu, ale na množství. Obcházely pěstitele chmelu již v prvních jarních měsících, kdy ještě nebylo možné říci, jaká bude kvalita nové sklizně, a skupovali od zemědělců celou budoucí úrodu. Odkoupili tak vše, veškerý dostupný chmel, a pak jej mohli na trhu prodávat levněji. Vstupovali sice do velikého rizika, ale to se často vyplatilo. O mnohem kvalitnější, leč výrazně dražší chmel sangeberských obchodníků tak přestával být zájem.
Následná tragédie na sebe nedala dlouho čekat. Menší obchodníci nedokázali tlaku žateckých odolávat vůbec a zkrachovali jako první. Ani největší sangerberská firma Danzer nevydržela prudce rostoucí tlak konkurence a krátce po roce 1900 také téměř zkrachovala. Tradiční společnosti se rozpadly, zaběhnutý systém se zhroutil. V městečku zavládl nedostatek pracovních příležitostí a životní úroveň prudce klesala.

Nicméně ani za této situace se sangerberští nevzdávali a znovu se pokusili obnovit bývalou slávu. Měli dlouholeté zkušenosti a byli výborní obchodníci. Navíc obchod s chmelem neustále rostl a poptávka po něm neklesala. Proto se jim dařilo obchod přece jenom udržet a časem dokonce i mírně zvyšovat. Když už se zdálo, že se jim podaří dostat se z nejhoršího a obchody se opět příjemně rozjížděly, přišla I. světová válka. Ta zhatila veškeré plány sangerberských a razantně zasáhla do jejich života. Během ní většina menších obchodníků hned na počátku války zkrachovala. Jedině firma rodiny Danzerů dokázala za cenu výrazného zmenšení a ztrát mnoha odbytišť přestát těžkou válečnou dobu až do roku 1918, kdy se celá oblast stala součástí Československé republiky. 
Pod vedením Oskara Danzera existovala dál, ale byl to jen zlomek její původní velikosti, již nikdy nedosáhla někdejší slávy. Majitel Oskar Danzer zemřel roku 1940. 
Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 zkusil jeho syn Kašpar Danzer ve svém novém domově v Norimberku obnovit prodej chmele. Obchodní firmu sice rozjel, ale na úroveň, jakou měla v Sangerbergu, se mu dostat nepodařilo. Kašpar zemřel roku 1972.
V okolí Sangerbergu vzniklo během let pro potřeby chmelařského obchodu celkem 36 větších či malých domů. Jednalo se hlavně o sklady a sušičky chmele. Většina z nich byla bohužel zcela zničena. Dnes z nich stojí už jen poslední 3 stavby, poslední památníky připomínající zasvěceným dřívější věhlas Sangerbergu.