Neštěstí v Pramenech

   a) Požáry

Stejně jako mnoho okolních měst a obcí, i Prameny byyl během své historie několikrát zasaženy velkými a zničujícími požáry. 
V roce 1896 vypukl zhoubný požár v zadní části dvora čp. 150 a 148 v domě Josefa Korena. Vypukl v zimních měsících, čímž bylo hašení velmi ztíženo, neboť voda rychle zamrzala v hadicích a proto je nebylo možno naplno využít. Požár nejspíš vznikl u postele Adalberty Paulusové, která při požáru zahynula. Nepozorná žena zřejmě postavila petrolejovou lampu blízko postele a nechala ji bez dozoru. Od lampy se vznítila peřina následně rychle celý pokoj. Oheň se nezadržitelně rozšířil a přenesl se na několik dalších okolních domů. Celkem bylo tehdy zcela zničeno sedm domů. 
Další požár vypukl 28. října 1908 v čp. 51, domě Sophie Pöpperlové. Žena zavinila požár, jak uvádějí dobové prameny, „svou velkou neopatrností při práci ve stáji“. Pro velké sucho a nedostatek vody se oheň rychle rozšířil na sousední čtyři domy včetně hospodářských stavení kolem nich. Zachvácen byl také oblíbený hotel Stadt München, který musel být následně kompletně zrenovován. Dům nebyl pojištěn a ze zoufalé situace hostinskému pomohla veřejná sbírka konaná mezi obyvateli nejen v Sangerbergu, ale také v Mariánských Lázních

Pohled na město po požáru v roce 1911

Nejhorší z požárů, které kdy Prameny zachvátily, zasáhl město 13. 9. 1911. Tehdejší rok patřil mezi ty mimořádně horké a suché. Pršelo velice málo a mnoho slunečných a horkých dnů vysušilo všechno na troud. Veškeré potoky byly bez vody úplně nebo jí v nich teklo jen minimum. Pamětníci vzpomínali, že takový suchý rok ještě nezažili. Přitom příčina tohoto velkého neštěstí byla tak prostá a v historii tolikrát opakovaná. 
Několik lidí se sešlo k besedě mezi prací do prostoru u domů číslo 177 Josefa Partha a hostincem Hiaflgasthaus. Během rozhovoru si někteří zapálili cigaretu a počínali si natolik neopatrně, že se od ní vznítilo suché dřevo ležící vedle domu. Od něj se oheň bleskově rozšířil na celý dům a nezadržitelně se šířil dál. Než se lidé vzpamatovali, přeskakoval na další domy a kůlny mezi nimi s neuvěřitelnou rychlostí. Velký žár rázem ohrožoval všechno v okolí a ohni padaly za oběť další a další domy. Západní vítr hnal oheň na východ ke čtvrti Luft, déšť ohnivých jisker se snášel na střechy v tomto směru a nebylo se co divit, že se nedlouho poté ocitly v plamenech. Byl vyhlášen poplach a kdo mohl, pomáhal s hašením. Na pomoc se sjely hasičské vozy ze širokého okolí, nakonec se jich zde sešlo na 40, dokonce dojel hasičský sbor až z Karlových Varů. Karlovarští museli přijet vlakem, zato však s sebou měli tu nejvýkonnější motorovou stříkačku v oblasti. Do hašení se zapojilo ve velkém také četnictvo, které se sjelo z okolí. Z Krásna jich přijelo 13 a z Mariánských Lázní 32. Než se podařilo oheň uhasit, stihl živel zcela zničit třicet čtyři domů. 

Pohled na spáleniště ve středu obce.

Strašlivá tragédie vyvolala vlnu soucitu v okolních městech a obcích a lidé se hromadně skládali na pomoc obětem, které přišly většinou o všechno. Už během požáru se podařilo vybrat na 300 korun. Hoteliéři z Mariánských Lázní, obchodníci z Karlových Varů, obyčejní obyvatelé okolních vesnic, ti všichni posílali dary obyvatelům nešťastného města. Zasílali nábytek, všemožné oblečení a nezbytné vybavení domácností. Například Rakouská státní pokladna poslala 1000 korun výpomoci. Přes velkou pomoc a solidaritu se nakonec podařilo obnovit jen necelou polovinu domů. Zbytek byl stržen a na jejich místech už nové domy nikdo nepostavil.
Dne 1. srpna 1922 zasáhl blesk stavení Kathariny Danzerové, který vyhořel i s kůlnou do základů a dvůr již více obnoven nebyl.

Střed města po požáru v roce 1911

 
 O vánocích 26. prosince 1925 začal hořet dům čp. 135 Franze Unterstaba. ve čtvrti Radhaufen. Příčinou byl zřejmě horký popel za stavením, který vítr zanesl na dům. Tragédie byla větší o osobní neštěstí. Když se během požáru syn Oskar pokoušel zachránit rodinné úspory schované v domě, nestačil již z domu utéct a uhořel. Dům již nebyl obnoven.
 V roce 1930 vyhořel další dům čp. 187, ale byl poškozen jen málo a brzy opět obnoven.
 V únoru 1932 vypukl požár u Ferdinanda Bränla, v domě čp. 161. na Hlavní ulici. Naštěstí se jej včas podařilo uhasit, takže okolo stojící boudy a další domy zasaženy nebyly. Příčinu se nikdy nepodařilo zjistit. 

     b) Povodně

I když se to jeví jako velmi nepravděpodobné, přece se stalo, že město Prameny i přes jeho vysokou polohu několikrát zaplavila nečekaně velká voda. Občas se tudy přehnaly mimořádně prudké bouřky a vydatné lijáky zaplavily město i okolí. Voda stékala z okolních bažin a rašelinišť a potoky protékající městem, Pramenský potok (Rodabach) a Pommersbach, ji nestačily všechnu najednou odvést. 
K jedné z největších záplav došlo 4. 2. 1932. Tehdejší zima byla mimořádně bohatá na sníh, kterého napadalo mnohem více, než v jiných létech. Najednou se rychle oteplilo a časté deště, které se nad krajinou přehnaly, ještě více zatížily již tak nedostačující vodní systém. Ve všech rašeliništích a rybnících se nashromáždilo ve velmi krátké době příliš velké množství vody. Hráz rybníku Rossmiteich, ležící na potoku Roda pod Starým rybníkem (dnes Kladský), neodolala jejímu tlaku. Objevila se v ní trhlina a hráz nevydržela. Vlna vysoká 1,5 metrů se valila potokem a přihnala se až do Sangerbergu. Zde zcela zatopila Lázeňskou ulici /Badegasse/ a Pastýřskou ulici /Hirtegasse/. Vyplavila mnoho domů a natropila značné škody.

Vysoká voda valící se ulicemi Sangerbergu v roce 1932