Boží muka a kaple Pramenech  

Na prostorách jak samotných Pramenů, tak jejich nejbližšího okolí, se nacházelo velké množství soch, křížů a božích muk. Více než kdekoliv jinde stály téměř podél každé místní cesty a některé byly starší jak dvě staletí. Některé byly zručné kamenické práce, většina krucifixů či božích muk byla plechových, jen zřídka se jednalo o litinové odlitky. 
Zřejmě nejznámější a nejvyhlášenější jsou Tři kříže nalézající se po pravé straně cesty směrem na Novou Ves. Na skalce se vypínající nad kotlinou města ve výšce 817 metrů nad mořem a kolem nich se rozprostírá známá upolínová louka. Původně se nedaleko nacházela čtvrt města Sangerberg zvaná Větrný vršek, ale po jejím zbourání stojí dnes skála opuštěná mezi rozsáhlými loukami táhnoucí se do všech stran. O vzniku křížů existuje několik legend. Ta nejznámější zkazka tvrdí, že ony tři kříže nechali postavit místní nemocní jako poděkování za své uzdravení. Historické anály a hlavně vyprávění pamětníků tuto verzi ani náznakem nepotvrzují. Dnes se dá s velkou jistotou říci, že se nezakládá na pravdě. 
Skalce místní říkávali „am Stoinl“. Kříže stojí na kamenných čtvercových soklech, prostřední je větší, dva krajní o něco menší. Zhotoveny byly společným dílem sangerberských občanů v roce 1849 (nikoliv roce 1859, jak se často mylně uvádí). Jedná se o zručnou kamenickou práci šikovných místních mistrů. 
Kříže na vyvýšeném místě dosti trpěly a velice často se stávalo, že došlo k poškození některého jejich ramene či dokonce vyvrácení celého kříže. Vždy se nakonec našlo několik nadšenců, kteří je opravili a dali jim správný vzhled. Proto na některých starších fotografiích může zahlédnout kříže v různých stupních poškození. Všechny tři stojící vedle sebe bylo možné spatřit poměrně vzácně. Naposledy spadl v šedesátých létech pravý kříž a dlouho zde stávaly jen dva. Nakonec se našlo několik místních nadšenců vedených panem Barochem, kteří jej opravili a protože tehdy kamenný kříž nesehnali, vztyčili místo něj dřevěný. Tato trojice křížů tak stojí i dodnes.

Pravý zničený kříž v roce 1970 

Největší nebezpečí křížům však hrozilo v době fungování Vojenského výcvikového táboru. Vojsko vědělo o významné strategické poloze tohoto místa a jak nám dokládá dokument z roku 1947, již od počátku zřizování újezdu mělo v úmyslu na místě křížů zřídit velký bunkr s otočnou dělostřeleckou věží. Nesl vojenské značení RO 4. Další podobná věž se měla vybudovat na vrchu Kozák RO 1, na Paseckém vrchu RO 2 vrchu Letná RO 3. Všechny měli sloužit k obraně vlasti před útočníky ze západu. Naštěstí se armádě záměr nezdařil a nežli jej stačila zrealizovat, byl výcvikový prostor zrušen. 
Nejznámější sangerberskou sochou je svatý Jan Nepomucký, stojící u silnice nedaleko křižovatky cest do Kladské a Mnichova. Na mohutném kamenném soklu stojí postava světce v barokním provedení. Zhotovena byla roku 1855 a nechala ji postavit rodina Kohlova. Ta tehdy bydlela ve Schneidenském mlýně, před kterým socha stála. Monument stál u mostu přes Pramenský potok těsně za zábradlím. 

Socha Jana Nepomuckého u mostu a pozice domů v okolí v roce 1940

Po odsunu obyvatel byly okolní domy zbourány a socha zůstala opuštěná v křoví zarůstajícím základy bývalých domů. Její poloha těsně u silnici v zatáčce se jevila jako velice nebezpečná. V té době začali lesáci odvážet dlouhé kmeny smrků nákladními auty. Ale ta se s kmeny do zatáčky nevešla a tak mnohokrát konce klád sochu poškodily. Několikrát ji zasáhly tak, že urazily její hlavu, která se nakonec při dopadu rozbila, někdy dokonce došlo k vyvrácení celé sochy. Opakované pády neustále sochu poškozovaly a s každým shozením přibývalo trvalé poničení sochy. Místní nadšenci jí ale vždy opravili a postavili zpět na podstavec. Až ji nakonec v roce 1989 Jaroslav Brtník a Jiří Rončík přestěhovali po mnoha jednáních s úřady a církví dál do silnice, do prostoru základů někdejšího domu. V té době se již socha nacházela bez rozbité hlavy. Na svém novém místě stojí socha dodnes. 

 Socha Jana Nepomuckého s „useknutou“ hlavou v roce 1984

V roce 1990 zavítala do zdejších míst Češka žijící v Německu paní Matějková, výtvarnice. Ta nakonec zhotovila náhradní hlavu svatého Jana Nepomuckého a Jiří Rončík ji nakonec na sochu připevnil. Náhradní hlavu si socha uchovala bez poškození až do dnešních dnů. Na soklu sochy můžeme číst tento nápis: "Als Beispiel der Beständingkeit, Als Muster der Verschwiegenheit, Als Spiegelwahrer Reinlichkeit, Ehret Dich die ganze Christenheit. Damit auch wir Dir änlich werden, Im irdisch Leben her auf Erden, Bitt Du für uns im Himmel droben, Wo stets den Heren die Engel loben. In Sommer Meinung, gewidmet von den Eheleuten, Leonard und Elizabeth Kohl, aus Sangerberg im Jahre 1855, Renoviert im Jahre 1880."
Další socha svatého Jana Nepomuckého stála před vstupním dveřmi domu čp. 144. Dnes nestojí jak dům, tak také socha. 
Socha svatého Floriána se nalézala u zdi domu učitele Antona Sabathila mezi čp. 151 a 152. 
Na náměstí mezi kostelem a radnicí se nacházel velký kamenný kříž, který byl pozůstatkem původního hřbitova rozkládající se kolem kostela. Kříž byl litinový odlitek na vysokém kamenném soklu a na jeho vrcholku se nacházela skupina lidí jdoucí k vrchu Kalvárie. Do plechu vyřezaný reliéf zobrazoval svatého Michaela jako drakobijce. Jednalo se o vzácnou památku ze 17. století, která však nepřežila doby vojenského újezdu. 
Drobný kamenný kříž stával u potoku Pommer, nedaleko Mariánské kaple. Patřil k domu čp. 66. Jemně provedený kříž byl v empírovém stylu a stál na kamenném soklu. Na něm byl drobně vyvedený nápis: „Zum Uhre Gottes von Franz a Therezie Poppert 1839“
Kříže se dále nalézaly: těsně u zahradní zdi domu čp. 258 učitele Adama Sabathila, další nedaleko cihelny, vysoká kamenná boží muka stála u domu čp. 277 rodiny Pöpperlových na kterých se nacházel tři namalované výjevy na tvarovaném plechu o procesí svatého Marka, barokní, 3 metry vysoký kříž, stojí u potoku Pommerlu na Čistecké křižovatce, který byl roku 1908 zcela rekonstruován rodinou Pöpperlových.  
V prostorách města se nacházelo ještě dalších 6 dřevěných křížů, které si nechávali zhotovit jednotliví majitelé domů. Ani jeden z nich nepřežil období vojenského újezdu.
 Na silnici směrem k Mnichovu, v místech těsně před odbočkou na bývalý hřbitov, stojí mezi trojicí statných stromů sevřena, jakoby jimi ostře hlídána, další boží muka. Na jemně vytesaném okrasném soklu jsou umístěny odlitky dvou soch andělů a Ježíše. Boží muka nechala zhotovit rodina Danzerů. Na rozdíl od většiny muk a křížků v obci a okolí se tato dochovala až do dnešních dnů.

 Boží muka stojící mezi stromy  

Na válcovém soklu kříže je vytesán nápis: "Blick auf, o frommer Christ zum Krouze, Wer ist´s, der sterbend daran hängt. Mit seinem Blut die Erde tränkt. Der Gottmensch ist es – Jesu Christ. Der hier für deine Sünden büsst. O, darum knie hin und seufze! Unverschuldet Gotteslamm. Das noc mir die Sünden nahm, Lasse Deine Todespein. In mir nicht verloren sein."

Na silnici ve směru Prameny – Kladská, najdeme po necelém kilometru po pravé straně v lese, nedaleko hájenky Rota těsně u silnice, další boží muka. Jedná se o jednolitý kus kamene, jehož sokl je vysekán tak, že připomíná naskládané cihly a vršek je vysekán stylem, jako by se jednalo o dřevěný kříž, na kterém jsou jak suky, tak pahýly větví. Jedná se o znamenitou kamenickou práci. Bohužel nápis na podstavci je již dnes nečitelný. Velikost soklu je100 x 75 x 30 cm, výška kříže 150 x 75 cm.
 Boží muka zde nechali zhotovit manželé roku 1879 Andrea a Amalie Danzerovi. Zdařilé dílo bylo prací místného sangerberského kameníka J. Schantinga. Důvody, proč zde kříž stojí však nevíme. Žádný zdroj se o nich nezmiňuje.

Danzerova boží muka u silnice na Kladskou /2008/