Město Litrbachy - Čistá, Lauterbach - Stadt 

Úvodní strana 

• pomník padlým
• kostel 
• společenské spolky města
• další části města
• škola
• zánik města

Na křižovatce cest do Krásna, Pramenů a Sokolova, hluboko v oblasti Slavkovského lesa, se dnes rozprostírají mohutná křoviska, zakrytá velkými větvemi statných stromů rostoucích kolem nich..Opuštěné místo plné kopřiv, bolševníků, vysokých trav a křovisek nikoho na první pohled neláká. O to více zamrazí pomyšlení, že toto místo bylo kdysi nádherným městečkem s dlouhou historií, plné spokojených lidí a kypící životem. Místo, známé daleko za hranicemi, oceněné mnoha privilegii. Během své dlouhé existence dosáhla velkého významu a výrobky jeho obyvatel dosáhly vysokého mistrovství  Mnoho lidí projede tímto prostorem, aniž si uvědomí, že jsou na hlavní třídě kdysi významné obce.

 Pohled na město od jihu v roce 1929

 Historie obce sahá do dávných časů. Stejně jako ostatní místa v okolí, i zdejší ves vznikla příchodem německých osadníků, pozvaných do zdejších krajů českými králi v období 12. - 13.století. První osadníci se v regionu objevují během let 1150 - 1200. Nejstaršími známými majiteli vsi byli páni z Riesenburka, bratři Boreš a Slavko, kterým patřily v období I. pololetí 13. století veškeré bečovské majetky. Čistá v té době byla součástí těchto majetků. V roce 1350 jsou oba bratři uvedeni v písemných záznamech jako majitelé. V té době byla těžba nerostů v regionu již velmi rozšířena /Krásno, H. Slavkov, Čistá, Prameny/ a panovník Karel IV. ji vydatně podporoval 
Během dalších let význam Riesenburků pomalu upadal a oni rozprodávali jednotlivé zdejší statky do dalších rukou.  
Na začáku 2 poloviny 14. století se stává v kraji dominantní rod Leuchtenbergů, který získává většinu místních lén /převzal zdejší kraj po Nothaftech/. Pod jeho patronací pokračovalo další dosídlování zdejších osad. Členové rodu vyzvali rodné Franky z kraje norimberského k odchodu do zdejších míst. V časovém období od roku 1360 do roku 1379 dochází k velkému přílivu nových obyvatel i do obce Čistá.

 Rodový znak Leuchtenbergů

Také obec Lauterbach Riesenburkové prodávají a tak se roku 1370 poprvé objevuje jméno vsi zapsané v leuchtenberských lenních knihách, jež jsou uloženy v Hlavním státním archívu v Mnichově. 
Koncem 15. století se v Čechách usazuje další bavorský rod – Pluhové. Po těžkých bojích o moc ve zdejší oblasti získávají Pluhové významná postavení. Roku 1495 získal Šebestián Pluh do svého držení hrad Bečov. Následně rod Pluhů obdržel od českých králů Vladislava II. a Ludvíka a Ferdinanda I. jako léna okolní vsi a všechny výsady k dobývání stříbra v regionu. Čistá v té době opět spadala mezi bečovská léna. Pluhové hornictví a s ním spojené práce velmi podporovali a oblast rychle bohatla. Dochází k bouřlivému rozvoji obcí, hrad Bečov je výrazně přestavěn. 
Roku 1502 je v lenních listech města Čistá a okolí zapsán jako majitel Januš Pluh /Johann Pflug/ z Rabštejna, kancléř Království českého a jeden z tehdejších nejbohatších mužů země. Dne 14. srpna 1537 umírá a je pohřben v kapli Pražského hradu vedle další české významné osoby, pána Lva z Rožmitálu. Celý svůj majetek odkazuje na svého bratrance Kašpara Pluha z Rabštejna, tehdejšího pána na hradě Bečově. Také ten se stalkrátce vrchním kancléřem Českého království. Král Ferdinand I. však prohlásil majetky Hanuše Pluha za odúmrť a chtěl je připojit k fiskusu /Kašpar Pluh příliš váhal a v zákonem daném termínu nenahlásil králi své nároky na dědictví/. Teprve po dlouholetých sporech se podařilo Kašparu Pluhovi majetky pro sebe vydobýt. Na nepřátelství Ferdinanda I. nikdy nezapomněl a od té doby se vždy stavěl proti němu. Tento postoj se plně projevil během Šmalkadské války mezi katolíky a protestanty, ve které hráli Pluhové jednu z hlavních rolí. Patřili mezi vedoucí pány protestanské ligy, která prohrála v rozhodující bitně u Mühlbergu 24. dubna 1547.

Pohled od městské křižovatky Krásenskou ulicí k východu. Kostel se nachází na pravé straně, nalevo v pozadí radnice. 

Po porážce konfiskuje císař Ferdinand I. v létě roku 1547 celý bečovský majetek rodiny Pluhů z Rabštejna a na Kašpara Pluha je vypsána odměna 5.000 tolarů. Samotný Kašpar Pluh prchá do Saska, aby si zachránil holý život. Odjel do Míšně, kde zůstal až do vlády krále Maximiliána II. Po té dostal povolení se vrátt zpět do Čech a tak odjel do e.Sokolova, kde na zámku roku 1585 zemřel. Pochován je na neznámém místě v Bečovském kostele, Ještě v roce 1547 propůjčuje císař majetek obce Čistá a okolí pánům ze Štampachu. V roce 1549 se však Štampachové dostávají do velkého sporu o Čistou s městem Loktem o práva na toto město. Královská komora nakonec rozhodla ve prospěch Lokte a Čistá se tak dostala pod loketskou správu.

Pohled na obec od západu v roce 1929

Císařským výnosem Ferdinanda I. bylo město dne 20. června 1551 povýšeno mezi privilegovaná královská horní města /okolní Horní Slavkov a Krásno se dočkaly již v roce 1547/ a smělo toto označení nadále používat. Příslušelo k Vrchnímu hornímu úřadu v Horním Slavkově. Tímto titulem město získalo mnoho výhod a privilegií, které pomáhaly k rychlejšímu zisku bohatství jeho obyvatel. Město je na vrcholu své slávy a jeho postavení dosáhlo stupně nejvýznamnějších měst království.  

Náměstí s pomníkem padlým a kostelem v roce 1928

Dolní část náměstí v roce 1940.

Dopisem ze dne 10. října 1552 byl městu udělen městský znak, pečeť a puncovní znak. Jím mohlo od této chvíle značit všechny své výrobky, což mělo velký význam hlavně v oblasti výroby cínu. 

Městský znak Litrbachů a městské pečetě

Dne 11. listopadu 1772 zachvátil město rozsáhlý požár, při kterém byla zničena většina budov. Vypukl u Martina Nobera, shořelo 68 domů, 26 stodol, fara, kostel i s věží, radnice, hostinec.
Roku 1775 byl slavnostně vysvěcen nově postavený farní kostel sv. Michaela.
V roce 1895 vypukl další velký požár, který zničil třicet domů. Začal v domě Karla Schimmera.
Nový velký požár zničil dne 28. srpna 1903 devatenáct domů hospodářských stavení a stodol. Vypukl v domě Wilhelma Schiedla. 
V roce 1917 byly z věže kostela sneseny zvony a roztaveny na materiál pro válečné účely. Nové byly zpět znovu slavnostně umístěny v roce 1926.
Roku 1938 bylo město odtrženo od ČSR a připojeno k Říši
Roku 1946 byl zahájen totální odsun místního obyvatelstva.
Během let 1948 – 1954 bylo prázdné město postupně ničeno do absolutního zániku při výcviku dělostřeleckých jednotek poválečného Československa. Dějiny historického města končí. 

Název města byl téměř stejný od svého vzniku a měnil se minimálně. Jedna z verzí dokládá, že je odvozen od staroněmeckého lidového slova lauteren = klar /čistý/ + Bach = potok. Spojením slov pak vzniklo jméno Lauterbach. Ve středověké pravopisné němčině, tehdy používané, by bylo správně psáno luter = rein, klar, sauber + Bach. Pak by tedy mělo být zapsáno jako Luterbach, což se nechá vyložit jako Čistý potok. Ves by se tak měla jmenovat po potoku, který skrze ni protékal.

Logický výklad má však jeden základní, zato podstatný nedostatek. V Čisté NIKDY žádný potok netekl, natož pak čistý. Všechny tři, tekoucí v okolí, jsou natolik vzdálené, že je nelze do prostoru města zasazovat. Dnes bezejmenný, dříve nazývaný Mühlbach, (Mlýnský potok) tekoucí jižně Středním Ehrlichem, a Komáří, tekoucí severně za kopcem. Ten nesl původně jméno Filzbach (Rašeliništní potok), později pak Mückenbach (Komáří potok). Na severozápadě teče bývalý Zinnbach (Cínový potok), který je rovněž za kopcem a poměrně vzdálený.  

Někteří historikové /němečtí/, proto dodávají druhou, spíše pravděpodobnější verzi.
Původní název, jak jej nazývali první přistěhovalci, zřejmě zanikl, či byl zapomenut. Tehdejší obec pak dostala název, jaký se hojně používal ve Frankách v horských oblastech, odkud osídlenci v druhé fázi dosídlování přišli. Jméno Lauterbach se často dávala místům při potocích, jejichž toku se využívalo k promývání těžených rud.
Pozn: obdobně je popisovaná situace u přidružených skupin domků jménem Ehrlich. Ani zde není dnes možné určit, jak název vznikl. Jedna z nejpřijatelnějších verzí tvrdí, že se snad mohlo kdysi těm místům říkat In den Erlen – V olších. Nebylo však prokázáno, že by bylo toto tvrzení čímkoli potvrzeno, jedná se spíše o domněnku.

Výraz Lauterbach je natolik častý, že docházelo k mnoha záměnám. Jenom v našem kraji byly známy tři – u Krásna, u Svatavy a u Kraslic. Později byla jejich jména upřesněna – Lauterbach Stadt u Krásna a Lauterbach Dorf u Kraslic.
  České jméno bylo ekvivalentem německému. Zpočátku po vzniku republiky se dál používalo jména Lauterbach Stadt, později vznikl počeštělý překlad Město Litrbachy. Dne 5.února 1948 byl ustanoven název Město Čistá, což byl doslovný překlad německého jména. Bylo to paradoxně v době, kdy město již přestávalo existovat a mizelo ze zemského povrchu.

 

                                          Pohlednice města z roku 1928

 Také samotný název města Lauterbach se v historii několikrát změnil:

1390 Latterbach /označení v Leuchtenberských lenních listech/
1492 Lawterbach
1541 der Lauterbach mit Bergwerken
1785 Lauterbach, eine freye königliche Zinnbergstadt

Nákres polohy domů v městě v roce 1945

 Záznamů z historie se zachovalo velice málo, jak si ostatně stěžují ve svých dílech i ostatní historikové. Snad se zde neudály významné události, či se nenašel nikdo, kdo by je zaznamenal. Vysoko položená ves dlouho nikoho příliš nezajímala. Vždyť ještě na staré mapě Čech z roku 1518 můžeme nalézt jen malou skupinu domků podél cesty ze Žlutic, Andělské hory, Horního Slavkova do Bečova /dle zápisu ředitele školy Josefa Russe z roku 1936/. Vlastní historii města tak zpracoval až v roce 1990 český archivář a historik Phdr. Vladimír Vlasák v díle Dějiny Města Čisté /Geschichte der Stadt Lauterbach/.

Život v městečku nebyl nikdy jednoduchý. Vysoká poloha, 810 metrů nad mořem, značila chladné a drsné prostředí. Rostlinstvo mělo jen krátký čas na vegetaci, proto se příliš nedařilo pěstování jak zeleniny, tak ovoce. Zbývaly jen polní plodiny, avšak výnosy polí nebyly valné. Pro většinu lidí tak polní práce znamenaly velkou dřinu.
Situace se významně změnila ve středověku, kdy se v okolí nalezlo plno vzácných kovů a rozmohly se báňské profese. Město se rychle rozrůstalo a bohatlo. Zvláště po období vlády Jana Pluha z Rabštejna dosáhlo svého největšího rozmachu. V té době vrchlí rozmach využití cínu a poptávka po něm. Blahobyt trvá do počátku 17. století.
Období třicetileté války znamenalo pro město začátek úpadku. Mnoho obyvatel luteránského vyznání muselo spolu s rodem Pluhů utéci do Saska. Město se výrazně vylidnilo, nakonec v něm zůstalo obydleno jen posledních 55 domů.

Městský hostinec a radnice

 V té době poklesl význam zpracovávání cínu, a ač se měšťané velmi snažili, nikdy se jim již dolování ve své původní podobě nepodařilo obnovit. Cínové nádobí přestalo být běžně používaným a tak zájem o jeho produkci prudce klesal. Z cínu se nakonec udržela jen výroba uměleckých předmětů či věcí zvláštních účelů, jejichž umělecká hodnota dosáhla vysokého stupně.
Lidé se pokoušeli najít náhradní práci a jednou ze snah bylo polní hospodářství. Tomu se však zde dařilo velice špatně. Lidé se ve velkém věnovali plátenictví, začali tkát len. Ze lnu také zpracovávali olej. Ti šikovnější vyráběli drobné předměty denní potřeby. Přesto město dál chudlo a své velikosti již nikdy nedosáhlo. Vrchol úpadku nastal po velkém požáru v roce 1772, kdy byl v důsledku poklesu těžby cínu městu zrušen statut horního města a s ním spojená městská práva.
V roce 1825 byla těžba cínu definitivně zastavena. Počet obyvatel domů od té doby už jen klesal.
 V okolí města dlouho vedly jen místní komunikace. Teprve v letech 1839 – 1840 byla vybudována oblastní silnice Sokolov – Mariánské Lázně, která umožnila lepší spojení s okolními vesnicemi a městy. Otevřena byla 8. srpna 1842 jeho excelencí hrabětem Karlem Grafem Chotkem.
Na podzim roku 1866 byla podél Krásenské ulice vysázena řada kaštanů, jež jako jediní pamětníci města přežily všechny hrůzy a zůstaly stát až do dnešních dnů.
Dne 20. dubna 1869 byl ve městě otevřen poštovní úřad a 1. října 1890 rozšířen o telegrafní spojení, 5. října 1924 zapojeno telefonické vedení, 26. října 1919 bylo město připojeno k elektrické síti. S rozvojem automobilismu byly zřízeny, ode dne 12. května 1928, první linky autobusové dopravy do Horního Slavkova a Sokolova. Spoj zajišťoval autobus typu Tatra.
Ve městě se nacházela rozmanitá výroba a vybavení – mělo vlastní pivovar, sladovnu, nálevnu kořalky, jatka, lázně.  
 
Topograf J. G. Sommer uvádí k roku 1847 tři mlýny /pily/ na dřevo a osm !! mlýnů na lněný olej. V nich pracovali čtyři mlynáři a dvanáct stálých pracovníků.
Nezáviděníhodnou zajímavostí byla skutečnost, že město nemělo do posledních chvil svůj vlastní vodovod. V jeho obvodu se nacházely tři studny, od kterých nosilo obyvatelstvo vodu do svých domovů ve kbelících, často i několik stovek metrů. Ve dnech „velkého prádla“ tak byli všichni rodinní příslušníci zaměstnáni nošením těchto nádob s vodou. Jedině velká hospodářství měla své hluboké studny, odkud se čerpala voda do krytých zásobníků a odtud odtékala dle potřeb do jednotlivých stavení.

Město během historie několikrát změnilo okresní příslušnost:

V letech do roku 1850 spadalo pod okres Loket
Od 1851 do 1855 pod politický okres Karlovy Vary
Od 1856 do 1868 do okresu Loket
Od 1869 do 1913 do okresu Sokolov
Od 1914 do 1949 do okresu Loket 

 Pohled od městské křižovatky západním směrem na Sokolovskou ulici v roce 1936.

Už jen trosky města, jak byly vyfoceny při leteckém snímkování v roce 1952.