Zámeček v Kamenici 

Roku 1756 koupil Kamenici František Václav hrabě z Nosticu a jako samostatný statek ji připojil k panství Sokolov. Nejspíše tato nosticovská vrchnost také nechala přestavět bývalou kamennou tvrz v Kamenici na větší objekt. Nejdříve sloužil jako lovecký zámeček, později se stal hlavním sídlem vrchnostenského lesního úřadu. Místo zde bylo vypráno z důvodu, že v okolí Kamenice vznikly v té době rozsáhlé lesní školky na výsadbu smrků. Místo se tak stalo důležitým centrem lesního závodu vrchnosti. Ze záznamů je známo, že v zámku byly velké prostorné místnosti s bohatou štukovou výzdobou. Nad vchodem se nacházela velká oválná deska s dvěma erby hrabat z Nosticu a vytištěná velká písmena: I.A.L.V.R.M.C.V./B.G.V.R. Pod erby byl vyryt letopočet 1756.

Čelní pohled na zámeček na jaře roku 1938. 

Krátce po svém dostavění zámeček v Kamenici v roce 1772 vyhořel. Jeho průběh nám zachytil ve své zprávě sokolovský páter Körbl, který zapsal, že neštěstí způsobil neopatrný šafář, který údajně kouřil v prasečím chlívku. Naprosto stejné neštěstí postihlo tento zámek ještě jednou dne 19. září 1834, kdy se na jeho střechu přenesl oheň z nedalekého hořícího stavení. Lesní úřad musel být tehdy přemístěn do Sokolova. Po požáru došlo v roce 1836 k velké přestavbě zámečku, který byl upraven do tehdy nově používaného slohu. Následně se lesní úřad do Kamenice znovu vrátil v roce 1837. V zámečku vydržel lesní úřad do roku 1910, kdy byl přestěhován do Sokolova. Zámeček od těch dob sloužil už jen jako bydliště hajného.
Před koncem 19. století zaznamenal historik Bedřich Bernau informaci o vycpaných rozličných zvířatech v loveckém zámečku. Přitom nezapomněl poznamenat, že zámeček je spíše lesní úřad, nežli panské obydlí. Stejně jako celá obec, také zámeček trpěl od roku 1945 absolutním nezájmem státu a nebyl udržován. Docházelo k jeho pomalému, ale trvalému rozpadávání. Nakonec byl v šedesátých létech 20. století pro totální zchátralost zbourán. 

Pohled na část Kamenice se zámečkem v pozadí. Ten se nacházel v dolní části obce zvané Am Berg – Na kopci. Vlevo statek Andrease Haberera, foto z října 1939.

V souvislosti se zámečkem se mezi obyvateli obce vyprávěla pověst: ze zámečku prý vedly dlouhé podzemní štoly. Jedna vedla k nedaleké kapličce svaté Magdalény, kde vycházela na povrch, druhá mířila k vrcholku hory Am Frankem. Tam měla končit poblíž chaty Lusthäusel. Staré zápisy se o stavbě tunelů nezmiňují, takže nevíme, z čeho pověst vznikla. V úvahu také připadá možnost, že některá ze zdejších štol, jež byla pozůstatkem někdejšího středověkého rudného dolování, byla kdysi dobře známa a procházela prostorem pod zámečkem. A ta mohla použit jako základ pověsti. Ovšem skutečností však zůstává, že několik očitých svědků ze spolku bývalých rodáků potvrdilo, že na vlastní oči viděli pod sklepením zámku několik chodeb vedoucí několika směry. Někteří přitom vyprávěli, že přímo v těchto chodbách osobně byli. Ty však byly po několika metrech zavalené, takže se nijak daleko nedostali. Pravdivost jejich slov potvrdila dnešní majitelka nemovitosti pani Vršecká, která po svém tehdejším příchodu do těchto míst podzemní štoly před jejich zasypáním viděla také. Samotné chodby nebyly nikdy prozkoumány. 

Pohled na bývalý zámeček v padesátých létech. V průběhu let přestal plnit funkci letního sídla panstva a začal být využíván jako lesní úřad. Zcela zanedbaná údržba po skončení II. světové války se na objektu již začala viditelně projevovat.  

Stav zámečku v roce 1966.