Horní a Dolní Lazy - U. a O. Perlsberg 

 

Bývalá ves, která se nacházela jihovýchodně od Horní Žitné. Obcí protékal Perlový potok. Dělila se stejně jako Žitná na dvě části - na Horní a Dolní Lazy. Ačkoliv se nejčastěji za vznik názvu udává pojmenování Perlové hoře (Perlensberg), přesto je do období 18. století zaznamenávána druhá verze. Jméno mělo pocházet odvozením od slova Bëro. Mohlo dále znamenat dvě možnosti. Jednak podle dávné osoby jménem Bëro, (Bërova hora), nebo pravděpodobnější verzi, odvozením jména a zlidověním výrazu od původního jména Bär (medvěd). Z uvedeného vyplývá poměrně výrazně pravděpodobnější verze, že původní jméno znělo jako Bärensberg, čili Medvědí hora. Dá se totiž předpokládat, že v dávné době se ve zdejší krajině vyskytovalo skutečně mnoho medvědů. Tuto domněnku výrazně podporuje skutečnost, že dávní němečtí obyvatelé měli místa v okolí také pojmenovaná jako Bärenwiese, Bärenteich či Bärenbach. Další z výkladů jména pochází ze skutečnosti, že dříve se ve zdejším území ve velkém těžily tzv. české granáty, kterým se mělo údajně říkat perly. A od nich se mělo jméno přenést i na jméno obce.

Pohled na Horní Lazy v roce 1938

Obec je zaznamenána roku 1589, kdy je uvedena jako perelesperk. Dále je roku 1651 zapsána jako waldhäuslein Perlesberg a dále roku 1654 jako Perlessbergh. Sommer ji roku 1748 zapisuje jako Perglasberg. Na I. josefském mapování z roku 1764 jsou Horní Lazy zapsána jako Perlasberg a Dolní Lazy jako Perlesberg. Roku 1785 jsou celé Lazy zaznamenány jako Perlesberg. Ve II. vojenském (Františkovo) mapování z roku 1836 jsou obě části zapsány stejně jako Perlsberg. Ve III. vojenském mapování (Františko-josefském) z roku 1936, jsou již Lazy rozděleny na Perlsberg a Unter Perslberg.
Obec již měla horskou polohu, nacházela se ve výšce 845 metrů nad mořem. Klima zde bylo velmi drsné a život velice krušný. Obec se skládala z malých statků tvořenou většinou dřevěnými domky. Jen malá část obyvatel se živila hospodařením, většina pracovala v lesích. Nejstarší zápis pochází z roku 1336, kdy je zmínka ve starých záznamech, že zemský hrabě Jindřich z Leuchtenbergu nechal kopat rudu v místních kopcích. Tehdy zde měly být poprvé objeveny železné a stříbrné žíly. Za jeho přispění přišli do těchto míst první němečtí osadníci, kteří měli v prostorách později nazývaných Winkel vystavět první dřevěné stavení a založit tak zdejší obec.

 

Dřevěné domky Horních Lazů.

Následně je v roce 1360 zápis v lenních knihách Leuchtenbergů, kdy je obec zapsána jako jejich majetek. Z roku 1722 je známý majitel obce Kryštof Arnošt Bigato. 
V roce 1847 uvádí topograf Sommer v obou částech obce 136 domů s 1302 obyvateli. V obci se nacházela 1 myslivna, 1 mlýn na mletí obilí, 1 železárnu. 3 mlýny jako pily na dřevo, 1 školu s dvěma učiteli, z nichž bydlel v Horních a druhý v Dolních Lazech. 
Na panství se v témž roce provozovala tato řemesla: 2 pekaři, 4 šenkýři piva, 1 pivovárec, 2 skláři, 1 koželuh, 2 zedníci, 3 mlynáři, 3 kováři, 1 krejčí, 1 švec, 1 klempíř, 1 punčochář a 1 truhlář. Velká část místních Izraelitů byla obchodníky - celkem 22 kramářů a podomních obchodníků. V obci se nacházelo několik rybníků, ale vesměs zcela bezvýznamných a ani jeden nebyl využíván k chovu ryb. Jen v Perlovém potoce se nacházeli pstruzi a dále se v něm měly nacházet perlové mušle.
 Obyvatelé měli velice roztaženou obce rozdělenou na tři části, pojmenované Pfefferland, Rath a Anger. Výuka v Lazech začala v roce 1864. Tehdy ještě nestála v obci stálá budova školy, takže výuka probíhala v budově domu číslo 87, majitele Josefa Brandla. Později se přestěhovala do domu číslo 49. Budova školy byla dostavěna teprve v roce 1905 za velké podpory knížete Schönburg-Waldenburga. Patrová budova byla podsklepená a postavená z cihel. V přízemí se nacházely malé byty vrchního učitele a učitele, v prvním patře, pak se pak nacházely dvě velké místnosti pro vyučování. Místní obyvatelé se živili nejvíce rolnictvím a chovem dobytka, dále pak dřevorubectvím, pálením milířů, přádelnictvím lnu a vlny, jako nádeníci, zčásti kramářstvím a podomním obchodem.

Restaurace Kaiserwald na návsi v roce 1938

V obci se nacházelo několik mlýnů a hamrů. K roku 1933 jsou v obci uváděni tři mlynáři pracujících na mlýnech jako pily. Jednalo se o F. Schreitera, A. Kerna a A. Grandla. Jeden z místních mlýnů ležel na východ od obce a jmenoval se Kašparův mlýn. Po roce 1923 dostal český název Dolní mlýn. Všechny zdejší pily řezaly klády na prkna a ty pak rozváželi do šachet v okolí Sokolova.
V obci fungovaly léta některé společenské spolky. Nejvýznamnější a nejstarší byl spolek dobrovolných hasičů. Založený byl již v roce 1893 a prvním velitelem se stal hajný Jiří Stingl. Dalším velkým spolkem byl pěvecký. Dalším významným spolkem byli ochotníci, kteří svůj spolek založili v roce 1923. Fungoval hlavně po ukončení letních sezónních prací. V jejich repertoáru se nacházely hlavně lidové díla, stejně tak i známé operety. V roce 1932 byl založen Německý sportovní spolek, který navštěvovali hlavně mladí.

  

Pohled na Horní Lazy od jihu. Domky roztroušené po stráni jen podtrhují horský charakter obce. 
Pohled na místa, kterým se říkalo Im Grund (V údolí) a pochází z míst zvaných 
Mühlacker (Mlýnské pole). Uprostřed vpravo pak místní hájenka, za ní chata Hut. 

Nejdůležitějším mlýnem byl ale zdejší hamr, který, jak napovídá samotný název, sloužil ke zpracovávání železa na různorodé nářadí. Jednalo se o zařízení firmy Josef ze Starků, který zde vyráběl železné pruty, kruhy a lopaty. Na tehdejší dobu se jednalo o zdejší velkou firmu, zaměstnávající 6 pracovníků. Jako mlýn jej najdeme již na I. vojenském mapování z roku 1764 – 1768. Ovšem není přesně uvedeno, zda již v té době jako hamr působil. Na II a III. z let 1836 – 1852 a dále 1876 – 1878 je ve vojenském mapování zachycen také a popsán jako Hammer.
Na potoce Velká Libava, protékající od Horních Lazů, přes Dolní Lazy do Krásné Lípy, bylo celkově postaveno velké množství mlýnů, jak pil, tak hamrů. Na starých mapách jsou zachyceny namačkány jeden za druhým podél celého toku potoku. Ještě dnes najdeme v hustém lese poměrně slušně zachovalé vyrovnávací rybníky s vysokými hrázemi a docela dobře vystopovatelných základů mlýnu pod nimi. Jen je zapotřebí, aby si člověk onen vzrostlý a hustý les odmyslel a spatří všechny tehdejší mlýny v plné kráse. Severně od obce se nacházel další mlýn, nazývaný Heidemühle. Jednalo se o mlýn na stálé vodě o 1 kole, který fungoval jako pila. Jednalo se jeden z největších mlýnů na potoku, z kterého se dodnes zachovaly největší pozůstatky. Ale základy dalších mlýnů najdeme kole břehů Velké Libavy velké množství. Mlýny jsou na mapách zaneseny střídavě, zřejmě ne vždy byly všechny v činnosti a podle toho jej kartografové zapsali.
 Také proto se celému údolí, táhnoucímu se z Horních Lazů do Krásné Lípy, po celá léta říkávalo Hammertal /Hamrové údolí/. Jméno dostatečně charakterizovalo velké soustředění mlýnů v dané lokalitě. Zajímavostí obce byl místní chudobinec. Založený byl v roce 1820 na základě sbírek a k 31. říjnu 1845 měl kmenové jmění 113 florentských. Almužnou podarovávaní chudí však v obci nikdy nebyli.

 

Pohled na Horní Lazy v roce 1931

 Mezi největší osobnosti obce patřil Alfred Stingl (*11. 10. 1895 Lazy – + 9. 3. 1980 Vídeň). Působil jako místní badatel životopisec. Od roku 1919 pracoval jako státní úředník na ministerstvu jako ministr sociálních věcí ve Vídni. Společně s dalšími lidmi založil ještě v roce 1919 Pomocný spolek pro Západní Čechy a Sudety. Později založil Sudetoněmecký spolek domoviny. Zde patřil k vrcholným členům tohoto spolku. Po roce 1945 byl badatelem ve vídeňských knihovnách a archívech, kde pátral po historii své domoviny. Později se stal spolupracovníkem Collegium Carolinums, a také Rakouského životopisného lexikonu 1815 – 1950. Vyhotovil mnoho knih o domovině a životopisy místních rodáků.
Ves Horní Lazy obnášela v roce 1929 91 domů se 778 obyvateli. Většina domů je dřevěných a je rozložena po skupinách po horských loukách. Na ploše mezi Horními a Dolními Lazy se rozkládalo několik šachet na grafit, vedle kterých byly výrazné haldy hlušiny. Některé lze i dnes ještě najít. Okolní půda nebyla vůbec vhodné pro zemědělství, jednak pro vysokou studenou polohu, jednak pro špatně složení. Obsahovala mnoho kamenů z žuly, křemíku a grafitu. Na potoce Velká Libava se nacházel větší počet mlýnů, jednak jako pily, dále na mletí rud či jako hamry. V potoce byl značný počet pstruhů. Po obou jeho březích se tehdy rozkládaly rozsáhlé louky s velkými loukami. 

Tzv. perly nalezené v okolí Horních Lazů. V malém množství se zde dají skutečně nalézt, nicméně se jedná jen o malá ložiska. Ve velkém se zde nikdy netěžily a nebyly zde významná naleziště.

Vesnice Dolní Lazy se původně nacházela nížeji než dodnes "stojící" ves Lazy (dříve zvané Horní Lazy). V roce 1929 bylo zde napočítáno 40 domů a okolo 300 obyvatel. Na její ploše se rozkládaly tři menší rybníky: Mühlteich, Heiderteich a Kaiserteich). Všechny sloužily jako zásobárna vody pro potřeby místních mlýnů. V okolí vsi se nacházelo několik jam po těžební činnosti ve středověku, z nichž mnohé jsou ještě dnes k nalezení. V minulosti byla ves velmi vzdálená od hlavních vsí, teprve ve dvacátých letech 20. století vybudoval kníže Schönburg novou silnici pro lepší spojení s okolím. V současnosti ji připomíná jen malá zrekonstruovaná kaplička u silnice. Ta se ale nachází mnohem výše proti proudu potoku, nežli samotná část obce stála. Nacházela se níže po směru toku Velké Libavy po jejím levém břehu. Horní Lazy se nacházely podél silnice vzhůru k vrcholu hory. Dnes z jejich domů však zůstal jen zbytek, velká část byla zničena a srovnána se zemí. Protože nová zástavba zde od té doby nevznikla, dá se částečně i dneska vytušit styl tehdejší vsi. 

Pohled na střední část Dolních Lazů. Obec se táhne několik kilometrů podél silnice z Horních Lazů ke Kostelní Bříze. Snímek z roku 1952 ukazuje ještě všechny domy stojící pod hustými stromy. Většina objektů v těchtů místech byla hamry či pily.

 

Letecký snímek z roku 1952 střední části Horních Lazů. Silnice prochází odleva od Studánky, doprava nahoru pak směrem ke Kostelní Bříze. všechny domy roztažené podél silnice jsou v té době ještě stojící a jasně zřetelné. Doprava dolů pak vede cesta k první pile na Velké Libavě, tzv. Kasperovu mlýnu. Objekt mlýna je zde ještě zcela jasný. Velký objekt je dominantní celému snímku.