Arnoltov - Arnitzgrün

Kolonizační vesnice Arnoltov se rozkládá v členitém, kopcovitém terénu jihozápadně od města Sokolova. Nedaleko od ní se nachází hlavní průtah krajem, silnice spojující Cheb s Prahou. Vesnicí samotnou pak protíná úzká klikatá silnice vedoucí z Kostelní Břízy a k hlavní silnici se připojuje u nejzajímavější zdejší stavby. Původně bývalého zámečku, později pak zájezdním hostincem. Německy se kdysi jmenoval Spiegel /Špígl/.

Zcela nejstarší písemný zápis o Arnoltovu nacházíme v lenních knihách kdysi významného bavorského rodu Leuchtenberků. Tyto knihy se dodnes zachovaly a jsou uloženy ve státním muzeu v německém Mnichově. Zde se zachoval zápis z roku 1360, ve kterém je ves zachycena jako Arnolczgrün. Jako další se objevují záznamy ve farních archívech, kde se obec objevuje roku 1492 jako Arnoltsgrun, dále je roku 1651 zachycena jako Arnezgrun. České pojmenování vzniklo v roce 1923, kdy byl ustaven výraz Arnoltov. 

Pohlednice Arnoltova v roce 1918

Samotný původ jména Arnitzgrün se dá vysvětlit jako Arnoltova novina. Novinou se zde nemyslí nová zpráva či nějaká informace, ale jedná se o pojmenování nově obdělané půdy. Tedy místo, které bylo zbaveno lesu či křoví a obděláno. Jméno Arnolt pak značí jméno člověka, kterému uvedená plocha patřila.
Jak bylo uvedeno, nejstarší zápis nám udává, že ves v období roku 1360 patřila, stejně tak jako téměř všechny vsi v okolí, bohatému a významnému bavorskému rodu Leuchtenberků, který v té době vlastnil většinu zdejších obcí. Leuchtenberkové byli nejstaršími známými majiteli obce. Z roku 1479 se dochoval další zápis, který zaznamenává pána Kagera von Stampach, který tehdy v obci vlastnil její největší část, 3 herberky. Dalšími majiteli stavení pak měli být hospodáři Christoff, Breull, Preunl, Seidl, Nicol Theussinger, Seytz a Christl Theussinger. 
Další záznamy se nacházejí až ve šlikovském urbáři z roku 1525, v němž je uváděno více držitelů osady. Jeden z největších místních dvorů, který se tehdy ve vsi nacházel a spadal do majetku města Lokte, měl ve svém držení muž se jménem Preunll. Šlechtici Englhartu Štampachovi – Steinbachovi tehdy patřily v letech 1517 – 1553 dva další celé dvory, 3 poloviny dvorů a 3 chalupy. Tento významný zdejší šlechtický rod vlastnil i další obce v okolí. Englhart Štampach tehdy například vlastnil také Kostelní Břízu. Jeho příbuzný, Jeroným Štampach, tehdejší pán Krásné Lípy a Žitné, vlastnil v té době další polovinu arnoltovského dvoru. Ves tehdy obsahovala celkem v období 16. století tři celé, čtyři poloviční dvory a tři chalupy, jimž se tehdy říkalo herberky.
Bouřlivé období 2. polovině 16. století a v 1. polovině 17. století představují prudké období rychlých vlastnických změn. Vztahy majitelů v tomto období k Arnoltovu nejsou dnes zcela jasné. V roce 1633 držel Arnoltov Jan Winkler z Heimfeldu na Arnoltově, který byl současně majitelem také Kostelní Břízy. Ten se zúčastnil protihabsburské vzpoury, což se mu málem nevyplatilo. Habsburkové se svým poraženým nepřátelům krutě mstili. Všem byl zabaven majetek a mnoho z nich muselo opustit vlast. Janův majetek byl však oproti ostatním pánům celkem zanedbatelný, takže u něj panovník udělal výjimku. Dne 9. června 1628 při velkém udílení milostí menším hříšníkům, odpustil jeho vinu a dokonce ho zprostil platby pokuty. Bylo to jako zázrak. Ale na Jana to neplatilo. Dál se odmítal stát katolíkem, což se v jiných případech tehdy neodpouštělo.
V té době přetrvávaly boje mezi luterány a katolíky. Tak se stalo, že nedlouho poté v roce 1631 opět vpadli luteránští Sasové do zdejší krajiny. Pánem na Arnoltově se mezitím stal další člen rodů Winklerů, Vilém. I ten se přiklonil na jejich stranu a také on bojoval proti Habsburkům zavádějící v zemi nemilosrdně katolictví. Tentokrát to Vilémovi neprošlo. Za své provinění byl tentokrát souzen a roku 1633 panovník vynesl ortel. Vilém byl nekompromisně odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. 
Mezi zabranými majetky byl také statek Arnoltov. Ten následně získal slavný katolický vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Jemu se panovník odměnil za velké vojenské služby, kterých v bojích proti protestantům dosáhl. Za 8 000 zlatých rýnských mu měl být majetek předán. Jenže Albrecht byl nedlouho poté zavražděný v Chebu, takže nestihl stanovený obnos nezaplatit a celou „sumu trhovou“ zůstal dlužen.
Dalším zachovaným zápisem je údaj, kdy je roku 1650 zapsán Arnoltov Thannerovi z Chebu. V roce 1654 se objevuje v Berní rule, která byla v tehdejší době oficiálním dokumentem pro stanovení daňových odvodů, kupodivu opět jako držitel Arnoltova pán Vilém Winkler z Heimfeldu. Proč k převodu majetku na původního majitele došlo, není dosud objasněno. Potvrzení této informace pak následuje z roku 1655, kdy se zachoval zápis, ve kterém je Vilém zapsán jako majitel zdejšího panského sídla. Pro nás obsahuje tato informace důležitý údaj, že v této době již zde panské sídlo stálo a bylo uváděno jako plně používané.
To naznačuje, že musel být zbudován před tímto datem, ale bližší informace dnes nejsou zatím známy. Dne 3. března 1660 uzavřela tehdejší majitelka Arnoltova, Anna Marie Winklerová, která držela panství několik let, ale o níž bohužel nejsou známy další údaje, kupní smlouvu s Janem Ondřejem z Millachu za 9 000 zlatých. Ten však kupní cenu zřejmě celou nesplatil, protože ještě roku 1984 jej majitelka kvitovala a dožadovala se dlužné částky. 
Zřejmě byl dluh splacen, protože dalšími majiteli Arnoltova se stali jeho potomci. Známy jsou Anna Barbora z Millachu a po ní její syn Václav z Millachu. Ten se však věnoval válčení, na což doplatil. Při jedné z mnoha půtek, kterých se zúčastnil, nešťastně zahynul. Anna Barbora následně zažádala deskový úřad o potvrzení jeho poslední vůle a následně jej předala svým dalším synům. Arnoltov se tak stal majetkem Jana Kazimíra, Ferdinanda, Jiřího Vojtěch a a Volfganga Leopolda z Millachu.
Bratři zpočátku vládli majetku společně, ale později se ukázalo, že pro spory nejsou schopni se dále o majetek starat. 24. září 1719 proto uzavřeli smlouvu s Kateřinou Barbarou Perglánovou z Perglasu, rozenou von Zedwitz (Citic) a statek Arnoltov jí za 19 600 zlatých prodali. Kateřina v té době již vlastnila nedalekou Malou Šitboř. Tímto prodejem mnohaletá vláda pánů z Millachu na zdejším panství skončila.
Kateřina se však v následujících letech zaměřila na Malou Šitboř a o Arnoltov se příliš nestarala. Proto dne 26. dubna 1723 prodala panství svému zeti Karlu Kryštofovi z Wildensteinu (ze Skalné), který si vzal její dceru Marii. Statek mu prodala za cenu 24 000 zlatých. Jenže statek v Malé Šitboři měl v té době vyšší cenu, takže Karel Kryštof toužil více po této vsi, jako dědictví po své tchýni, nežli po Arnoltovu. Již 8. listopadu 1727 proto uzavřel s Mořicem z Cavenaghu kupní smlouvu a Arnoltov mu za 27 500 zlatých prodal.
Arnoltov se tak stal na delší čas sídlem rodu z Cavenaghu. Samotný Mořic na něm sídlil až do čtyřicátých let 18. století. Po jeho smrti roku 1744 přešlo zdejší panství na jeho tři dcery, Felicitu, Kristýnu a Marii Annu. Ty se o majetek podělily rovnoměrným dílem, když si 24. dubna 1748 trojstrannou smlouvou majetek rozdělily. Zřejmě roku 1750 se, po smrti Kristýny, domluvily obě zbývající majitelky a prodali Arnoltov za 26 000 zlatých Janu Františku z Turby (*1720), tehdejšímu pánu Kostelní Břízy a vrchnímu radovi. Tímto aktem došlo ke spojení panství Arnoltov a Kostelní Břízy a další osudy obou vsí se dále vyvíjely společně.  
Jan František z Turby zemřel 14. ledna 1772 a majetky po něm zdědila jeho jediná dcera Clarissa z Turby, provdaná Lamoth. Ta majetky po roce prodala své matce Marii Anně z Turby rozené svobodné paní Rodovské z Hustiřan, která se po dalším roce podruhé provdala. Vzala si dne 10. března 1774 Karla Lebrechta Konráda ze Spiegelu (* 1731 - + 1805), který byl císařským důstojníkem a nakonec dokonce generálmajorem. Po jeho smrti připadly majetky jeho synovi Karlovi ze Spiegelu. V obci se tehdy nacházel místní pivovar s výtočí šestatřicet sudů. K němu patřil nedaleký ovčín a mlýn. Pivovar byl v provozu jen krátce. V polovině 17. století již není uváděn, takže se předpokládá, že již skončil svou činnost. Ve zprávě z té doby měla ves vedle 17 domů obydlených také ještě tři domy pusté. V tomto období probíhala po celém místním území silná katolizace, přesto je ve zdejší obci mnoho tajných nekatolíků. Dle zápisu z roku 1775 je uváděno v Arnoltově již 36 domů, což bylo téměř tolik, jako v Kostelní Bříze. Zmíněný Karel ze Špíglu musel po smrti otce na získání zdejších majetků čekat. Nakonec se tak stalo po dovršení jeho plnoletosti a 20. června 1816 byl na něj majetek přepsán. Veškeré své majetky pak držel až do své smrti 4. června 1835. 
Další etapa rozvoje této vesnice je spjata s výstavbou císařské silnice z Karlových Varů do Chebu v roce 1830. V období kolem roku 1834 tu nechal postavit tehdejší majitel vsi svobodný pán Karl von Spiegel velké stavení. Karl byl dne 8. února 1815 byl povýšen do panského stavu. Na místě poplužního dvora, který spadal do skupiny deputátních domků, dal tento tehdejší majitel vsi postavit jednopatrovou klasicistní budovu a zbudoval zde letní šlechtické sídlo. Po svém zakladateli převzala pojmenování – byla nazvána po svobodném pánu ze Špíglu (Spiegel = Zrcadlo).

Hostinec U zlatého zrcadla – stával naproti zámečku Zrcadlo (Spiegel) v místech, kde dnes vede dálnice. Foto rok 1938

V roce 1832 byly majetky prodány dne 19. srpna 1832 Bohumilu svobodnému pánu Henneberg-Spiegel. Oba majetky, Kostelní Břízu a Arnoltov, dále kupuje 18. prosince 1846 baronka Františka z Auersbergu, rozená svobodná paní Henneberg – Spiegel. V roce 1941 převzal všechny majetky jeho syn, Karel svobodný pán Henneberg – Spiegel (+1894). Jeho manželkou se stala Otýlie svobodná paní Hurmfederová z Oppenweileru, s kterou měl dcerou Marii Henn (*1860 - +1913). Ta se roku 1882 provdala za c. a k. plukovníka, Viktora svobodného pána z Kopalů (1836 – 1892).  
Karel Henneberg – Spiegel vlastnil majetky do 18. prosince 1846, kdy prodal celé zboží své sestře, Františce hraběnce z Auersberka (+1901). Ta byla manželkou Josefa Jáchyma Auersberka (*1795 - +1857). Pro oblast měla událost velký vliv, protože baronka mimo tyto majetky vlastnila také velkostatky Lesnou a Hřebeny. Tímto se rodové majetky Auersbergů spojily s místní obcí. Františka majetky vlastnila v letech 1846 – 1872. 
Jejím následníkem byl Bohumil (mladší) svobodný pán z Hennebergu – Spiegelu, dosavadní správce jejich majetků, jejich blízký příbuzný. Ten zboží v letech 1872 – 1899. Jeho manželkou se stala Arnoštka (Ernestina) svobodná paní Henneberg – Spiegel, rozená svobodná paní z Kopalů (von Kopal), dcera plukovníka Karla Kopala a Terezie ze Spiegelu. 
Po smrti Bohumila z Hennebergu – Spiegelu přešly majetky na Arnoštku. Té obec patřila v létech 1899 – 1915. Ona sama pak umírá dne 15. 9. 1915. Po její smrti majetek přešel na jejího zetě, posledního majitele panství, barona Dr. jur. Viktor von Brandt – Kopal von Santa Lucia, c. a k. rytmistr. Statky držel až do roku 1946, kdy nuceně vysídlil do Rakouska. V něm nakonec také 17. září 1959 ve městě Litschau umírá. 
(Obce Arnoltov a Kostelní Bříza měly v této době společné majitele i historii. Podrobněji jsou tito majitelé panství popsáni v kapitole o Kostelní Bříze).  

Dřevěné domky Arnoltova a obecní kaplička. Rok 1939.

S rozvojem vzrůstající dopravy na silnici vedoucí kolem zámečku byl tento objekt přebudován na velký zájezdní ubytovací hostinec pojmenovaný „Zrcadlo“. Tuto funkci plnil do sedmdesátých let 19. století. Tehdy došlo k výstavbě Buštěhradské železniční dráhy z Chebu do Karlových Varů. Jejím provozem prudce klesal zájem o služby hostince. Proto opět změnil své poslání a stal se opět letním sídlem panstva. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován, a od té doby budova neustále pomalu chátrá. Vedle zámečku vznikl hostinec “U zlatého zrcadla“, který využíval své polohy a zájem cestujících o ubytování v zámečku. 
Tereziánský katastr z poloviny 18. století uvádí celkem 20 hospodářů, ale z nich jich jen tři bylo možné označit jako sedláky. Je to způsobeno vyšší polohou obce s horším hospodářským prostředím nutným pro běžný zemědělský provoz. V druhé polovině 19. století se rozmohlo v sokolovském regionu pěstování chmele. Také v okolí Arnoltova bylo zaznamenáno několik chmelnic, které se ale nijak významně nerozmohlo, neboť kvalita chmele nebyla nikterak dobrá.  
O obci bylo známo, že se v ní nacházela poměrně silné židovská komunita. Nejstarší zápisy o ní se dochovaly z roku 1664, starší se bohužel ztratily. Roku 1724 byl vyhotoven přesný seznam židovských obyvatel a byly zjištěny 4 rodiny s 22 obyvateli. V té době ještě nebyla v obci ano modlitebna, natož synagoga. Hlavní nárůst židovského obyvatelstva začal v 2. polovině 18. století. Příčinou bylo povolení tehdejší vrchnosti, která Židům povolila od té doby je doloženo vznik zdejšího židovského hřbitova nad současnou vesnicí. V roce 1847 byla uvedena jeho plocha 407 sáhů, to je 1460 m2. Samotný pozemek hřbitova zůstal panským majetkem a Židé platili za jeho pronájem. Počet rodin stále narůstal a tak již v polovině 19. století již v Arnoltově žilo celkem 20 židovských rodin a dalších 13 židovských rodin bydlelo tehdy v Kostelní Bříze. Jak bývalo zvykem, většina zdejších Židů se i tehdy živila především obchodem, většinou podomním. 
Židovská obec měla v č. p. 39b svou židovskou školu a v č. p. 41 mívali malou modlitebnu. Dnes na jejich tehdejší zdejší život najdeme už jen jedinou památkou, zarostlý malý židovský hřbitůvek usazený v březovém hájku nad Arnoltovem. Na hřbitově se přestalo pohřbívat v roce 1870 v době, kdy se přestaly v obci vykonávat bohoslužby, a místní modlitebna byla uzavřena. V roce 1877 byla dokonce zrušena budova s bývalou modlitebnou. V roce 1890 už není při sčítání obyvatel zaznamenána v obci jediná osoba židovského vyznání. Je zachována matrika židovských sňatků a pohřbu obce Arnoltova, která je dnes uložena ve Státním ústředním archívu v Praze. Poslední zápisy zde jsou z roku 1868. To je rok, jak se historici domnívají, ve kterém přestala v Arnoltově fungovat židovská komunita. 
Další důležité informace se dochovaly z roku 1847 ve zprávě Johanna Gottfrieda Sommera. Ten ve své topografii zaznamenává v obci už 58 domů s 345 obyvateli. Vedle toho uvádí menší kartounku, panský dvůr, ovčín, dvě hospody a panskou myslivnu. Poněkud více stranou vesnice, na potoku Velká Libava, se nalézal mlýn zvaný Finkenmühle (Finkův mlýn). Sloužil jako pila, která zásobovala prkny a fošnami místní obyvatele. Tento starobylý mlýn sloužil také jako hostinec.
V obci se také nacházela škola. Její počátky spadají do první poloviny 19. století, kdy se tehdejší škola stěhovala od stavení ke stavení. Teprve v období poloviny 19. století byla v obci upravena jako třída jedna světnice a konečně v roce 1860 bylo jedno celé stavení obcí zakoupeno a přebudováno na školu. V roce 1895 byla v Arnoltově postavena pro školu zcela nová budova. Prvním učitelem se stal Franz Josef Kohler, který se do obce přestěhoval z Nové Role.
V období první republiky hlásil Arnoltov 67 popisných čísel a téměř 400 obyvatel. Dvoutřídní školu navštěvovalo průměrně kolem padesáti žáků. K obci byl stále ještě připojený jeden mlýn s pilou, další mlýn pak byla vrchnostenská pila pro výrobu šindelů a dřevité vlny, pět hospod, panská cihelna a řada živností a řemesel. 
Zemědělství dokázalo uživit jen část obyvatel obce, a proto hodně lidí docházelo za prací do textilky v Libavském Údolí, do dolů kolem Tisové a Dolního Rychnova a do dolnorychnovské sklárny. Roku 1893 zde vznikl sociálně demokraticky orientovaný odborový a vzdělávací spolek Fortschritt (Pokrok), ve kterém bylo sdruženo kolem třicet členů. Další spolky zde vznikly počátkem 50. století, kdy byla založena sociálně demokratická organizace, organizace svobodné sociální strany Simona Starcka, dále pak Spolek Němců, zemědělské kasino a několik dalších menších spolků. Arnoltov byl sice poměrně velkou vesnicí na tehdejší dobu, přesto byl do roku 1882 pouze osadou Kostelní Břízy. Teprve roku 1882 se osamostatnil a stal se samostatnou politickou obcí, a to až do roku 1948. Po několika letech, roku 1954, byl opět připojen jako část obce Kostelní Břízy. S ní byl také následně po dvaadvaceti letech připojen k městu Březová.
Ještě poválečné sčítaní obyvatel z roku 1961 zde ještě uvádí celkově 106 obyvatel. Naproti tomu další sčítání v roce 1970 už zde uvádí pouhopouhých 81 lidí. Kdysi výstavní zámeček sloužil v té době místním státním statkům, které jej nikterak neudržovaly, a jeho stav se každým rokem rapidně zhoršoval. Koncem 80. let 20. století jej vlastnil Agrokombinát Sokolov, který chtěl zámeckou budovu strhnout, a na jejím místě postavit nový motorest. K tomu naštěstí nedošlo. Jako zdevastovaný objekt zažil zámeček nový nástup revoluce v roce 1990, kdy se stal předmětem spekulace. Odkoupila jej místní sokolovská firma Stani, a na objekt získala dotace. Avšak ukázalo se, že firma je velice pochybná a dotace využila jinak. Následně se majitelé firmy ztratili. V současnosti je tak již stav zámečku naprosto zoufalý.

Arnoltov na snímku z roku 1952. Všechny domy obce tehdy ještě stály. V horní části snímku zleva doprava ak prochází silnice R6, neboli dnešní dálnice.

Detailní snímek Arnoltovského zámečku z roku 1952. Zřetelně je vidět hlavní silnice R6 vedoucí tehdy těsně kolem. U zámku lze ještě spatřit okrasný park, vzrostlé stromy kolem a rybník. Restaurace U zlatého zrcadla se nacházela naproti zámečku přes silnici R6 a je celá ukrytá pod mohutnými korunami stromů. Těmito místy dnes prochází nová dálnice z Karlových Varů do Chebu.