Železný mlýn - Hammerl

Úvodní strana 

Jako další z řady mlýnů Lobezského potoka byl objekt, postavený na levém břehu v místech, kde se pevné sevření potoka pomalu zvolňuje a potok opouští svahy okolních kopců a vytéká do otevřené krajiny před Sokolovem. Během své pouti nabral ze svahů od drobných přítoků dostatečné množství vody, a ta již má v těchto místech velkou sílu.Objekt byl postaven naproti dnešnímu kamenolomu, těsně pod posledním svahem zdejších kopců. Jak samotný název napovídá, jednalo se o výjimečný mlýn mezi ostatními, mající zcela specifický účel. 
Kdysi v počátcích činnosti mlýna fungoval jako pila, ale zřejmě se mu příliš nedařilo, či se do jeho prostor nastěhoval kovář a tak někdy počátkem 18. století, byla mlýnice přestavěna na velkou kovárnu, která se stala dominantní. Vodní síla zde poháněla několik bucharů, z něhož pomocí upravovali kováři tepaný kov. Zpracovávalo se zde jak nářadí z okolních dvorů, tak výletní výstroj náhodných turistů. Nejvíce jej však využívali důlní společnosti, které zde nechávaly vykovávat nářadí pro těžební činnost, jež už tenkrát v okolní Vítkova probíhala. Také okolní sedláci, kteří často poškodili své nářadí, potřebovali jeho služby. Veškeré kovové konce nástrojů, podkovy koní či rozličné nářadí pro hospodářská stavení se zde vyráběla nová, či opravovala poškozená. Ale ani tato výroba zde dlouho nevydržela a tak ke konci I. poloviny 18. století přestává působit také jako hamer. V této době mizí ze všech map, do kterých byl dosud jako mlýn zakreslen.

Hammerl ve dvacátých létech. Foto ze směru od silnice, z míst dnešního kamenolomu. 

Koncem 18. století se začíná objevovat ve společnosti nová móda. Jedná se o turistiku a každý víkend se vydávalo mnoho lidí za cestami do přírody. Obyvatelé nyní již zrušeného hamru se chopili nové příležitosti a bývalé prostory přebudovali na výletní zařízení. Objevil se výčep, stoly jak uvnitř tak vně budov, vybudovaly se nové přístupové cesty. Místní lidé těžili z výhodné polohy nedalo Sokolova, odkud docházela většina výletníků. Někteří zdatnější se zde zastavili jen na občerstvení a pak pokračovali dál do hloubi Císařského lesa podél Lobezského potoka. V každém případě se mlýn stal významným a hojně navštěvovaným místem, který plně nahradil bývalou slávu. Také název se pozměnil. Bývalá kovárna byla nazvána zjemnělým názvem Hammerl odvozeným od německého slova hamer, kterým se nazývaly vodní mlýny zpracovávající kov. Ještě dnes vzpomínají někteří obyvatelé Sokolova, jak za svého mládí jezdívali do těchto míst na kole, či dělali pěší vycházky, aby zde u kávy v příjemném prostředí poseděli. Tato činnost vydržela mlýnu až do posledních dnů své existence.
Byla to poslední činnost z jeho bohaté historie, kterou prošel. Krátce po opuštění svými majiteli přestal být objekt udržován a rychle chátral. Nakonec byl zbourán jako většina domů ve Vítkově a dnes z něj zůstaly jen rozsáhlé zbytky základů v silně zamokřené půdě. 
První záznamy se o mlýnu objevují již v 16. století, kdy jej anály zachycují jako součást Královského Poříčí, tehdy ještě uváděné jako vesnice /v období let 1558 – 1714/. Šlikovský urbář z roku 1525 nám zaznamenává majitele mlynáře Nickla Brendla a příslušnost k obci Novina. Tereziánský katastr roku 1715 jej ještě popisuje jako mlýn o dvou kolech na nestálé vodě /výjimečně je zapsán u obce Vítkov/. Velice podrobná vojenská Josefská mapa z roku 1767 ho však již jako mlýn nezaznamenává a topograf J. G. Schiller se o něm v roce 1785 zmiňuje jako o bývalém mlýnu. Doslova píše: „…dle starých zpráv zde prý býval Železný mlýn“. Také Vlastivědný sborník z roku 1898 o něm píše v minulém čase. Na mapě v roce 1862 jej hledáme marně a ani na dalších mapách z 19. století ho nenajdeme. Zřejmě byl v té době již dávno mimo svou činnost.

Pohled na Železný mlýn ze svahu za mlýnem. Přes silnici se ještě nachází kamenná stráň, dnes již rozebraná na kámen.

Období vzniku tohoto mlýnu spadá minimálně do 15. století. Tedy do období, z kterých již nemáme písemné záznamy. Vzhledem k širokému povědomí mezi lidmi a protože byl znám v celém okolí včetně své významné pověsti, je však nutné předpokládat datum dřívější. Jako mlýn /hamer/, fungoval nejdéle do roku 1750, poté se svou činností končí. 
Mlýn vždy příslušel k obci Novina /Grün/, např. dle J. G. Sommera z roku 1847 či Vlastivěda Sokolovska z roku 1898. V povědomí lidí je však často chybně zapsán jako součást Vítkova, ke kterému měl velmi blízko. Vždyť i Sommer se při popisu obce Vítkov o tomto mlýnu zmiňuje, ale pouze uvádí, že stával v jeho blízkosti. 
Posledním majitelem v roce 1945 byl Josef Kolb. Dnes můžeme nalézt zbytky mlýna uprostřed hustě zarostlé přírody. Divoká zeleň dokonale uchvátila místa, která kdysi žila kyprým životem. I dnešní zbytky ukazují jeho velikost. Rozsáhlé základy několika staveb naznačují, jak veliké budovy zde tehdy stály. Mohutné zdi, hluboká sklepení a masivní fundamenty bucharů ukazují na výkonné bývalé vybavení mlýna. 

Pohled z dnes již neexistující protější kamenné skály Železný mlýn v roce 1928

Nad mlýnem je dobře patrný náhon a vyrovnávací rybník, který je dnes zcela zarostlý vysokou trávou. Jsou dobře čitelná místa, kudy se přiváděla voda k mlýnskému kolu, a kde se nacházelo. Hluboký prostor v podzemí pak naznačuje, kde síla předávala kolu svou sílu. Před mlýnem je dokonale zarovnaná plocha v místech, kde byl taneční parket s okolo stojícími výletní stolky u kterých výletníci trávili svůj volný čas. To vše dnes zmizelo pod vrstvou větvoví divoce rostoucích stromů a pod dlouhými stvoly vodních trav a vysokých kopřiv.

 50°9'18.208"N, 12°41'29.791"E