Spálený mlýn 

Pramenský potok, nazývaný kdysi Rodabach, proteče obcí, podle které dostal své nové jméno a protáhne se ve stovkách drobných meandrů mezi zdejšími vysoko položenými kopci, až dosáhne obce Mnichova. Té se však vyhne velkým obloukem. Když obec mine, stéká po svahu směrem k řece Teplé. A jen několik stovek metrů za obcí stával další mlýn na tomto potoku.

Poloha domů Spáleného mlýnu na napě stabilního katastru z roku 1841.

Nejstarší zpráva o mlýnu pochází z roku 1629 a sděluje, že mlýn tehdy vlastnil Gabriel Fischbach, který jej v uvedeném roce prodal obci Mnichovu za 1350 kop. Mlýn se tehdy jmenoval Prantzmühl (pravděpodobně se jedná o první jmého mlýnu). Později se mu po nějaký čas říkalo Malzmühl. Gabriel Fischbach se nakonec odstěhoval do mlýna Podhora u Rájova, kde roku 1665 zemřel. Obec pak mlýn několikrát pronajala. Roku 1689 si mlýn pronajal Gregor Hanika, po něm jeho syn Laurentz Hanika (*1673) a později jeho bratr Josef Hanicka, který nakonec zůstal bez mužských potomků.

V dalších letech vlastnilo mlýn několik dalších majitelů, dnes již neznámých. Roku 1896 vypukl ve mlýně rozsáhlý požár, který jej zcela zničil. Obec Mnichov jak samotné budovy, tak mlecí zařízení i s katrem znovu postavila. Oprava stála přes 20.000 zlatých. Následně jej pronajala Wilhelmovi Josefu Hanikovi (*1862 - †1933), synovi Alberta Haniky z nedalekého Nového mlýna. Roční poplatek za pronájem činil 850 zlatých. Od této doby se mlýnu neřeklo jinak, nežli Spálený mlýn. Své nové jméno si udržel až do posledních dnů. Wilhelm se oženil s Marií Schmiedovou, ale jejich manželství zůstalo bezdětné. Nakonec mlýn v roce 1930 přenechali jiným nájemcům a odstěhovali se do Mnichova, kde nakonec oba zemřeli. Novým nájemníkem mlýna se stal August Boschmann. Ten ale brzy umírá a mlýn tak zůstal jeho manželce, vdově Therezii Boschmannové. Ta jej na počátku války přenechává Therezii Bachmannové, která jej vlastnila do roku 1946, kdy byla odsunuta.  

Snímek dvou mlýnu nedaleko Mnichova. V popředí Spálený mlýn, v pozadí pak Horní hamr. Snímek z roku 1932.

Mlýn je zachycen už na nejstarší mapě oblasti, I. vojenském josefském mapování z roku 1764. Na všech dalších mapách regionu se objevuje také. Dle těchto údajů je zřejmé, že se jedná o velice starý mlýn, jehož datum vzniku je nutno posunout hluboko do středověku.

Mlýn byl popisován jako zařízení na nestálé vodě s třemi koly o průměrech 3,8 metru. Mimo mletí obilí mohl také na katru řezat kmeny stromů. Velkou zajímavostí bylo, že ve zdejším mlýně se také často a pravidelně v období od poloviny 19. století mlel slad pro pivovar v Mnichově, který jej pak rozvážel do pivovarů v okolí (v té době se mu také říkalo Maltzmühle – Sladový mlýn). Vždy spadal do katastru obce Mnichova a byl také jejím majetkem, který pronajímala. Měl číslo popisné 136.

Po válce se do opuštěného objektu nastěhovala rodina českého mlynáře Bartáka, který zde nějaký čas žil. Proto se mu po válce říkalo U Bartáka. Čeští osídlenci tu však vydrželi jen krátce a posléze jej opustili. Mlýn zůstal prázdný a bez údržby se rozpadal. Po nějakém čase byly ruiny srovnány se zemí.

V popředí Horní hamr, v pozadí Spálený mlýn. Kolem probíhá silnice z Mnichova do Bečova.

Horní hamr ze stráně nad mlýnem v roce 1926. Spálený mlýn v pozadí vpravo.