Schöpplův mlýn 

Po pláních náhorní roviny Císařského lesa teče nenápadný potůček. Pramení vysoko v lesích nedaleko slatiny Smraďoch u Kladské. Stéká rychle do nižších poloh a míří do rovinatějších míst Tepelské vrchoviny. Protéká hlubokými lesy, kde se do nej vlévá voda stékající z okolních strání a jeho tok tak mohutní. Nedaleko obce Sítiny pak vytéká do otevřeného prostoru a mokřinami v polích míří k jihovýchodu. Potok se kdysi jmenoval Schlammbach, později Schöpplbach a dnes se jmenuje Mnichovský potok. Nedaleko silnice, vedoucí z Mariánských Lázní do Mnichova, bývalo místo, kde na tomto potoku stával další mlýn zdejší oblasti – Schöpplův mlýn.

Poloha domů mlýna na mapě stabilního katastru z roku 1841.

Nejstarší informace o mlýnu pochází z roku 1557, kdy nechala obec Mnichov mlýn vystavět. Následně jej pronajímala dalším provozovatelům. Provozování mlýna však bylo ze strany obce poměrně striktně vymezeno. Nájemce například nesměl chovat více jak dva kusy dobytka, směl mít jen několik kusů drobné zvěře, musel se věnovat práci ve mlýně a nesměl mít velké vedlejší hospodářství. Mlýn dostal své jméno po jednom z prvních mlynářů - Schöpplovi, který je dodnes dobře doložený. A po něm byl pojmenován rovněž celý potok. Zcela původní jméno mlýna, postaveného uvedeného roku 1557, ale bylo zapsáno jako Siardův mlýn (Siardtsmühle). Zřejmě bylo odvozeno od nedalekého poutního místa, pojmenovaného po komsi jménem Siard. S tímto jménem je spojena také známá kaple, která se v těchto místech nacházela již od 12. století. V některých dokumentech se jméno mlýna objevuje zapsané jako Sieghardtsmühle.*

Poloha Schöpplova mlýnu na mapě z roku 1836.

Prastará pověst vypráví, že v dávných dobách, někdy ve 12. století, zabloudil ve zdejších lesích během lovu saský rytíř jménem Siardus (německy pak Sieghartd). Byl zcela vyčerpaný a již si myslel, že v neznámém lese nepřežije. Zcela na pokraji sil, když už ztrácel naději, se začal vroucně modlit a slíbil, že když bude zachráněn, vykoná zbožný skutek. Nedlouho poté jej skutečně jako zázrakem našel zbytek jeho družiny. Saird dostál svému slibu a nechal v místech, kde byl zachráněn, vystavět kapli. Často se do ní i s družinou vracel a činil zde pokání. Nedaleko kaple nechal později vystavět poustevnu, v které se usadil poustevník. Místo nazval latinským výrazem „Eremita“, což znamená poustevna. V němčině se tento výraz nazývá „Einsiedel“. Nedaleko této poustevny se později začali postupně usazovat další lidé a vznikla menší osada. Po čase lidi z osady onemocněli morem a téměř všichni pomřeli. Zbytek obyvatel se proto z oblasti zasažené smrtelnou chorobou přestěhoval na vyvýšeninu opodál a zde vznikla nová obec. Tu pojmenovali obyvatelé podle názvu osady, ve které dosud žili -  „Einsiedel“, později získala české jméno Mnichov. Kaple byla během staletí několikrát zničena a opět vystavěna. Naposledy byla obnovena po třicetileté válce. V průběhu 17. a 18. století se stala místem mnoha poutí a slavností. Nakonec byla rozebrána na kostely v okolí a známý Siardův zvon byl předán do kostela v Otročíně. Nedaleko bývalé kaple byl objeven zázračný pramen, který měl mít velké léčivé účinky. Samotná kaple byla zdrojem mnoha zajímavých a nevšedních pověstí. Dnes z ní ale zbyly jen rozvalené kamenné základy a po poustevně není již ani stopy.

Nejstarším známým mlynářem a prvním nájemcem mlýna byl Veith Schöppl, který do roku 1642 působil na mlýně Svatého Jana. Podle rodu Schöpplů, kteří na mlýně hospodařili po několik generací, byl mlýn brzy přejmenován. Po Veithovi převzal mlýn jeho syn Jörg Schöppl (*1610 – † 1655). Ten se oženil s Elizabet Bruckerovou z Teplé. V berní rule z roku 1654 už není zapsán jako majitel on, ale jeho žena. Získala tehdy dokonce titul „mlynářka první třídy“. Jako další majitel mlýna je zapsán Mattäus Schöppl. Ten se oženil 21. 11. 1718 s Katharinou Fishbachovou z Horního Hamru u Louky. Jejich syn, který po nich mlýn převzal, byl Johann August Schöppl, který se oženil s Annou Reginou Zeidlerovou. Ale z jejich manželství se narodily jen dcery, takže mlýn neměl mužského dědice. Jména dalších nájemců či majitelů nejsou známá. Posledním majitelem mlýna se stal na přelomu 20. století Ludwig Reisser. Ten jím byl až do roku 1946, kdy se musel i s celou rodinou odsunout do Německa. Mlýn byl označen již na nejstarším, I. vojenském josefském mapování z roku 1764 a dále pak na všech dalších vojenských mapách regionu. Zmímil se o něm také J. G. Sommer, který jej zapsal pod uvedeným jménem Schöpplmühle - mlýn ležící na potoku Schöppelbachu.

Schöpplův mlýn na fotu z roku 1928.

Mlýn byl popisován jako zařízení o jednom kole na nestálé vodě a kolo mělo průměr čtyři metry. Objekt mlýna se skládal ze tří domů a trvale v něm bydleli čtyři obyvatelé. Po odsunu původních obyvatel v roce 1946 se do něj nastěhovali čeští přistěhovalci. Ještě v roce 1946 však vypukl ve chlévě požár, který se přenesl na celý objekt, a ten kompletně vyhořel. Poté jej noví obyvatelé opustili a neudržovaný mlýn pustl a pozvolna se rozpadal. Dnes na jeho místě najdeme jen kamenné zbytky základů. Kvůli požáru se po válce ruinám říkalo Spálený mlýn a tato část obce se dodnes označuje Na spáleném mlejně. 

Schöpplův mlýn v roce 1922.

GPS: 50°2'16.636"N, 12°46'20.482"E