Peintmühle u Studánky

Jakmile Malá Libava opustí druhý mlýn Peintmühle u obce Smrkovce, pokračuje prudkým tempem dolů rozeklaným údolím. Okolní svahy jsou zde zarostlé vzrostlým a mohutným lesem. Po několika kilometrech začíná na pravém břehu náhon dalšího mlýnu. Zatímco potok klesá stále více dolů, povlovný náhon vynáší vodu vysoko nad původní koryto Malé Libavy. Není moc dlouhý a za chvíli už voda vtéká do trojúhelníkovitého vyrovnávacího rybníku hned vedle silnice do obce Studánky. Mezitím se dostala o více jak patnáct metrů nad hladinu Libavy.

Těsně vedle vyrovnávacího rybníku stávalo hospodářství patřící k dalšímu mlýnu. Kolem něj protékala voda v náhonu a padala z velké výšky na lopatky vodního kola. Tento mlýn býval významným mlýnem Studánky a byl třetím mlýnem nesoucím jméno Peintmühle. Objekt se nacházel jižně od obce. Tomuto mlýnu bylo velice často rovněž dáváno přízvisko Untere Mühle (Dolní mlýn).  

Pozice mlýna Mühlpeint u Studánky v roce 1839.

Poprvé se o mlýnu bülpeundt objevuje zmínka v křestní matrice a současně ve farním archívu Schöntfichtu roku 1572. Další záznam se objevuje v loketském urbáři v roce 1581 a je zde uvedený jako Untern Mühl Peint. Roku 1645 je zapsán v křestní matrice a současně v matrice zemřelých města Kynšperku jako Und. Mülbeind. Dále jej Rainold roku 1821 zapisuje jako Pantmühle a také Muhlpaind-Mühle. Na mapě III. vojenského mapování z roku 1876 – 1878 je uvedený jako Untere Peintmühle. Ke změně dochází roku 1900, kdy je zapsán jako Mühlpeint, ale poprvé také jako Hergetmühle, v obecném lexikonu. Nové jméno kopírovalo tehdejšího majitele mlýna. V roce 1923 dostal mlýn také české jméno Hergetův mlýn.

Mlýn fungoval jako pila a zmínku o něm najdeme v každém popisu nedaleké osady Studánka, ke které katastrálně vždy patřil. Součástí vybavení mlýna byla rovněž stoupa na lisování oleje, která byla využívána jen sezónně. Ke mlýnu patřil také hostinec, který využíval polohy mlýna těsně vedle důležité silnice z Lazů do Zlaté a Sokolova. V jeho výčepu se často zastavovaly povozy obchodníků, kteří mířili jedním či druhým směrem.

Plocha bývalého vyrovnávacího rybníku těsně pod dnešní silnicí v roce 2009.

Dnes z původního mlýna najdeme jen zlomky. Podél silnice z Lazů do Studánky můžeme dobře vysledovat starý, středně dlouhý náhon. Několik desítek metrů od břehu Libavy, v místech, kde silnice můstkem překračuje potok, vedl na druhou stranu cesty. Dále pak kopíruje silnici těsně za jejím okrajem na straně u potoka. Je zakončen sice silně zaneseným, nicméně ještě dnes velice dobře viditelným trojúhelníkovitým vyrovnávacím rybníkem, který je ze všech stran obklopen mohutnými kaštany. Na mapě z roku 1839 je možné spatřit jak tento rybník, tak vedle stojící dvůr, tvořený čtyřmi objekty. Z těchto domů již dnes nenajdeme zhola nic, nejsou viditelné ani základy stavení. Prostor je dokonale zarovnán a poslední zbytky byly zřejmě zasypány.

Dnes slouží plocha bývalého dvora jako odpočívadlo, na němž najdeme stolek s lavičkou a ohništěm pro náhodné turisty nebo pro ty, kteří si zde při pikniku v trávě chtějí užívat opravdu úžasné chvíle v kouzelném prostředí. V tichu a opuštěnosti zdejší přírody ti vnímavější návštěvníci možná ucítí i dotek historie tohoto místa.

Pokud se podíváme z okraje odpočívadla dolů, najdeme pod prudkým svahem těsně u břehu potoka poměrně slušně zachovalé základy tehdejší mlýnice, ke které byla voda přivedena z vyrovnávacího rybníku. Náhon vedl kolem jednoho z domů dvora a mířil k mlýnici. Při pečlivé prohlídce mapky z roku 1839 ho najdeme zakreslený nalevo od dvora mlýna, těsně vedle potoku Malá Libava. 

Základy mlýnice pod svahem těsně u potoka /2009/.

GPS: 50°4'55.581"N, 12°35'20.094"E