Nový mlýn - Neumühle

Jakmile Velká Libava za sebou po pravé straně zanechala Kostelní Břízu, začal část jejích vod odvádět náhon na pravém břehu. Ten zvolna tekl souběžně s hlavním tokem potoka a pomalu vynášel vodu do výše. Jelikož sklon údolí je zde velice mírný, musel být náhon opravdu hodně dlouhý, aby vodu vynesl dostatečně vysoko. Po několika stovkách metrů pak potok dosáhl k místu, kde stával další mlýn oblasti.

Poloha mlýnu Neumühle v katastrální mapě v roce 1839. 

Tento mlýn se nacházel na hranicích katastru Kostelní Břízy a Krásné Lípy. Na tomto místě jsou v průběhu historie udávány dva mlýny. Ten poslední známý byl postaven opodál původního, dávno v minulosti postaveného mlýna. Onen první mlýn, jeden z nejstarších v oblasti, byl natolik starý, že se o něm nezachovaly žádné zápisy a jeho existence se tradovala jen z vyprávění předků. Dokonce se nezachovalo ani jeho původní jméno. Jednalo se s největší pravděpodobností o mlýn na mletí zrna, vzniklý souběžně se založením obce Kostelní Břízy, jejímž obyvatelům po celou svou historii sloužil. Počátkem 17. století však již byl v natolik špatném stavu, že se majitelé rozhodli v jeho blízkosti postavit mlýn nový.  To byl hlavní důvod, proč se mu začalo, s ohledem na existenci staršího mlýnu, říkat Nový mlýn. Také tento druhý mlýn působil jako zařízení na mletí zrn, většinou žita, které se nejvíce pěstovalo na okolních polích. Jednalo se o mlýn o dvou kolech na nestálé vodě. Nacházel se na cestě z Kostelní Břízy do Zadních Domků, Týmova a Ostrova. Také obyvatelé těchto vesnic využívali mlýna pro semletí své úrody.

Kresba mlýna Neumühle z roku 1933, jak vypadal z pohledu od toku Velké Libavy.

Nejstarší písemný zápis o tomto mlýnu nacházíme roku 1657, kdy je ve farním archívu Kostelní Břízy zapsán jako auff der Neuen Mill. Další zápis opět pochází z farního archívu Kostelní Břízy z roku 1762, kde je zapsán jako Neumühl. Roku 1821 jej Rainold ve svém díle zachycuje jako Neumühle. Pro český název od roku 1923 používal český překlad původního německého jména - Nový mlýn.

Mlýn patřil mezi historicky nejstarší mlýny oblasti. Nový mlýn nacházíme kromě ostatních písemných pramenů také na první existující mapě oblasti, a to na podrobné mapě I. vojenského mapování z roku 1764. Dá se předpokládat, a historická data tomu také nasvědčují, že původní mlýn zde stál již dávno před rokem 1600. To, že je objekt zachycen na všech dalších mapách regionu, dokazuje, že byl aktivní po celou dobu své existence.

Jak je pro objekty v této oblasti obvyklé, po vzniku VVT Prameny byl opuštěn a následně téměř beze zbytku zničen. Dnes zde najdeme malé zbytky základů zarostlé hustým křovím. Ke mlýnu vedl několik stovek metrů dlouhý náhon, který je i dnes velice dobře znatelný. Když sejdeme z prudkého kopce do Libavského údolí, překračujeme jeho koryto, vedoucí souběžně s potokem.  

Celkový pohled na zbytky Neumühle od severu /2009/.

Nejstarší majitelé nejsou známí. V období  druhé poloviny 18. století se stal mlýn součástí panského majetku a vlastnili jej majitelé obce. Ti jej propachtovávali místním mlynářům. Posledním majitelem mlýna byl baron Viktor Brand - Kopal, poslední majitel zdejšího zámku. Nejstarším známým nájemcem mlýna byl Josef Distler, narozený 24. 2. 1907, který v mlýnu hospodařil v první polovině 20. století. Ten ve mlýně pracoval jako mlynář obilí. Od poloviny třicátých let pak s ním ve mlýně hospodařil jeho bratr Ernst Distler, narozený 31. 12. 1908, který byl pekařem. Zřídil si ve mlýně vlastní pekárnu a rozvážel odtud své zboží po okolí, hlavně do Kostelní Břízy. Jeho manželkou byla Alžběta, rozená Riedlová (5.2.1905 K. Bříza – 26.12.1955 Wetter u Marburgu). Josef Distler měl tři dcery. Kristu /*20. 5. 1938/*Terezii / 27. 5. 1939/ a Rosu /*3. 10. 1941/. Během války se Josef dostal na východní frontu, kde byl prohlášený za pohřešovaného a z války se nevrátil. Od té doby se mlýn přestal využívat ke mletí a fungoval pouze jako pekárna. Tak sloužil až do konce války.

Bylo by škoda se právě v souvislosti s Novým mlýnem nezmínit o tradici, která patřila k mlynářskému řemeslu a životu. Vypráví se, že když se v rodině mlynáře narodila dcera, tak mlynář, dle vyprávění pamětníků, zasadil na nějakém výrazném místě u mlýna borovici, Douglasku. Kolik dcer, tolik mělo před objektem stávat Douglasek. A právě u tohoto mlýna, před bývalým předním průčelím rostou čtyři tyto mohutné stromy. Z uvedeného můžeme usoudit, že v posledních generacích zdejších mlynářů se narodila čtyři děvčata. Zda to byly dcery jediného mlynáře nebo se narodily v několika generacích, si můžeme jen domýšlet či hádat podle stáří stromů. Z dětí posledního mlynáře Josefa se přímo ve mlýně narodila první dvě děvčata. Velice zajímavou skutečností však zůstává, že právě borovice Douglasky je možno najít u mnoha mlýnů v regionu.

Pohled na zachovalou část velmi dlouhého náhonu Neumühle /2009/.

GPS:  50°6'26.52"N, 12°36'48.175"E