Matzlův mlýn 

Po několika kilometrech svého toku protéká Lobezský potok nejkrásnějším místem své pouti. Kolem se rozprostírají lehce svažité louky, přerušované malými skupinkami stromů, porostlé bohatými vysokými travinami pokryté množstvím rozmanitých barevných květů mnoha rostlin. Idylická krajina plná klidu a pohody, kypící spokojeností a omamnou nádherou, jedinečný kousek přírody pro každou romantickou duši. V těchto místech byl založen druhý z lobezských mlýnů. 
Jednalo se o slavný a vyhlášený mlýn, stojící na pravém břehu potoku. Tři budovy, jedna větší, obytná pro mlynářovu rodinu, menší hospodářské stavení pro hospodářská zvířata a největší stavení – samotná mlýnice. Také zde stál obilný mlýn, sloužící zemědělcům v okolí. Byl známý v širém okolí neobvyklým pověstí - svou velkorysou štědrostí ke všem pocestným. 

Matzelův mlýn s vyrovnávacím rybníkem /konec třicátých let/

Zemědělci, využívající mlýn k semletí své úrody, nechávali část zboží jako dar ve mlýně (mouku, zrní, otruby). Z těchto darů pak majitel srdečně přivítal každého kolemjdoucího. Napekl čerstvého chleba a společně s mlékem a kouskem jehněčího je nabízel příchozím. Není divu, že každý poutník cestující kolem mlýna, do něj rád zašel a strávil zde nějaký čas. Příjemné chvíle zde společně prožívali jak sousedé z okolních obcí, tak náhodní turisté. Na stráních kolem mlýna rostlo mnoho třešní, jejichž červenobílé květy svítily každé jaro svou kouzelnou krásou do údolí.
Mlýn patřil na Lobezském potoce mezi ty mladší. Ještě v roce 1847 jej Sommer nezná, na Františkovské mapě z roku 1836 a na mapě z roku 1862 stále není zobrazen. Poprvé se doložitelně objevuje na Františko - Josefské mapě z roku 1877, kde je zachycen s jedním stavením a jménem Mörtlmühle. Roku 1904 je zachycen v Lexikonu českých obcí vydaných ve Vídni, kde je již označen jako Matzmühle. V této době se již pravidelně objevuje na všech vydaných mapách. 
Doba jeho vzniku se dá proto celkem spolehlivě určit do období kolem doku 1870.
Matzl nebylo pravé jméno majitele, jak bývalo obvyklé. Jednalo se o zkratku jednoho ze starších majitelů mlýna, vyřčené v místním dialektu. Správně znělo Matthias. Lidé si na jméno zvykli a již mu zůstalo. Každý další zdejší majitel se tak stal automaticky mlynář Matzl /Matzlmüller/ bez ohledu, jaké bylo jeho vlastní příjmení.
Jméno Matzlmühle se používalo nejčastěji, hlavně v pozdějším období, ale jednalo se o poměrně novodobé pojmenování, které mlýn nesl teprve od počátku 20. století. Na většině starších map a ve většině starých pramenů, jako např. ve Vlastivědném politickém přehledu okresu Sokolov z roku 1898, či na mapách z konce 19. století je jméno mlýna uváděno jako Mörtlův mlýn /Mörtlmühle/. Jméno je odvozeno od svého prvního majitele, kterým byl mlýn v nejstarších záznamech označován. Tento název je zřejmě historicky správnější, jelikož se jedná o původní jméno mlýna. 
Potok tekoucí v těchto končinách kouzelně klokotal, bublal a zurčel v překotném poskakování po malých hladkých kamenech, takže v přítomných vytvářel dojemnou náladu. Půvabné prostředí kolem nevysokých břehů dodávalo místu ještě více dojímavého dojmu. Úchvatný kout přírody podnítil místní lidové umělce ke složení idylické a romantické písně „Luas“, ve které bylo zdejší okolí opěvováno, a odráželo atmosféru, jež v každém člověku vyvolává. Jednalo se o oblíbenou a populární píseň zpívanou dlouhá desetiletí v širokém kraji /Luas byl výraz v místním nářečí = Talwiese - Údolní lučiny/.  
V lukách nad mlýnem, podél koryta potoku, se nacházela soustava malých a mělkých rybníčků, jež sloužily jako zásobárna vody pro mlýn v období sucha. Po válce, ještě v době, kdy zde vládli vojáci, došlo k zarovnání těchto rybníčku, vyrovnání plochy a důkladné melioraci. Charakteristické okolí mlýna se tak natrvalo vytratilo. Dnes zůstal jeden jediný rybníček, ten poslední, těsně nad troskami stavení. Mělká nádrž se zbytky po stavidlu jsou jasně zřetelná. Z mlýna jsou patrné obvodové zdi a základy sklepů všech tří stavení.

Snímek z Josefské oslavy 19. března, jednalo se o tzv. Josefs – tag /dvacátá léta/  

Okolní krása krajiny se však nezměnila. Příjemné prostředí a kouzelné Ptačí louky působí dál svou opojnou krásou plnou pohody a klidné nádhery. 
Mlýn spadal katastrálně k obci Vranov. Poslední majitelé v roce 1945 byli Josef a Berta /rozená Schererová/ Lugertovi, kteří zůstali bezdětní. Po válce mu čeští obyvatelé říkali „Matoušův mlýn“, což byl počeštěný výraz jména Matzl /Matthias/. 

GPS: 50°5'32.169"N, 12°41'47.899"E