Lobezský mlýn - Lobsmühle

Úvodní strana 

Pod velice strmým svahem, při úpatí kopce Zlaté hory /Goldberg/, se nachází další z významných Lobezských mlýnů. Hora si své jméno získala zaslouženě. V minulosti se zde zlato opravdu vydatně těžilo. 
Mlýn se nacházel východně od obce Lobzy, na levém břehu Lobezského potoka. Ten v těchto místech protéká údolím hluboce zařezaném do okolní krajiny, strmé břehy okolních kopců prudce spadají k jeho korytu a vytvářejí stísněný pocit pevného sevření okolními velikány. Jako by se snažil dostat z těchto míst pryč, teče zde potok prudkým tempem a s rachotem se řítí úzkým korytem. Jeho tok je v těchto místech nespoutaně divoký a překotně přeskakuje početné kameny, kterými je jeho dno poseto. Břehy js,ou pokryty rozličně velkými balvany, takže přístup k němu je zde velice špatný. Dosavadní cestou potoku do těchto míst do něj přiteklo velké množství bezejmenných potůčků a tak v těchto místech již začíná nabírat úctu vzbuzující sílu. 

Zimní snímek Lobezského mlýnu v roce 1938

Lobezský mlýn byl velmi starý objekt o třech budovách a dvěma vodními koly. Fungoval jako pila na dřevěná prkna. Jedná se o další z mlýnů, jehož existence je známá dávno před třicetiletou válkou. Jeho název byl odvozen od nedaleké vsi Lobzy. Jako u ostatních mlýnů v Lobezském údolí, také tento mlýn působil jako hostinec pro náhodné turisty, kteří cestovali kolem. Nacházel se v zadní budově, hlavní obytné, kde byly prostory upraveny jako výčep /dům ani základy dnes již neexistují/. I když nebyl jako hostinec oficiálně uváděn, v povědomí turistů byl dobře zapsán a návštěvníků zde bývalo poměrně hodně. 
O tomto mlýnu se zmiňuje Šlikovský urbář z první čtvrtiny 16. století /1525/, který zaznamenává místního mlynáře se jménem Stefel Jackell, /jméno vsi je uváděno jako Lobß/. Roku 1625 kupuje mlýn, stejně jako celé Lobzy a obec Milíře, svobodný pán Otto von Nostic. Další zmínky o mlýnu se objevují v matrice farního kostela v Lobzích v roce 1645, kdy je zapsán jako Lobß Mühle. Roku 1690 je v téže matrice označený jako lobs Mühl. Tereziánský katastr roku 1715 jej popisuje jako mlýn o jednom kole na stálé vodě. Další zmínky o mlýnu nalézáme v urbáři z roku 1757. Zajímavý záznam nám pojednává místního mlynáře jménem Florián Haberzeth, který roku 1772 dodal prkna na stavbu Kapucínského kláštera v Sokolově /Pelleter/. Další krátkou zmínku o něm zanechal i topograf Jaroslaus Schaller roku 1785. Podrobnější informace nám poskytl v roce 1847 topograf Johann Gottfried Sommer. Zaznamenává v objektu dvě mlýnská kola a budovy postavené v chebském lidovém stylu /hrázděná stavba/. Mlýn je zakreslen na vojenských Josefských mapách z roku 1767, Františkovských z let 1836 a 1877, které jej popisují jako Lobsermühle. Další následné mapy jej se samozřejmostí zaznamenávají také.

obezský mlýn ze silnice v létě v roce 1925

Datum vzniku mlýna je možno posunout hluboko do minulosti. S určitostí se dá říci, že je možné jej zařadit nejméně do 15. století, ale je pravděpodobně mnohem starší. Posledním majitelem v roce 1945 byl hrabě Nostic, kterému jej stát zkonfiskoval. Poté byl mnohokrát vyrabován a neustále demolován. Objekt se nalézal ve vojenském prostoru, takže nebyl zájem udržovat ho a byl vojskem silně poškozován. 
Po zrušení vojenského újezdu připadl Sokolovu. Místní okresní národní výbor několikrát prodal chátrající torzo postupně několika majitelům, kteří jej nikterak neudržovali. Nakonec z něj zůstaly ruiny, kdy jen levá část připomínala starý objekt. Hlavní budova byla srovnána se zemí, takže z ní nezbylo téměř nic. Posledními majiteli se stala v roce 1972 rodina Havlíkova, která jej vlastní i do dnešních dnů. Kupovali jej v době, kdy se již obě části mlýna byly velice poškozené. 
Levou část, nejlépe zachovanou budovu mlýna, kde se dříve točilo mlýnské kolo, opravili dnešní majitelé do obyvatelného stavu. Objekt se téměř shoduje s původní stavbou, bývalou mlýnicí. Vlevo, v místech dnešní verandy, býval prostor, kde dopadala voda na lopatky velkého, téměř pět metrů velikého kola. Velikost majitelé zachovali, jen kolo zmizelo a přibyly sloupky, betonový strop a zábradlí. Za mlýnicí stávala hlavní budova, kde žili nájemci mlýna a ve které měli hostinec s ubytováním pro náhodné turisty. Z něj dnes zůstaly jen nepatrné zbytky základů sotva ve stráni postřehnutelné. 
Třetí budova, stojící naproti mlýnici, sloužila jako stáj a stodola pro dobytek mlýna /kozy, ovce/. Dnes z ní zbyly poměrně vysoké zbytky zdí, smutně se krčící pod mohutnými větvemi stromů. Katastrálně spadal po celou dobu existence k obci Lobzy, po které nesl i své jméno.

Vzhled Lobezského potoku ve své plné kráse v období počátku 20. století.

GPS: 50°7'59.778"N, 12°41'52.561"E