Heinlův mlýn - Heinlmühle 

Úvodní strana 

Mezi obcemi Rudolec a Březová se rozprostírá hluboké údolí. Na jedné straně se zvedá prudká a vysoká stráň do kopce dříve nazývaného Kapellen Knock a dnes pojmenovaného U kaple, porostlého smrkovými lesy, na druhé straně, směrem k Rudolci, se zvolna zvedá do dálky se táhnoucí stráň luk a remízků. Tímto údolím protéká menší potůček vytvořený z vod, stékajících z obou strání. Pramení kousek pod obcí Kostelní Bříza. V jeho okolí se v minulosti nacházelo několik cihlářských pecí, po nichž byl potůček pojmenován. Dříve se mu říkalo Ziegelbach, dnes je česky nazýván stejně - Cihlářský potok.

Poloha Heinmühle zakreslená na katastrální mapě z roku 1839.

Potok od svého pramene protéká hluboce zaříznutým údolím a od Kostelní Břízy směřuje přímo k severu. Během své existence nenabral příliš vody, takže se stále jedná jen o menší potůček. Nedaleko od obce Březové se na něm nacházelo místo, které si už kdysi dávno kdosi vyhlédl pro postavení jednoho z mnoha mlýnů Slavkovského lesa. Kdy přesně se tak stalo, nelze dnes již říci. Jednalo se o mlýn, který zde vyrostl zřejmě už v dobách prvního osídlení zdejšího regionu. Jeho historie je tak stará, že ji nezachytil žádný zápis a předávala se jen v ústním podání, a po celou svou historii nesl jméno Heinlmühle. Až v roce 1900 je mlýn zapsán dvěma způsoby – jako Petersmühle a také jako Heinlmühle. Od roku 1923 se rovněž používalo české jméno Heinlův mlýn. Během historie nesl mlýn číslo popisné 13, ve dvacátých létech pak měl č. p. 34. 

Obyvatelé Heinlmühle v roce 1902.  Zleva: čeledín Pepp, Václa, Anton Peter a Emma.

Dostupné záznamy naznačují, že jeho vznik zcela jistě sahá daleko do minulosti a určitě patří mezi nejstarší mlýny oblasti. Doba vzniku se dá předpokládat do období 14. či 15. století. Tento objekt se nazýval Heinlmühle a býval samotou východně od obce Rudolce. Jméno mlýnu bylo dáno po dávném, možná prvním majiteli, jakémsi Heinrichovi, kterému se zkráceně říkalo Heinl. Dědilo se spolu s mlýnem z pokolení na pokolení, v držení tohoto rodu zůstaval mlýn několik generací. Poprvé se v písemných záznamech s tímto jménem setkáváme už roku 1525, kdy je jméno mlynáře Heinla zapsáno v loketském urbáři. Další zápis se objevuje roku 1680, jeho majitel je zapsán ve farním archívu města Kynšperku ještě jako Mattess Hainel Von Ruditzgrin. I když v dalších záznamech jsou již uvedeni jiní majitelé, jméno mlýnu zůstalo.

Pohled na Heinlmühle uprostřed luk. 

Rod Hainlů na mlýnu žil doložitelně do roku 1725. V tomto roce mlýn převzal mlynář Siegert. Ten mlýn vlastnil do roku 1743, kdy jej koupil mlynář Sommer. Žil zde do roku 1778, kdy mlýn koupil další mlynář se jménem Püchner. V roce 1851 kupuje mlýn rodina Köhlova. Někdy kolem roku 1880 přebírá mlýn další majitel. V této době byl doložitelným vlastníkem Adolf Peter, který měl tyto děti: Antona, Amálii, Emmu, a Michaela. Po Adolfovi zdědil mlýn jeho nejstarší syn Anton, který se oženil s Marií, rozenou Sommerovou z Rudolce. Měli děti Karla, Adolfa, Václava, Amálii, Kateřinu a 2 další děti, jejichž jména nejsou známa. V období první světové války padli dva bratři z rodiny – Karel a Adolf. Krátce nato v roce 1920 zemřel také majitel Anton a hned po něm v roce 1922 i Marie. Dcery se následně rozběhly do světa a dědictví připadlo Václavovi. Nebyl však člověkem vhodným pro tvrdou práci ve mlýně a tak v roce 1924 prodal mlýn Karlu Götzlovi z Rychnova.  

Pohled na Heinlmühle ze svahu nad mlýnem

Ten u práce mlynáře také dlouho nevydržel, a v roce 1928 prodal mlýn mlynáři Otovi Schugovi ze Sokolova. Ten byl s Götzlovými příbuzensky spojený. Jeho manželkou byla Anna Marie, rozená Götzlová, sestra Karla. v té době už zde také působil Karlův syn Josef Götzl se svou rodinou. Obě rodiny následně dál spolu žily ve mlýně. V roce 1938 pak společnými silami celý mlýn kompletně zrekonstruovaly. Stali se posledními majiteli Heinlmühle. Po roce 1945 byli společně s ostatním Němci vystěhováni a mlýn již zůstal natrvalo opuštěn. Téměř deset metrů nad mlýnem se nacházel dost velký a nápadně dlouhý vyrovnávací rybník, od nějž voda padala prudkým spádem dolů k mlýnskému kolu. Dnes ze zbytků mlýna najdeme jen velkou zadní stěnu hlavní budovy, u které se točilo mlýnské kolo, a několik menších zdí z vedlejších budov. Bohužel všechny zbytky jsou hustě zarostlé náletovým křovím, kopřivami a vysokými rostlinami. Také vodní systém v okolí mlýna je zcela zničený, takže celý prostor je značně podmáčený a rozšlapaný dobytkem, který kolem potoka často prochází.

GPS: 50°8'16.956"N, 12°37'36.087"E