Finkův mlýn - Finkenmühle

Úvodní strana

Necelý kilometr jihozápadně od Arnoltova, nedaleko hlavní silnice R6, se nacházel jeden velmi známý a vyhlášený mlýn. Odpradávna se mu říkalo Finkenmühle. Jméno by se dalo poeticky přeložit jako Pěnkaví mlýn (Finke = pěnkava). Stával na potoku Velká Libava, na konci úzkého a sevřeného údolí. Libava, poté co opustila mlýn Pilu, ležící jen několik stovek metrů odsud, se protáhla úzkou soutěskou a dospěla do míst, kde se sevření sráznými svahy uvolňuje a údolí se rozevírá do vzdušných luk. Nebylo divu, že si toto příjemné místo vybrali dávní osídlenci za svůj domov. Na pravém břehu potoka vyrostla stavení mlýna, na stráni proti němu pak stávala velmi stará hájenka. Od potoka se táhl poměrně krátký náhon, který stačil k tomu, aby vynesl vodu do potřebné výšky. Mlýn neměl žádný vyrovnávací rybník, stejně jako ostatní mlýny v dolní části Malé Libavy, protože potok zde již obsahuje tolik vody, že bohatě stačila ke stálému pohonu vodního kola.

Poloha stavení Finkenmühle s náhonem na potoku Velká Libava v roce 1839.

Historické zápisy se zmiňují o majiteli jménem Finke, který byl nejstarším doloženým držitelem mlýna, a po kterém byl mlýn následně pojmenován. Z doby, kdy mlýn vznikl, písemné záznamy neexistují, jméno Finkenmühle se po celá staletí předávalo ústním podáním a zachovalo se i v obdobích, kdy se již jeho majitelé jmenovali jinak. První zápis z roku 1760 nalézáme ve farním archívu Kostelní Břízy, kde je mlýn zapsán jako Finken-Mühl. Roku 1764 je uveden jako Fincken Mühl v matrice města Arnoltova na straně 281. Dále pak v roce 1821 zaznamenává Rainord jeho jméno jako finkenmühle. Od roku 1923 se používal také český název Finkův mlýn.

Mlýn s pilou Finkenmühle v roce 1938. Sloužil tehdy také jako hostinec.

Mlýn od dávných časů pracoval jako pila na zpracování kmenů. Vyráběly se zde mimo jiné dřevěné šindele a dřevitá vlna pro dolnorychnovskou sklárnu. Ke stavení patřilo i menší hospodářství a v objektu se nacházela také hospoda. Ta bývala vyhlášená v širším okolí, scházeli se zde obyvatelé Arnoltova a okolních obcí. Mlýn měl ve svém posledním období jednu velkou zajímavost. Jeho zvláštností bylo, že mlýnské kolo roztáčelo již za první republiky také menší elektrickou turbínu. Ta umožnila vybavení všech objektů mlýna elektrickým osvětlením, což v té době nebylo na vesnicích zdaleka obvyklé. Turbína byla ovšem velice citlivá na stabilitu a rychlost otáček kola, které se často měnily, a to podle množství vody v potoce. Osvětlení mlýna tak často blikalo, stmívalo se nebo naopak rozjasňovalo. Posledními majiteli zde byli v roce 1945 Lorenz (*1870) a Therezie Gräfovi, kteří měli 2 děti. Mlýn a hostinec fungovaly až do roku 1945, kdy byli majitelé odsunuti. Objekt zůstal opuštěn a rozpadal se. Po odchodu vojska z VVT byl srovnán se zemí. V současnosti se zbytky mlýna nachází v chráněné oboře Studánka, kam je vstup pro veřejnost zakázaný. Nelze se proto k jeho ruinám dostat.  

              Celkový pohled na polohu mlýna /2009/.  

           Detail zbytků základů mlýna /2009/.

GPS: 50°6'54.962"N, 12°34'46.701"E